úterý 22. července 2008

Kolomansson: „Čundr do Zlína je blbina… Ale krásně se s ní žije.“

Úvodem jsem si vypůjčil hlášku z jinak brakovního filmu Trhala fialky dynamitem, neboť takhle ten pochod zhruba cítím.

Jak jsem se k pochodu dostal

Na uskutečnění takového pochodu jsou veskrze potřeba dva typy lidí. Potřebujete blázna, sorry Dave, kterého vůbec něco takového napadne, a šílence, který se nápadu ujme. Podobně se zrodil i letošní „nesmysl“. Jednou takhle v hospě po večeři využil Simir mého velmi dobrého rozpoložení (kvalitní kuřátko se sýrem a šunkou spraví náladu) a otázkou: „Nešel bys se mnou do Zlína?“, navrtal dírku do mé šedé kůry mozkové. I on sám byl možná překvapen mou souhlasnou odpovědí. Kuře udělalo svoje a nápad mě doslova pohltil. Nedělní ráno už bylo střízlivější a já doufal, že na mé přitakání Simir hodně rychle zapomene. A vzhledem k tomu, že se několik týdnů neozýval, považoval sem celou akci za dobrý námět k hospodské debatě a „čundr“ z hlavy vypustil. O to víc mě zaskočilo, když se k nápadu Simir vrátil a celá věc dostala konkrétní obrysy. Tak jsme se k „výletu“ (takovej vejlet bych vám někdy přál :-) ) dostali já a David.

Bojinda na scéně

Nakonec se ještě přidal Bojinda. To se dalo čekat, neb Boj rovněž rozumu mdlého a stejně jako já musí být neustále pod dohledem ošetřovatele, aby nevymýšlel vylomeniny. Tím se z nás stala trojice, což je, jak už napsal Boj, nejlepší počet na takovou výpravu. Jeden se totiž nikdy neutrhne sám a musí se dvěma parťákům vždy přizpůsobit, ač třeba s jejich „vynikajícím“ nápadem bytostně nesouhlasí (třeba skvělé přespání v Rychtářově, že borci :-) ).

Cestou necestou

Cestu samotnou nebudu detailně popisovat. Dost o ní bylo v blogu, takže bych jen opakoval známé, něco napsal Boj, taky ho nechci kopírovat, a zbytek, moralisti prominou, je nepublikovatelný . Mluvu jsme měli skutečně květnatou. Ono se není co divit, když se blíží soumrak, člověka bolí nohy až v pr… (odkud rostou), tak si člověk slovníkem spisovné češtiny zrovna nelistuje. Zkusím spíš přidat pár postřehů, které mi utkvěly v paměti.

Nejhorší moment – skoro kolaps v potravinách

Do regálu jsem málem spadnul ve vesnici jménem Škrdlovice kousek za Velkým Dářkem. Ranní únava, nedostatek spánku, dehydratace, prázdný žaludek, jemné popíjení předešlý večer (na pořádnou pitku se bohužel z nedostatku času za celý pochod nedostalo ) a dusno v sámošce udělaly svoje. Pěkně se mi zamotala hlava, takže jsem byl rád, že jsem stihnul položit košík a neobjevil se jako nový sortiment v regále s párky v konzervě. Barvou v obličeji bych ke starým vybledlým plechovkám celkem zapadnul. Situaci jsem naštěstí ustál, i tak jsem se ale potácel jak mátoha, až mi paní z místního domu s pečovatelskou službou dávali přednost. Asi si mysleli, že „ten pražské chlapec je nějaké zfetované“, jak ony říkají.
Po vypotácení se z krámu jsem se dal naštěstí dohromady. 2 koblihy, 2 šátečky, 2 nektarinky, banán, kus moravského cigára od Boje, litr vody a nezbytný ranní kefír udělali svoje, a tak jsem mohl v etapě pokračovat. Vše završila dvojka horké čokolády, po které se můj organismus definitivně rozhodl, že to ještě nezabalí.
Historka se záměrně neobjevila v blogu, neb jej četla i moje mamina, která by byla schopna zalarmovat po jejím přečtení i Horskou službu, ačkoliv na Vysočině z pochopitelných důvodů žádnou nemají.

Nejlepší moment – po hlavní na Náměstí Práce ve Zlíně

Logicky jsem nemohl vybrat nic jiného. Finále se opravdu povedlo. Sice pro nezasvěcené musel být pohled na 3 špinavé, týden nemyté Rumcajse minimálně nevšedním zážitkem, my jsme si jej náležitě vychutnali. Mrakodrap v dáli nás patřičně dobil. Škoda, že nebyl, stejně jako na Silvestra, otevřený. To by byly schody vítězů až nahoru. I přesto se Zlíňákům naskytl netradiční pohled. Trojici bělochů notujících si „We are the champions“ v japonštině člověk každý den nepotká.

Hlášky pochodu

Žádny takzvaný hlod bohužel nepřidám, ačkoliv jich za všechny etapy bylo mraky. Jak už bylo popsáno výše, něco napsali kluci, něco jsem zapomněl a něco opravdu publikovat nejde. V paměti mně utkvělo následující:

„Základem každé akce je dobrej plán.“

Tuto ,aspoň pro mě památnou větu, pronesl Boj u Otrokovic, kdy už bylo jasné, že pochod dokončíme, i kdybychom se měli doplazit. Kdo ho dobře zná, nejspíš se diví se mnou, ostatní prominou. Osobně to beru jako velký překvapení a energii do budoucna. Ani ve snu by mě nenapadlo, že od něj někdy v jakémkoliv stavu něco takového uslyším.

Příští pochod

Nabízející se otázky ohledně příštího roku jsme samozřejmě dostávali na každém roku. I když jsem u Nového Města tvrdil, že bych měl Simira mnohem radši, kdyby byl třeba z Blanska, pochod mi něco dal. Takže proč se někam nevypravit.
Na příští rok jsou zatím dva návrhy.
První, pracovně mu zatím říkáme polský, má trasu:
Liberec – Jelenia Góra – Opole – Czestochowa – Piotrków Trybunalski.
Druhou alternativou je trasa maďarská:
Bratislava – Mosonmagyaróvár – Gyor – Tatabánya – Pilisvorosvár – Godollo – Pucsa.
Můžete se k nám přidat :-)!!!

Co mi to dalo

Pro všechny, kteří dočetli až sem, a mají můj obdiv, přidávám ještě malou bilanci. Při srovnání, co mi čundr dal a vzal, mi vyšla aktivní bilance. Stálo mě to sice týden dovolený, na druhou stranu jsem si slušně „vyluftoval“ mozek, poznal kus republiky, posílil vůli, poněvadž byly chvíle, kdy jsem opravdu mlel z posledního, a strávil tejden se lidma, kteří jsou podobně „ujetý“ jako já. Dovolená to sice byla dost netradiční, ale stála za to. Příště je ale potřeba zkrátit denní etapy. 40 kilometrů denně s bagáží je opravdu dost, nezbyl nám pak čas na nic jiného než chůzi, spánek a jídlo. Poznání místních rybníků, děvčat a pohostinství tak budeme jsme díky časovému presu museli nechat na příští výlet. Už se na něj těšim.

Uvítám jakékoliv komentáře na příspěvky k čundru uveřejněné na blogu. Pokud budou ohlasy, tak ještě něco sesmolim. Vyprávět je ještě co!

Koloděj

1 komentář:

Bojinda řekl(a)...

Do Puče si běž klidně sám. Já do zahraničí nejdu, ani do Polska, natož do Uher, ještě tak Slowakei zvládnu. Ale doma je doma.

Škoda, že jsi tu motolici nechyt o hodinku předtím, v bažině u Velkýho Dářka, už bys tam druhej tejden krásně fosilizoval :-P