Bojinda s odstupem času

Nápad jít z Prahy pěšky do Zlína a ještě k tomu za tejden je naprostá blbost a totální hovadina. Když jsme se vypravili, tak jsem si myslel, že dojdem nejdál do Kutný Hory a po cestě se budeme častovat vydatnými pauzami na doplnění tekutin. Po prvním dnu, kdy mě ukrutně bolely nohy, jsem si tím už byl naprosto jist. Když jsme předepsanou porci kiláků zvládli i den druhý, stále jsem nepochyboval. Když jsem se v pondělí po tom děsným záhulu vzbudil v Habrech na tribuně, bylo mi jasný, že ten den neujdu ani kilometr. A hle – nakonec padlo všech 300 a něco.
Plyne z toho především fakt, že i když je člověk sám relativní sračka, pokud jde někam ve třech, je to vůbec nejlepší pochodová formace. Vždycky se totiž najde aspoň jeden cvok, kterej to tlačí bez ustání dopředu. No a ti, kteří momentálně padají na hubu, se nějak doploužej a příště táhnou zas oni. A další skutečnost je ta, že do té doby jsem opravdu NEVĚDĚL, co to znamená bolavý nohy. Tohle bylo fakt ukrutné, kdykoli jsme vstali, tak než jsme se trochu rozešli, vypadali jsme jak Jedličkův ústav na vejletě, musel to být politováníhodný pohled. Do toho celkem dost pršelo, poslední dvě noci jsme se takřka nevyspali.... Člověk dokáže všechno, pokud to sám nevzdá. Tenhle pochod byl dokonalým vítězstvím ducha nad hmotou. Nejlepší odměnou byl triumfální příchod k metru ve Zlíně, to mě psychicky nakoplo na další rok do foroty, přál bych něco podobného každému..
Příští rok plánují ti cvoci jít zase kamsi, já je poslal kamsi, ale v zásadě je mi jasný, že se budu opět někde ploužit... a celkem s chutí. Zkuste to taky, je to zdravý :-)

Co se týče anekdotických historek, naprostá většina je nesdělitelná nebo už popsaná v blogu, ale je potřeba si říct, že prakticky celou cestu jsme se vydatně řehnili, čemuž se mnohý náhodný kolemjdoucí zajisté podiví, neboť náš slovník ovládla v drtivé většině případů dvě slova – č..ák a p..a a jejich varianty, včetně odvozených přídavných jmen a sloves. Takže veselá mysl – půl úspěchu (Druhá půlka úspěchu je metr a půl náplasti a posunutej práh bolesti, ale to už je jiná písnička...). :-)