 |
| Čundr Praha-Zlín 2008 |
čtvrtek 7. srpna 2008
úterý 22. července 2008
Kolomansson: „Čundr do Zlína je blbina… Ale krásně se s ní žije.“
Úvodem jsem si vypůjčil hlášku z jinak brakovního filmu Trhala fialky dynamitem, neboť takhle ten pochod zhruba cítím.
Jak jsem se k pochodu dostal
Na uskutečnění takového pochodu jsou veskrze potřeba dva typy lidí. Potřebujete blázna, sorry Dave, kterého vůbec něco takového napadne, a šílence, který se nápadu ujme. Podobně se zrodil i letošní „nesmysl“. Jednou takhle v hospě po večeři využil Simir mého velmi dobrého rozpoložení (kvalitní kuřátko se sýrem a šunkou spraví náladu) a otázkou: „Nešel bys se mnou do Zlína?“, navrtal dírku do mé šedé kůry mozkové. I on sám byl možná překvapen mou souhlasnou odpovědí. Kuře udělalo svoje a nápad mě doslova pohltil. Nedělní ráno už bylo střízlivější a já doufal, že na mé přitakání Simir hodně rychle zapomene. A vzhledem k tomu, že se několik týdnů neozýval, považoval sem celou akci za dobrý námět k hospodské debatě a „čundr“ z hlavy vypustil. O to víc mě zaskočilo, když se k nápadu Simir vrátil a celá věc dostala konkrétní obrysy. Tak jsme se k „výletu“ (takovej vejlet bych vám někdy přál :-) ) dostali já a David.
Bojinda na scéně
Nakonec se ještě přidal Bojinda. To se dalo čekat, neb Boj rovněž rozumu mdlého a stejně jako já musí být neustále pod dohledem ošetřovatele, aby nevymýšlel vylomeniny. Tím se z nás stala trojice, což je, jak už napsal Boj, nejlepší počet na takovou výpravu. Jeden se totiž nikdy neutrhne sám a musí se dvěma parťákům vždy přizpůsobit, ač třeba s jejich „vynikajícím“ nápadem bytostně nesouhlasí (třeba skvělé přespání v Rychtářově, že borci :-) ).
Cestou necestou
Cestu samotnou nebudu detailně popisovat. Dost o ní bylo v blogu, takže bych jen opakoval známé, něco napsal Boj, taky ho nechci kopírovat, a zbytek, moralisti prominou, je nepublikovatelný . Mluvu jsme měli skutečně květnatou. Ono se není co divit, když se blíží soumrak, člověka bolí nohy až v pr… (odkud rostou), tak si člověk slovníkem spisovné češtiny zrovna nelistuje. Zkusím spíš přidat pár postřehů, které mi utkvěly v paměti.
Nejhorší moment – skoro kolaps v potravinách
Do regálu jsem málem spadnul ve vesnici jménem Škrdlovice kousek za Velkým Dářkem. Ranní únava, nedostatek spánku, dehydratace, prázdný žaludek, jemné popíjení předešlý večer (na pořádnou pitku se bohužel z nedostatku času za celý pochod nedostalo ) a dusno v sámošce udělaly svoje. Pěkně se mi zamotala hlava, takže jsem byl rád, že jsem stihnul položit košík a neobjevil se jako nový sortiment v regále s párky v konzervě. Barvou v obličeji bych ke starým vybledlým plechovkám celkem zapadnul. Situaci jsem naštěstí ustál, i tak jsem se ale potácel jak mátoha, až mi paní z místního domu s pečovatelskou službou dávali přednost. Asi si mysleli, že „ten pražské chlapec je nějaké zfetované“, jak ony říkají.
Po vypotácení se z krámu jsem se dal naštěstí dohromady. 2 koblihy, 2 šátečky, 2 nektarinky, banán, kus moravského cigára od Boje, litr vody a nezbytný ranní kefír udělali svoje, a tak jsem mohl v etapě pokračovat. Vše završila dvojka horké čokolády, po které se můj organismus definitivně rozhodl, že to ještě nezabalí.
Historka se záměrně neobjevila v blogu, neb jej četla i moje mamina, která by byla schopna zalarmovat po jejím přečtení i Horskou službu, ačkoliv na Vysočině z pochopitelných důvodů žádnou nemají.
Nejlepší moment – po hlavní na Náměstí Práce ve Zlíně
Logicky jsem nemohl vybrat nic jiného. Finále se opravdu povedlo. Sice pro nezasvěcené musel být pohled na 3 špinavé, týden nemyté Rumcajse minimálně nevšedním zážitkem, my jsme si jej náležitě vychutnali. Mrakodrap v dáli nás patřičně dobil. Škoda, že nebyl, stejně jako na Silvestra, otevřený. To by byly schody vítězů až nahoru. I přesto se Zlíňákům naskytl netradiční pohled. Trojici bělochů notujících si „We are the champions“ v japonštině člověk každý den nepotká.
Hlášky pochodu
Žádny takzvaný hlod bohužel nepřidám, ačkoliv jich za všechny etapy bylo mraky. Jak už bylo popsáno výše, něco napsali kluci, něco jsem zapomněl a něco opravdu publikovat nejde. V paměti mně utkvělo následující:
„Základem každé akce je dobrej plán.“
Tuto ,aspoň pro mě památnou větu, pronesl Boj u Otrokovic, kdy už bylo jasné, že pochod dokončíme, i kdybychom se měli doplazit. Kdo ho dobře zná, nejspíš se diví se mnou, ostatní prominou. Osobně to beru jako velký překvapení a energii do budoucna. Ani ve snu by mě nenapadlo, že od něj někdy v jakémkoliv stavu něco takového uslyším.
Příští pochod
Nabízející se otázky ohledně příštího roku jsme samozřejmě dostávali na každém roku. I když jsem u Nového Města tvrdil, že bych měl Simira mnohem radši, kdyby byl třeba z Blanska, pochod mi něco dal. Takže proč se někam nevypravit.
Na příští rok jsou zatím dva návrhy.
První, pracovně mu zatím říkáme polský, má trasu:
Liberec – Jelenia Góra – Opole – Czestochowa – Piotrków Trybunalski.
Druhou alternativou je trasa maďarská:
Bratislava – Mosonmagyaróvár – Gyor – Tatabánya – Pilisvorosvár – Godollo – Pucsa.
Můžete se k nám přidat :-)!!!
Co mi to dalo
Pro všechny, kteří dočetli až sem, a mají můj obdiv, přidávám ještě malou bilanci. Při srovnání, co mi čundr dal a vzal, mi vyšla aktivní bilance. Stálo mě to sice týden dovolený, na druhou stranu jsem si slušně „vyluftoval“ mozek, poznal kus republiky, posílil vůli, poněvadž byly chvíle, kdy jsem opravdu mlel z posledního, a strávil tejden se lidma, kteří jsou podobně „ujetý“ jako já. Dovolená to sice byla dost netradiční, ale stála za to. Příště je ale potřeba zkrátit denní etapy. 40 kilometrů denně s bagáží je opravdu dost, nezbyl nám pak čas na nic jiného než chůzi, spánek a jídlo. Poznání místních rybníků, děvčat a pohostinství tak budeme jsme díky časovému presu museli nechat na příští výlet. Už se na něj těšim.
Uvítám jakékoliv komentáře na příspěvky k čundru uveřejněné na blogu. Pokud budou ohlasy, tak ještě něco sesmolim. Vyprávět je ještě co!
Koloděj
Jak jsem se k pochodu dostal
Na uskutečnění takového pochodu jsou veskrze potřeba dva typy lidí. Potřebujete blázna, sorry Dave, kterého vůbec něco takového napadne, a šílence, který se nápadu ujme. Podobně se zrodil i letošní „nesmysl“. Jednou takhle v hospě po večeři využil Simir mého velmi dobrého rozpoložení (kvalitní kuřátko se sýrem a šunkou spraví náladu) a otázkou: „Nešel bys se mnou do Zlína?“, navrtal dírku do mé šedé kůry mozkové. I on sám byl možná překvapen mou souhlasnou odpovědí. Kuře udělalo svoje a nápad mě doslova pohltil. Nedělní ráno už bylo střízlivější a já doufal, že na mé přitakání Simir hodně rychle zapomene. A vzhledem k tomu, že se několik týdnů neozýval, považoval sem celou akci za dobrý námět k hospodské debatě a „čundr“ z hlavy vypustil. O to víc mě zaskočilo, když se k nápadu Simir vrátil a celá věc dostala konkrétní obrysy. Tak jsme se k „výletu“ (takovej vejlet bych vám někdy přál :-) ) dostali já a David.
Bojinda na scéně
Nakonec se ještě přidal Bojinda. To se dalo čekat, neb Boj rovněž rozumu mdlého a stejně jako já musí být neustále pod dohledem ošetřovatele, aby nevymýšlel vylomeniny. Tím se z nás stala trojice, což je, jak už napsal Boj, nejlepší počet na takovou výpravu. Jeden se totiž nikdy neutrhne sám a musí se dvěma parťákům vždy přizpůsobit, ač třeba s jejich „vynikajícím“ nápadem bytostně nesouhlasí (třeba skvělé přespání v Rychtářově, že borci :-) ).
Cestou necestou
Cestu samotnou nebudu detailně popisovat. Dost o ní bylo v blogu, takže bych jen opakoval známé, něco napsal Boj, taky ho nechci kopírovat, a zbytek, moralisti prominou, je nepublikovatelný . Mluvu jsme měli skutečně květnatou. Ono se není co divit, když se blíží soumrak, člověka bolí nohy až v pr… (odkud rostou), tak si člověk slovníkem spisovné češtiny zrovna nelistuje. Zkusím spíš přidat pár postřehů, které mi utkvěly v paměti.
Nejhorší moment – skoro kolaps v potravinách
Do regálu jsem málem spadnul ve vesnici jménem Škrdlovice kousek za Velkým Dářkem. Ranní únava, nedostatek spánku, dehydratace, prázdný žaludek, jemné popíjení předešlý večer (na pořádnou pitku se bohužel z nedostatku času za celý pochod nedostalo ) a dusno v sámošce udělaly svoje. Pěkně se mi zamotala hlava, takže jsem byl rád, že jsem stihnul položit košík a neobjevil se jako nový sortiment v regále s párky v konzervě. Barvou v obličeji bych ke starým vybledlým plechovkám celkem zapadnul. Situaci jsem naštěstí ustál, i tak jsem se ale potácel jak mátoha, až mi paní z místního domu s pečovatelskou službou dávali přednost. Asi si mysleli, že „ten pražské chlapec je nějaké zfetované“, jak ony říkají.
Po vypotácení se z krámu jsem se dal naštěstí dohromady. 2 koblihy, 2 šátečky, 2 nektarinky, banán, kus moravského cigára od Boje, litr vody a nezbytný ranní kefír udělali svoje, a tak jsem mohl v etapě pokračovat. Vše završila dvojka horké čokolády, po které se můj organismus definitivně rozhodl, že to ještě nezabalí.
Historka se záměrně neobjevila v blogu, neb jej četla i moje mamina, která by byla schopna zalarmovat po jejím přečtení i Horskou službu, ačkoliv na Vysočině z pochopitelných důvodů žádnou nemají.
Nejlepší moment – po hlavní na Náměstí Práce ve Zlíně
Logicky jsem nemohl vybrat nic jiného. Finále se opravdu povedlo. Sice pro nezasvěcené musel být pohled na 3 špinavé, týden nemyté Rumcajse minimálně nevšedním zážitkem, my jsme si jej náležitě vychutnali. Mrakodrap v dáli nás patřičně dobil. Škoda, že nebyl, stejně jako na Silvestra, otevřený. To by byly schody vítězů až nahoru. I přesto se Zlíňákům naskytl netradiční pohled. Trojici bělochů notujících si „We are the champions“ v japonštině člověk každý den nepotká.
Hlášky pochodu
Žádny takzvaný hlod bohužel nepřidám, ačkoliv jich za všechny etapy bylo mraky. Jak už bylo popsáno výše, něco napsali kluci, něco jsem zapomněl a něco opravdu publikovat nejde. V paměti mně utkvělo následující:
„Základem každé akce je dobrej plán.“
Tuto ,aspoň pro mě památnou větu, pronesl Boj u Otrokovic, kdy už bylo jasné, že pochod dokončíme, i kdybychom se měli doplazit. Kdo ho dobře zná, nejspíš se diví se mnou, ostatní prominou. Osobně to beru jako velký překvapení a energii do budoucna. Ani ve snu by mě nenapadlo, že od něj někdy v jakémkoliv stavu něco takového uslyším.
Příští pochod
Nabízející se otázky ohledně příštího roku jsme samozřejmě dostávali na každém roku. I když jsem u Nového Města tvrdil, že bych měl Simira mnohem radši, kdyby byl třeba z Blanska, pochod mi něco dal. Takže proč se někam nevypravit.
Na příští rok jsou zatím dva návrhy.
První, pracovně mu zatím říkáme polský, má trasu:
Liberec – Jelenia Góra – Opole – Czestochowa – Piotrków Trybunalski.
Druhou alternativou je trasa maďarská:
Bratislava – Mosonmagyaróvár – Gyor – Tatabánya – Pilisvorosvár – Godollo – Pucsa.
Můžete se k nám přidat :-)!!!
Co mi to dalo
Pro všechny, kteří dočetli až sem, a mají můj obdiv, přidávám ještě malou bilanci. Při srovnání, co mi čundr dal a vzal, mi vyšla aktivní bilance. Stálo mě to sice týden dovolený, na druhou stranu jsem si slušně „vyluftoval“ mozek, poznal kus republiky, posílil vůli, poněvadž byly chvíle, kdy jsem opravdu mlel z posledního, a strávil tejden se lidma, kteří jsou podobně „ujetý“ jako já. Dovolená to sice byla dost netradiční, ale stála za to. Příště je ale potřeba zkrátit denní etapy. 40 kilometrů denně s bagáží je opravdu dost, nezbyl nám pak čas na nic jiného než chůzi, spánek a jídlo. Poznání místních rybníků, děvčat a pohostinství tak budeme jsme díky časovému presu museli nechat na příští výlet. Už se na něj těšim.
Uvítám jakékoliv komentáře na příspěvky k čundru uveřejněné na blogu. Pokud budou ohlasy, tak ještě něco sesmolim. Vyprávět je ještě co!
Koloděj
pondělí 21. července 2008
Bojinda s odstupem času
Nápad jít z Prahy pěšky do Zlína a ještě k tomu za tejden je naprostá blbost a totální hovadina. Když jsme se vypravili, tak jsem si myslel, že dojdem nejdál do Kutný Hory a po cestě se budeme častovat vydatnými pauzami na doplnění tekutin. Po prvním dnu, kdy mě ukrutně bolely nohy, jsem si tím už byl naprosto jist. Když jsme předepsanou porci kiláků zvládli i den druhý, stále jsem nepochyboval. Když jsem se v pondělí po tom děsným záhulu vzbudil v Habrech na tribuně, bylo mi jasný, že ten den neujdu ani kilometr. A hle – nakonec padlo všech 300 a něco.
Plyne z toho především fakt, že i když je člověk sám relativní sračka, pokud jde někam ve třech, je to vůbec nejlepší pochodová formace. Vždycky se totiž najde aspoň jeden cvok, kterej to tlačí bez ustání dopředu. No a ti, kteří momentálně padají na hubu, se nějak doploužej a příště táhnou zas oni. A další skutečnost je ta, že do té doby jsem opravdu NEVĚDĚL, co to znamená bolavý nohy. Tohle bylo fakt ukrutné, kdykoli jsme vstali, tak než jsme se trochu rozešli, vypadali jsme jak Jedličkův ústav na vejletě, musel to být politováníhodný pohled. Do toho celkem dost pršelo, poslední dvě noci jsme se takřka nevyspali.... Člověk dokáže všechno, pokud to sám nevzdá. Tenhle pochod byl dokonalým vítězstvím ducha nad hmotou. Nejlepší odměnou byl triumfální příchod k metru ve Zlíně, to mě psychicky nakoplo na další rok do foroty, přál bych něco podobného každému..
Příští rok plánují ti cvoci jít zase kamsi, já je poslal kamsi, ale v zásadě je mi jasný, že se budu opět někde ploužit... a celkem s chutí. Zkuste to taky, je to zdravý :-)
Co se týče anekdotických historek, naprostá většina je nesdělitelná nebo už popsaná v blogu, ale je potřeba si říct, že prakticky celou cestu jsme se vydatně řehnili, čemuž se mnohý náhodný kolemjdoucí zajisté podiví, neboť náš slovník ovládla v drtivé většině případů dvě slova – č..ák a p..a a jejich varianty, včetně odvozených přídavných jmen a sloves. Takže veselá mysl – půl úspěchu (Druhá půlka úspěchu je metr a půl náplasti a posunutej práh bolesti, ale to už je jiná písnička...). :-)
Plyne z toho především fakt, že i když je člověk sám relativní sračka, pokud jde někam ve třech, je to vůbec nejlepší pochodová formace. Vždycky se totiž najde aspoň jeden cvok, kterej to tlačí bez ustání dopředu. No a ti, kteří momentálně padají na hubu, se nějak doploužej a příště táhnou zas oni. A další skutečnost je ta, že do té doby jsem opravdu NEVĚDĚL, co to znamená bolavý nohy. Tohle bylo fakt ukrutné, kdykoli jsme vstali, tak než jsme se trochu rozešli, vypadali jsme jak Jedličkův ústav na vejletě, musel to být politováníhodný pohled. Do toho celkem dost pršelo, poslední dvě noci jsme se takřka nevyspali.... Člověk dokáže všechno, pokud to sám nevzdá. Tenhle pochod byl dokonalým vítězstvím ducha nad hmotou. Nejlepší odměnou byl triumfální příchod k metru ve Zlíně, to mě psychicky nakoplo na další rok do foroty, přál bych něco podobného každému..
Příští rok plánují ti cvoci jít zase kamsi, já je poslal kamsi, ale v zásadě je mi jasný, že se budu opět někde ploužit... a celkem s chutí. Zkuste to taky, je to zdravý :-)
Co se týče anekdotických historek, naprostá většina je nesdělitelná nebo už popsaná v blogu, ale je potřeba si říct, že prakticky celou cestu jsme se vydatně řehnili, čemuž se mnohý náhodný kolemjdoucí zajisté podiví, neboť náš slovník ovládla v drtivé většině případů dvě slova – č..ák a p..a a jejich varianty, včetně odvozených přídavných jmen a sloves. Takže veselá mysl – půl úspěchu (Druhá půlka úspěchu je metr a půl náplasti a posunutej práh bolesti, ale to už je jiná písnička...). :-)
středa 16. července 2008
Cestovatelské vyprávění
neděle 13. července 2008
Jsme tady
Dokazali jsme to...
49°13'22,18" N 17°39'39,51" E
Namesti Prace, Zlin
P.S.: S blogem nekoncime, sledujte dal... Prineseme spoustu zazitku a postrehu
Cilova rovinka - Otrokovice
Prave jsme usedli v Otrokovicich na Sypce ke stolu, abychom nabrali sily na zaverecny usek do Zlina.
Pujdeme po cyklostezce 471 a v Prstnem se u Intersparu napojime na tridu Tomase Bati, podel ktere chceme nas pochod dokoncit az k podchodu na Namesti Prace.
Ocekavany prichod cca 15-16h.
Pujdeme po cyklostezce 471 a v Prstnem se u Intersparu napojime na tridu Tomase Bati, podel ktere chceme nas pochod dokoncit az k podchodu na Namesti Prace.
Ocekavany prichod cca 15-16h.
sobota 12. července 2008
Czechtrek v Milovicich
Nocni presun byl zpusoben par kapkami a blizici se bourkou. Zbytek noci jsme stravili na zastavce u hlavni silnice a nebyl vubec klidny. Tentokrat traktorista startoval jeste pred pul patou.
Rano jsme sebehli do Vyskova na snidani. Cely den byl vubec pestry na kulturni zazitky. Ja jsem vzbudil u prodavacky mistniho konzumu znacne pohorseni pri nakupu rohliku. Sjizdela me pohledem plnym odporu a radeji z dalky kontrolovala, zde nektere rohliky nekonzumuju. Pri nasledne snidani jsme se stali atrakci pro cele osazenstvo.
Ze je resocializace nutna, potvrdil Kolomansson, kdyz si cestou Vyskovem ulevil, az kolemjdouci slecne, o ktere nevedel, malem upadla cepice.
Dnesni trasu, ktere jsme se tak obavali, kvuli povrchu, jsme zvladli neuveritelne rychle a bez problemu.
Konecne jsem prosli u Vyskova pod tou vyhlasenou D1, coz jsme oslavili zpevem Pijanovky od Tri sester. Obed jsme si dali az v Morkovicich-Slizanech. A to jeste se obsluze nas zzelelo, meli uzavrenou spolecnost. Cestu do Zdounek jsme absolvovali v oblezeni musek, Bojindu si dokonce vybrali jako svoji "kralovnu". Ve Zdounkach jsme se zastavili na tradicni podvecerni pivko. Krome servirky, prijemne po vsech strankach, nas zaujalo jednani mistnich nactiletych slecen. Ze vsech prazdnych stolu si vybraly ten vedle nas. "Spatna volba", zhodnotil jsem. Pro ty, co jeste nepochopili: opravdu nejen vypadame zanedbane.
Ke spanku jsme si vybrali sad na kopci nad Milovicemi:
49°13'27,65" N 17°21'32,42" E
Poslednich 22km do Zlina a neskutecnych 223km od Haji.
Rano jsme sebehli do Vyskova na snidani. Cely den byl vubec pestry na kulturni zazitky. Ja jsem vzbudil u prodavacky mistniho konzumu znacne pohorseni pri nakupu rohliku. Sjizdela me pohledem plnym odporu a radeji z dalky kontrolovala, zde nektere rohliky nekonzumuju. Pri nasledne snidani jsme se stali atrakci pro cele osazenstvo.
Ze je resocializace nutna, potvrdil Kolomansson, kdyz si cestou Vyskovem ulevil, az kolemjdouci slecne, o ktere nevedel, malem upadla cepice.
Dnesni trasu, ktere jsme se tak obavali, kvuli povrchu, jsme zvladli neuveritelne rychle a bez problemu.
Konecne jsem prosli u Vyskova pod tou vyhlasenou D1, coz jsme oslavili zpevem Pijanovky od Tri sester. Obed jsme si dali az v Morkovicich-Slizanech. A to jeste se obsluze nas zzelelo, meli uzavrenou spolecnost. Cestu do Zdounek jsme absolvovali v oblezeni musek, Bojindu si dokonce vybrali jako svoji "kralovnu". Ve Zdounkach jsme se zastavili na tradicni podvecerni pivko. Krome servirky, prijemne po vsech strankach, nas zaujalo jednani mistnich nactiletych slecen. Ze vsech prazdnych stolu si vybraly ten vedle nas. "Spatna volba", zhodnotil jsem. Pro ty, co jeste nepochopili: opravdu nejen vypadame zanedbane.
Ke spanku jsme si vybrali sad na kopci nad Milovicemi:
49°13'27,65" N 17°21'32,42" E
Poslednich 22km do Zlina a neskutecnych 223km od Haji.
Kdyz tu opet:
"Ty vole, pruser! V deset vecer - presun"
Tentokrat bourka opravdu prisla a poradna. Stacili jsme odbehnout do prilehle zastavky. Plechova bouda na kopci ovsem neskytala idealni ochranu pred blesky. Sebehli jsme do vesnice, kde ted cekame v hospode cekama, jak se situace vyvine...
pátek 11. července 2008
Pod ostrou palbou kolem "Cilove plochy"
Asi nema smysl vypisovat vsechny mista, kudy jsme prosli. Jak to temer porad zeneme, tak uz nam to stejne vsechno splyva.
Ale neprijdete o to, nebojte, planujeme cestovatelske vypraveni...
Dneska jsme si to sinuli Moravskym Krasem, kolem zlomoveho bodu ve vojenskem ujezd az pred Vyskov, kde jsme ulehli na louce ve Lhote. Pozice
Lhota u Vyskova
49°18'32,49" N 16°57'39,13" E
Do Zlina vzduchem uz jen 52km, 193km od Haji.
Ale neprijdete o to, nebojte, planujeme cestovatelske vypraveni...
Dneska jsme si to sinuli Moravskym Krasem, kolem zlomoveho bodu ve vojenskem ujezd az pred Vyskov, kde jsme ulehli na louce ve Lhote. Pozice
Lhota u Vyskova
49°18'32,49" N 16°57'39,13" E
Do Zlina vzduchem uz jen 52km, 193km od Haji.
Za zminku dnes stoji, jak byl Kolomansson nespokojen se snidani a navrhovanou trasou a polil mapu.
V Ostrove u Macochy jsme zase malem koupili od snedeho muze se zlatymi zuby a rumunskou spzkou na mercedesu vykonou uhlovou brusku. Nakup jsme si pri predstave, ze ji poneseme do Zlina na zadech, rozmysleli.
Taky se nam vubec poprve podarilo zamerne spatne odbocit, uz asi nedavame pozor. Zasli jsme si asi jen 1,5km, ale prakticky nas stve kazdy krok vedle.
Stav zraneni:
Bojinda: spousta drobnych ran od bodaveho hmyzu, opruzeniny od prirozeni az (podle jeho slov) do prdele, otupelost receptoru bolesti v nohach
Kolomansson: puchyre na vsech prstech na nohou - prsty omotany jak volejbalista, bolest nohou
Simir: vlk i na bedrech, kolene funguji bez bolesti az po zahrati na provozni teplotu
Moralka v tymu je vynikajici. Dal nas ale vede spis vule nez nohy. Zadne znamky ponorkove nemoci, i kdyz se neoslovujeme zrovna vybirave. Dost se obavame nejen regenerace, ale predevsim resocializace. Jako lidi si uz moc nepripadame.
Je prece normalni, kdyz vas vsechno boli, rano zase vstat, sbalit se a 10 hodin pochodovat?
Vydrzime, budem bojovat.
Zitra nas ceka etapa temer cela po asfaltu, tam se bude lamat chleba. Diky Vam vsem za podporu a budem jeste vic vdecni za tu dalsi. Budeme ji potrebovat.
Jsme s Vami, budte s nami.
Simir
čtvrtek 10. července 2008
Tri cunici v Obore
Pripojuji vcerejsi pozici, ktera se nenahrala do blogu
Karasin
49°33'31,21" N 16°16'21,37" E
107km do Zlina a 136km od Haji
Karasin
49°33'31,21" N 16°16'21,37" E
107km do Zlina a 136km od Haji
Dnes jsme o 6km predbehli stredecni plan, takze by se nas prichod do Zlina mel posunout na nedeli (doufame)
Prave se nachazime na louce u vsi Obora
49°26'42,37" N 16°36'36,61" E
80km Zlin, 164km Haje (vzduchem)
Battery low, takze aspon nejake citaty
Kolomansson: "Ja uz mam odrene palce na rukou, jak si furt obouvam boty."
Bojinda: "To uz dojdeme, i kdybychom to meli doskakat po prirozeni!" (pozn. censored)
Simir: "Jsme usli 200 kilometru a jeste jsme nepotkali zadne trampy."
Pane Karas, v Karasine ... pokracovani
Stredecni rano po "akci" bylo poznamenano predevsim faktem, ze spime v stodole JZD. Aktivni zemedelec jiz pred 6. ranni turoval traktor, aby mohl vcas vyrazit do poli. Nechteny budicek na misto nasi oblibene pisne "Guten Morgen, Sonnenschein". Potvrdilo se i rceni, jak si kdo ustele, tak si lehne. Kolomanssonuv batoh do baziny, muj zas byl cely od prachu.
Vykopali jsme a bez snidane vyrazili bazinami k Velkemu Darku. Sprcha, kterou jsme v kempu cekali, se ale opet nekonala (uz by to bylo vic nez vhodne) Zkonzolidovali jsme pred samoskou ve Skrdlovicich (Kolomansson se malem slozil a me nakoplo az kafe z automatu).
Zacinajici dest, ktery nas ten den cekal jeste nekolikrat, nas nemohl zastavit. Uz ani nenadavame (teda skoro), poslusne a automaticky obleceme bundy, plastenky na batohy a mazeme dal. Ve Svetnove jsme se napojili na zeleno a "probehli" turistickou oblast kolem rybniku Sykovec a Medlov.
Nasledoval vystup na zrejme nejvyssi bod nasi trasy - Paseckou skalu (819 mn.m. a moc pekna vyhlidka) a sestup do Studnic, kde jsme se v turisticke chate posilnili vynikajici domaci klobasou. Nic jineho nam pan sef nemohl nabidnout, ale vic nez stacilo. Timto ho zdravime.
Zelene jsme se drzeli i po zbytek dne: kolem Zuberskeho rybniku, pres Lisek do Pisecne. V mistni hospode U lipy jsme se posilnili pivem na zaver etapy U Vitochova nas zaujal (predevsim Bojindu - byl z nej uplne na vetvi) romanskogoticky kostelik Sv.Michala ze 13.stoleti. Cilovou rovinkou bylo stoupani do Karasina, kde jsme prenocovali.
Vykopali jsme a bez snidane vyrazili bazinami k Velkemu Darku. Sprcha, kterou jsme v kempu cekali, se ale opet nekonala (uz by to bylo vic nez vhodne) Zkonzolidovali jsme pred samoskou ve Skrdlovicich (Kolomansson se malem slozil a me nakoplo az kafe z automatu).
Zacinajici dest, ktery nas ten den cekal jeste nekolikrat, nas nemohl zastavit. Uz ani nenadavame (teda skoro), poslusne a automaticky obleceme bundy, plastenky na batohy a mazeme dal. Ve Svetnove jsme se napojili na zeleno a "probehli" turistickou oblast kolem rybniku Sykovec a Medlov.
Nasledoval vystup na zrejme nejvyssi bod nasi trasy - Paseckou skalu (819 mn.m. a moc pekna vyhlidka) a sestup do Studnic, kde jsme se v turisticke chate posilnili vynikajici domaci klobasou. Nic jineho nam pan sef nemohl nabidnout, ale vic nez stacilo. Timto ho zdravime.
Zelene jsme se drzeli i po zbytek dne: kolem Zuberskeho rybniku, pres Lisek do Pisecne. V mistni hospode U lipy jsme se posilnili pivem na zaver etapy U Vitochova nas zaujal (predevsim Bojindu - byl z nej uplne na vetvi) romanskogoticky kostelik Sv.Michala ze 13.stoleti. Cilovou rovinkou bylo stoupani do Karasina, kde jsme prenocovali.
Cesta nam pekne ubihala, protoze jsme resili same zajimave "filozoficke" otazky. K zaveru jsme nedosli pouze v pripade, jak se rekne nemecky "jedly" a jestli zirafa blije. Pokud vite, piste do komentaru.
Pridam jeste par vyroku, ktere zazneli:
"Si myslis, ze jsi na vylete?"
"Taky jsi mohl bydlet treba jen v Jihlave."
A par pisni z naseho zpevniku:
Morituri te salutant, Rodne udoli, Tisic mil, Je to blizko, Davam ti jeste jeden den, Kde domov muj, Zaber
A uplne na zaver poznamku k psani blogu. Denni porce kilometru znamena 10 hodin ciste chuze, ulehavame za tmy a snazime se maximalne odpocivat. Skoro neni kdy psat, ale v informovani budem pokracovat. Vydrzime.
Dik za podporu
Simir
P.S.: Pred obedem, odkud prave pisu, jsme opustili Vysocinu a vstoupili do Jihomoravskeho kraje.
středa 9. července 2008
Pane Karas, v Karasine
Predem omluva za vcerejsi neprilis jasny zapis. I kdyz mnozstvi alkoholu nebylo neprilis velke, zadna vecere a unava s nami pekne zamavaly.
Plan opet nesplnen, ale svych 40km jsme si dali. Plus finalni 100m stoupani
Plan opet nesplnen, ale svych 40km jsme si dali. Plus finalni 100m stoupani
úterý 8. července 2008
S radosti v Radostine
Kus dnesniho rana nam vzal vcerejsi temer 50km nasup. Spanek na tribune byl vydatny a i posilujici. Stejne Bojinda sotva chodil a vypadal, ze pojede stopem. Ja zase dohanel deficit v blogu. Ale co ... musime vas udrzovat informovane. Blog se dopsal, Bojinda behem snidane zregeneroval a v 9h konecne vyrazili.
Prvni cast trasy do Chotebori byl cisty asfalt a 16km. Po obede nas cekala jedna z nejhezcich casti trasy - Udoli Doubravy. Cesta byla hodne clenita, plna kamenu a korenu a tim padem dost narocna. Tempo nebylo to, co jsme si predstavovali, ale zazitky staly za to.
Dalsi cesta pokracovala k rybnikum. Sice nas 2x stihnul dest, ale drzet se znacky se vyplatilo. Chteli jsme to dotahnout az na Velke Darko, ale nakonec jsme skoncili v Radostine. Byla snaha jit dal, ale nohy byly proti. Pokouseli jsme se sehnat nocleh, ale pani sefova nebyla ochotna ke smlouvani. Ale slecny cisnice vypadaly, ze ano. A ac se nezadani snazili, co to slo, skoncili jsme po 3 pivech a 3 rumech stejne v polorozborene stodole statku na kote
49°39'04,61" N 15°52'28,46" E
106 km od Haji a 138 km do Zlina vzdusnou carou
Prvni cast trasy do Chotebori byl cisty asfalt a 16km. Po obede nas cekala jedna z nejhezcich casti trasy - Udoli Doubravy. Cesta byla hodne clenita, plna kamenu a korenu a tim padem dost narocna. Tempo nebylo to, co jsme si predstavovali, ale zazitky staly za to.
Dalsi cesta pokracovala k rybnikum. Sice nas 2x stihnul dest, ale drzet se znacky se vyplatilo. Chteli jsme to dotahnout az na Velke Darko, ale nakonec jsme skoncili v Radostine. Byla snaha jit dal, ale nohy byly proti. Pokouseli jsme se sehnat nocleh, ale pani sefova nebyla ochotna ke smlouvani. Ale slecny cisnice vypadaly, ze ano. A ac se nezadani snazili, co to slo, skoncili jsme po 3 pivech a 3 rumech stejne v polorozborene stodole statku na kote
49°39'04,61" N 15°52'28,46" E
106 km od Haji a 138 km do Zlina vzdusnou carou
Dnes bylo v planu neskutecnych 53km, zvladli jsme 37 a byli jsme radi. Real je 40ka a vic nic...
To pro dnesek staci. Prosba na vsechny: piste komentare, piste smsky, at vime, ze nejsme na ceste sami...dik
Simir
V Habrech na habry
Pondelni etapa byla pojata jako prvni ostra. Jen pro pripomenuti... o vikendu jsme vzhledem k sestave meli ujit za dva dny to, co behem tydne za jeden den. V Uhlirskych Janovicich se v nedeli odpojili Vera s Dadou a Zuza, musi do prace. Kazdopadne diky za doprovod a nasledujici podporu
Jenze my byli s Bojindou jinde a meli za sebou noc sice v suchu ale za to rusnou, jelikoz jsme sdileli mistnost s partou opilych ukrajinskych delniku. Do pulnoci jsme poslouchali ukrajinsky pop a telefonaty na eroticke linky.
Rano jsme vyrazili rekordne v 7:30, ale rict Ondrovi, aby nas hodil zpet, nam neprislo zrovna korektni, takze jsme dupali po svych. Ondrovi a Klare patri kazdopadne velky dik za nabidnute ubytovani, veceri a prijemne posezeni Jejich zivotnim stylem a take domem jsme byli doslova fascinovani.
Ranni pochod jsme napalili a na puvodni trasu se napojili v Zandove. V podstate to, co jsme vecer usetrili cestou do Sudejova, jsme si zopakovali. Pres Pivnisko, Vernyrov a kolem rybniku Vidlak jsme dorazili do Cernin, kde nas cekal Kolomansson - uz hodinu, lezici a se spoustou kecu. 15km za 3 hodiny byl slusny vykon, ale ... Ztrata tam byla.
Kazdopadne nase grupa - Bojinda, Kolomansson a ja byla kompletni. Dali jsme pivko a za zacinajiciho deste se pustili do dalsich kilometru. Dest zesilil a my absolvovali snad nejhorsi usek dne lesy kolem Katlova do obce Bludov, jak priznacne. Navigace se moc nedarila a my bloudili za deste lesem plnym nasledku nedavne vichrice. Ve Vickovicich jsme vzali za vdek polevkou Yum Yum z vlastnich zasob a nabrali sil na dalsi stranku mapy. Vetsi cast vedla po cestach, vcetne zlute turisticke trasy mezi Hostkovicemi a Kunickym lesem navic primo a v idealnim vychodnim smerum.
Na zaver jsme ale minuli odbocku a museli se po alternativnich trasach prodirat mezi polomy a vyvraty misty dost nebezpecnymi. Stejne jsme se vymotali a nakonec z poslednich sil dorazili do Lestina. Znacka pullitru v mape ale nezarucovala jistotu teple vecere - meli posledni tri utopence. Nic naplat, lepsi nez nic.
Zkusime se najist v Habrech. Dalsich 7km, ale splnime plan, coz se snadno reklo... Po celem dni v pohorach bolel kazdy krok, jit dal bylo nemozne, paty naprosto zrasovane. Pomohla vymena bot za sandaly a chyceni asi ctvrteho dechu. Stejne jsme dorazili do Haber vycerpani a za tmy. Posledni otevrena knajpa byla zahulena pivnice, takze nic. Prespali jsme na tribune fotbaloveho hriste na pozici
Jenze my byli s Bojindou jinde a meli za sebou noc sice v suchu ale za to rusnou, jelikoz jsme sdileli mistnost s partou opilych ukrajinskych delniku. Do pulnoci jsme poslouchali ukrajinsky pop a telefonaty na eroticke linky.
Rano jsme vyrazili rekordne v 7:30, ale rict Ondrovi, aby nas hodil zpet, nam neprislo zrovna korektni, takze jsme dupali po svych. Ondrovi a Klare patri kazdopadne velky dik za nabidnute ubytovani, veceri a prijemne posezeni Jejich zivotnim stylem a take domem jsme byli doslova fascinovani.
Ranni pochod jsme napalili a na puvodni trasu se napojili v Zandove. V podstate to, co jsme vecer usetrili cestou do Sudejova, jsme si zopakovali. Pres Pivnisko, Vernyrov a kolem rybniku Vidlak jsme dorazili do Cernin, kde nas cekal Kolomansson - uz hodinu, lezici a se spoustou kecu. 15km za 3 hodiny byl slusny vykon, ale ... Ztrata tam byla.
Kazdopadne nase grupa - Bojinda, Kolomansson a ja byla kompletni. Dali jsme pivko a za zacinajiciho deste se pustili do dalsich kilometru. Dest zesilil a my absolvovali snad nejhorsi usek dne lesy kolem Katlova do obce Bludov, jak priznacne. Navigace se moc nedarila a my bloudili za deste lesem plnym nasledku nedavne vichrice. Ve Vickovicich jsme vzali za vdek polevkou Yum Yum z vlastnich zasob a nabrali sil na dalsi stranku mapy. Vetsi cast vedla po cestach, vcetne zlute turisticke trasy mezi Hostkovicemi a Kunickym lesem navic primo a v idealnim vychodnim smerum.
Na zaver jsme ale minuli odbocku a museli se po alternativnich trasach prodirat mezi polomy a vyvraty misty dost nebezpecnymi. Stejne jsme se vymotali a nakonec z poslednich sil dorazili do Lestina. Znacka pullitru v mape ale nezarucovala jistotu teple vecere - meli posledni tri utopence. Nic naplat, lepsi nez nic.
Zkusime se najist v Habrech. Dalsich 7km, ale splnime plan, coz se snadno reklo... Po celem dni v pohorach bolel kazdy krok, jit dal bylo nemozne, paty naprosto zrasovane. Pomohla vymena bot za sandaly a chyceni asi ctvrteho dechu. Stejne jsme dorazili do Haber vycerpani a za tmy. Posledni otevrena knajpa byla zahulena pivnice, takze nic. Prespali jsme na tribune fotbaloveho hriste na pozici
49°45'34,10" N 15°29'15,06" E
Vzdusnou carou od Haji 75 km a 168km od Zlina
Na zapis uz nezbylo sil, proto pisu az ted rano...
neděle 6. července 2008
Jinde v Jindicich
Dnes jen kratce.
Plan vic nez splnen. Dorazili jsme do Uhlirskych Janovic a navzdory blizici se bource jsme se odhodlali pokorit kopec na ceste do Sudejova. Dest nas stejne dohnal, takze jsme s predstavou sucheho pristresku pokracovali dal az do Sudejova.
Ve chvili, kdy jsme promokli obhlizeli autobusovou zastavku, zastavilo auto, zda nepotrebujeme pomoct. Nabidku sucheho loze ve stodole neslo odmitnout, a tak jsme se ocitli u stolu mlade rodiny s 5 detmi ve vesnickem staveni, kde zrovna probiha rekonstrukce pod taktovkou party ukrajinskych delniku. Opravdu neskutecna shoda okolnosti s jednim "ale".
Rodina nebydli pobliz mista, kde nas nabrali, ale cca 7km na severoseverozapad ve vesnici s prihodnym nazvem - Jindice.
Jsme zkratka jinde ... Jinde, nez jsme chteli. Plan se komplikuje i proto, ze zitra dopoledne mame sraz s Kolomanssonem a nebude snadne se na misto dostat.
Rano moudrejsi vecera...
49°54'35,18" N 15°05'10,07" E
vzdusnou carou 42km od Haji, 202km do Zlina
sobota 5. července 2008
Sice nam chvili trvalo, nez jsme se rano vyhrabali, ale start jinak probehl podle planu... teda skoro. Bohuzel jsme prisli o jednoho clena vypravy. Zdenda, misto aby dorazil do Haji, se v 8h ozval, ze prepalil. Do 5h kalil a nezvlada to. Jeho dalsi ucasti moc sanci nedavame.
Chvili trvalo, nez jsme se strefili do Milicovskeho lesa, ale povedlo se. Absolvovali jsme pekny usek kolem Botice. Ale nasledovala dalsi fatalni ztrata. Doufame, ze snad posledni. Nehlede na to, ze jsme minuli odbocku na Uhrineves a zasli si 3-4km, lahev slivovice neprezila pad na silnici, coz vyvolalo znacnou trudomyslnost mezi ucastniky.
Zajimavou kapitolou byl Prirodni park Rokytka, kde jsme se po 2km anabazi v repnem poli presvedcili, ze ne vzdy se da jit po cestach, ktere jsou v mape. Za dalsim parkem - Myto, jsme konecne opustili Hlavni mesto Praha. Po obedovem intermezzu na prirodnim koupalisti v Ricanech vedly nase kroky Udolim Rokytky a pres Mukarov k rybnikum u Voderadskych bucin.
Znacne unaveni jsme dosahli dnesniho planovaneho cile - Jevan. V tuto chvili se po veceri v restauraci Na statku chystame ke spanku pod mohutnym Bukem na brehu Jevanskeho rybniku.
Chvili trvalo, nez jsme se strefili do Milicovskeho lesa, ale povedlo se. Absolvovali jsme pekny usek kolem Botice. Ale nasledovala dalsi fatalni ztrata. Doufame, ze snad posledni. Nehlede na to, ze jsme minuli odbocku na Uhrineves a zasli si 3-4km, lahev slivovice neprezila pad na silnici, coz vyvolalo znacnou trudomyslnost mezi ucastniky.
Zajimavou kapitolou byl Prirodni park Rokytka, kde jsme se po 2km anabazi v repnem poli presvedcili, ze ne vzdy se da jit po cestach, ktere jsou v mape. Za dalsim parkem - Myto, jsme konecne opustili Hlavni mesto Praha. Po obedovem intermezzu na prirodnim koupalisti v Ricanech vedly nase kroky Udolim Rokytky a pres Mukarov k rybnikum u Voderadskych bucin.
Znacne unaveni jsme dosahli dnesniho planovaneho cile - Jevan. V tuto chvili se po veceri v restauraci Na statku chystame ke spanku pod mohutnym Bukem na brehu Jevanskeho rybniku.
Soucasna pozice
49°58' 8.19" N 14°48'35.05" E
cca 21km vzdusnou carou od Haji
Za nejzasadnejsi pro nasi vypravu povazuji knihu Haralda Kruse: Umeni prezit, ktera se stala doslova bibli naseho pochodu. Nasledujeme jejich rad a od pocatku netouzime po nicem jinem nez 2 hodiny varit dikobraze. Dnesni strava byla pestra predevsim na sovy, ktere jsme srazeli dlouhou tyci ze stromu Nikdy pred prectenim jsme si nevsimnuli, jak jsou behem dne stromy doslova obsypany spicimi sovami.
Opravdu nemame obavy, ze bychom cestu neprezili.
pátek 4. července 2008
Countdown
Zítra, v sobotu 5.července 2008 se v 8 hodin sejde ve stanici metra Háje skupina nevyrovnaných jedinců, prozatím odhodlaných dorazit do následující soboty eventuelně neděle až do Zlína.
Tento blog jsem zřídil na základě dotazu několika kamarádů, zda si o tom budou moct někde přečíst. S využitím mobilních technologií bych chtěl každý večer podat krátkou zprávu o náladě v týmu, uražené vzdálenosti, počtu zkonzumovaných piv a aktuální pozici v GPS souřadnicích.
Trasu jsme snad naplánovali rozumně, máme mapy a buzolu taky. Když se ztratíme, tak snad nás zachrání GPSka. Ale takové lamy snad nejsme...
Hlavní body na trase jsou Říčany, Uhlířské Janovice, Habry, Chotěboř, rybník Velké Dářko, vodní nádrž Vír, Lysice, Ostrov u Macochy, Vyškov, Kostelany, Zlín.
Budeme vděčni Vám - našim "divákům" - vděčni, za jakékoliv pozdravy, přání, názory a tipy. Takže se nestyďte nám napsat nějaký ten komentář. Klidně i, že jsme blázni a blbci, což jsme už slyšeli tolikrát...
A kdyby to náhodou nevyšlo a my se týden váleli v Jevanech u rybníku, tak buďte schovívaví... Hlavně že je večírek 8-)
Tento blog jsem zřídil na základě dotazu několika kamarádů, zda si o tom budou moct někde přečíst. S využitím mobilních technologií bych chtěl každý večer podat krátkou zprávu o náladě v týmu, uražené vzdálenosti, počtu zkonzumovaných piv a aktuální pozici v GPS souřadnicích.
Trasu jsme snad naplánovali rozumně, máme mapy a buzolu taky. Když se ztratíme, tak snad nás zachrání GPSka. Ale takové lamy snad nejsme...
Hlavní body na trase jsou Říčany, Uhlířské Janovice, Habry, Chotěboř, rybník Velké Dářko, vodní nádrž Vír, Lysice, Ostrov u Macochy, Vyškov, Kostelany, Zlín.
Budeme vděčni Vám - našim "divákům" - vděčni, za jakékoliv pozdravy, přání, názory a tipy. Takže se nestyďte nám napsat nějaký ten komentář. Klidně i, že jsme blázni a blbci, což jsme už slyšeli tolikrát...
A kdyby to náhodou nevyšlo a my se týden váleli v Jevanech u rybníku, tak buďte schovívaví... Hlavně že je večírek 8-)
čtvrtek 3. července 2008
Plán pochodu
Do startu zbývají jen dvě noci, napětí stoupá a účastníci se už jen šetří na vrchol olympijské sezóny...
Předpoveď počasí slibuje ochlazení a i nějakou tu vodu, což by znamenalo osvěžující podmínky oproti současným teplotám přesahujícím 30 stupňů.
Předpoveď počasí slibuje ochlazení a i nějakou tu vodu, což by znamenalo osvěžující podmínky oproti současným teplotám přesahujícím 30 stupňů.
Asi by stálo za zmínku, jak jsme plánovali trasu. Jednoduše.
Vzali jsme pravítko, tužku a mapu a nakreslili čáru mezi Prahou a Zlínem. Samosebou elektronicky.
Nejkratší trasa je ta nejpřímější. Jít podle azimutu ovšem nezaručuje zrovna velkou rychlost a navíc naše vzdušná cára meřící cca 260km protíná Vojenský prostor Březina u Vyškova. Místům nazvaným v mapě "Na Cílové ploše" bychom se opravdu rádi vyhnuli. Ideální směr jsme tedy odklonili tak, abychom prostor minuli z jihu. A tohoto směru jsme se v plánu snažili držet za užití všech možných komunikací.
Aby byl start pro Prahu stylový, začínáme u metra. Ve Zlíně končíme u podchodu na Náměstí Práce. Stanice metra to sice není, ale vypadá to aspoň jako vlez.
Prapůvodní start byl ve Štěrboholích, ten jsme pak přesunuli na Depo Hostivař, když už teda máme jít od metra. Ve finále však bude z Hájí. Přece jenom Milíčovský les a Údolí Botiče bude lepší než trasa Hostivař - Štěrboholy.
úterý 1. července 2008
Pochod Praha - Zlín
Je to asi cca 4 až 5 let zpět, kdy jsem si během svého pobytu na strahovských kolejích začal pohrávat s myšlenkou, že bych šel z Prahy domů k rodičům pěšky.
Dřív přece studenti taky museli chodit pěšky.
To moje "doma" je ale Zlín. Přece jenom trochu delší cesta. Tehdy jsem uvažoval, že to bude pochod tak asi na 3 týdny. K realizaci ovšem dojde až letos a máme na to jenom týden. Pohodový čundr se tak spíše přemisťuje do kategorie "extremních" sportovních výkonů...
Takže nějaké předstartovní info... Vyrážíme v sobotu ráno cca 8h. Původně jsem chtěl jít ze Štěrbohol, ale jak říkal dr.Kolomansson stylové by bylo jít od metra (Hostivař ?). Tuhle debatu bych nechal klidně ještě otevřenou, ten kilák-dva navíc už roli nehraje.
Navrhovali jsme, že se sjedeme v pátek večer u nás v Letňanech, abysme zjednodušili ranní přesun na start. Půjde se na lehko, spát se bude pod širákem a jídla spíš tak maximálně na den. Vařič mám a beru. Trasu naplánoval Knoppík a je to tak, že ze první dva dny újdeme to, co potom za den. Od začátku počítam se Zuzou, Věrou a Dádou (kteří se v neděli odpojí a dají se na cestu zpět) a mě s Bojindou a Zdendou v pondělí doplní hlavní plánovač Knopp. Možná se k nám koncem týdne připojí někdo z kámošů ze Zlína.
Hlavním motivem výpravy je zvládnout celou štreku... Jako samozvaný vůdce výpravy si vyhrazuju právo zastřelit remcaly, případně zkrátit utrpení těch, kteřá nebudou moct pochodovat dál
Dřív přece studenti taky museli chodit pěšky.
To moje "doma" je ale Zlín. Přece jenom trochu delší cesta. Tehdy jsem uvažoval, že to bude pochod tak asi na 3 týdny. K realizaci ovšem dojde až letos a máme na to jenom týden. Pohodový čundr se tak spíše přemisťuje do kategorie "extremních" sportovních výkonů...
Takže nějaké předstartovní info... Vyrážíme v sobotu ráno cca 8h. Původně jsem chtěl jít ze Štěrbohol, ale jak říkal dr.Kolomansson stylové by bylo jít od metra (Hostivař ?). Tuhle debatu bych nechal klidně ještě otevřenou, ten kilák-dva navíc už roli nehraje.
Navrhovali jsme, že se sjedeme v pátek večer u nás v Letňanech, abysme zjednodušili ranní přesun na start. Půjde se na lehko, spát se bude pod širákem a jídla spíš tak maximálně na den. Vařič mám a beru. Trasu naplánoval Knoppík a je to tak, že ze první dva dny újdeme to, co potom za den. Od začátku počítam se Zuzou, Věrou a Dádou (kteří se v neděli odpojí a dají se na cestu zpět) a mě s Bojindou a Zdendou v pondělí doplní hlavní plánovač Knopp. Možná se k nám koncem týdne připojí někdo z kámošů ze Zlína.
Hlavním motivem výpravy je zvládnout celou štreku... Jako samozvaný vůdce výpravy si vyhrazuju právo zastřelit remcaly, případně zkrátit utrpení těch, kteřá nebudou moct pochodovat dál
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)