Tak rychle se dát dohormady a pojďme zpátky do tréninku.
Pondělí - trénink ještě vypouštím.
Úterý - ráno je hnusně a do běhání se mi ještě nechce. Večer místo karate jedu podpořit ševce do Litvínova s nějakou pomatenou představou, že zbyteky nachlazení řvaním na zimním stadionu vyléčím. Blbost. Výjezd jinak ovšem úspěšný, utrpěli jsme vítězství a vezeme tři body.
Středa - večer je pěkně, tak se Zuzankou vybíháme na naše letňanské kolečko. Tempo joggingových 7:29/km a poklidných 118 tepů za minutu.
Čtvrtek - počasí se celý den točí, ale mé odhodlání vyzkoušet dráhu na Kotlářce je pevné. Bohužel je tam nějak moc rušno - asi nějaká akce a k tomu všemu zvedli vstupné na 50kč. To už bych skoro vyžadoval i sprchu. Měním plán a mířím do Stromovky, kde si dám 2 kolečka Kerteamu v délce 2,3km. První v tempu 4:17/km a 156tepů/min. V druhém už zpomaluji na 4:23 a tepovka je na 160. Místo třetího volím návrat. Dohromady 8km a aspoň malý dobrý pocit, že jsem šel zase něco rychleji. A následně na druhou fázi na karate.
Pátek - ranní sólo v Letňanech, volně při 5:48 na kilometr a HR 138. Pořád ovšem nepolevují vedlejší projevy nachlazení jako rýma a kašel. Celkově se ale citím dobře.
Sobota - opět navzdory pátečnímu posezení v hospůdce (ale decentnímu) mě čeká brzké vstávání a dlouhý tempový běh. Po sedmé vybíhám od Holešovického výstaviště a mířím na tradiční pravobřehou trať do Kralup. V Husinci nabírám MXe, dalšího behej.comáka. Tempo rozhodně není povídací, ale aspoň trochu pokecáme. V každém případě mi cesta ve dvou pěkněji ubíhá. MX obrací u fotbalového hřiště ve Chvatěrubech a já dobíhám zbytek k Bechyněho mostu v Kralupech. Zbývající kilák pod Hosťák už jen vyklusávám. Na hlavní části jsem naměřil 24,7km a tempo 5:06/km a průměrných 153 tepů za minutu. Tepovka myslím v pořádku, ale tempo mohlo být o deset vteřin rychlejší. Trať nemám přesně změřenou a kalibrace nemusela sedět, ale moc velkou rezervu tam nevidím.
Neděli - se Zuzankou jsme posunuli oběd a v poledne vyrazili kolem letiště. Naši trať jsme zvládli tempem 6:59/km s tepovkou 125 za minutu. Ovšem s nucenou (velmi nucenou) přestávkou na výstavišti, ještě že díky přípravám For Archu jsem byly přístupné záchody.
Takže jsem aspoň trochu dohnal deficit, uběhnul 55kilometrů a dal tempový bh, který byl sice pomalejší, ale byl tam. Do maratonu zbývají už jenom dva týdny a podle Miloše bych měl už jen "šolíchat". Já tam ale ještě do týdne musím vecpat super dlouhý běh...
pondělí 21. září 2009
pondělí 14. září 2009
7. - 13. září - 4.týden před maratonem
Tento týden měl být velkolepý - v plánu byl začátkem týdne dlouhý běh cca 35km a v sobotu pak noční desítka Prahou, coby poslední závod před maratonem. Leč všechno se vyvinulo jinak a já musel z rodinných důvodů, které bych si raději raději odpustil, změnit plány.
Pondělí - celý den mě trápily namožené nohy. Pořád jsem si říkal, že jsem tu hodinovku opravdu odběhnul na hranici možností, než jsem si uvědomil, že tam byl i paintball. A ono pětihodinové plížení se, plazení a kračení za překážkami s rychlými přesuny nohám moc neulevilo, spíše naopak. Večer bylo příjemně, tak jsme se Zuzankou vyběhli na naše Letňanské kolečko. Dneska jsem já měl co dělat, abych stačil a přitom tempo 7:25/km ale tepová frekvence regeneračních 119.
Úterý - opravdu nevím, jak bych tenhle den zvládnul dlouhý běh vzhledem k zapečeným nohám. K sobotnímu závodu jsem nenašel rozumnou alternativu, takže jsem pětatřicítku mohl nechat až na víkend. Ani na intervaly to nebylo a tak jsem si nařídil den volna vyplněný pouze tréninkem karate.
zbytek týdne a tím jsme skončili. Ve středu jsem začal mít takový divný pocit a pak to gradovalo. Dáme tomu pár dni a uvidíme. Ve čtvrtek jsem odpískal trénink, těsně předtím než jsem odešel z domu a radši si šel lehnout. Marně jsem doufal v neděli, ale nebylo kam spěchat. Už to teď nevytrhnu a budu si muset nechat tempový a dlouhý běh do následujících týdnů. Zkusím zkrátit klid před maratonem a uvidíme. Původně jsem myslel, že to bude v Budapešti na pohodu a možná i se slušnou rezervou, ale takhle se začínám trochu bát...
Pondělí - celý den mě trápily namožené nohy. Pořád jsem si říkal, že jsem tu hodinovku opravdu odběhnul na hranici možností, než jsem si uvědomil, že tam byl i paintball. A ono pětihodinové plížení se, plazení a kračení za překážkami s rychlými přesuny nohám moc neulevilo, spíše naopak. Večer bylo příjemně, tak jsme se Zuzankou vyběhli na naše Letňanské kolečko. Dneska jsem já měl co dělat, abych stačil a přitom tempo 7:25/km ale tepová frekvence regeneračních 119.
Úterý - opravdu nevím, jak bych tenhle den zvládnul dlouhý běh vzhledem k zapečeným nohám. K sobotnímu závodu jsem nenašel rozumnou alternativu, takže jsem pětatřicítku mohl nechat až na víkend. Ani na intervaly to nebylo a tak jsem si nařídil den volna vyplněný pouze tréninkem karate.
zbytek týdne a tím jsme skončili. Ve středu jsem začal mít takový divný pocit a pak to gradovalo. Dáme tomu pár dni a uvidíme. Ve čtvrtek jsem odpískal trénink, těsně předtím než jsem odešel z domu a radši si šel lehnout. Marně jsem doufal v neděli, ale nebylo kam spěchat. Už to teď nevytrhnu a budu si muset nechat tempový a dlouhý běh do následujících týdnů. Zkusím zkrátit klid před maratonem a uvidíme. Původně jsem myslel, že to bude v Budapešti na pohodu a možná i se slušnou rezervou, ale takhle se začínám trochu bát...
pátek 11. září 2009
31. srpna - 6. září - 5. týden před maratonem
Ačkoliv měl by týden regeneračním, neodpustil jsem si jeden závod. Klid se v podstatě týkal jenom odběhané kilometráže. V koutku duše jsem ještě zvažoval 20km tempový běh, ale v místě mého pobývání na Madeiře jsem na něj nenašel optimální podmínky - čas a místo.
Pondělí - po dvou náročných týdnech jsem si přikázal běžecký odpočinek. Absolvovali jsme aspoň lehký trek podel Levady Dos Tornos.
Úterý - v šest ráno budíček a vzhůru na těžký trek. Z Pico Areiro na Pico Ruivo a zpět. Téměř 14 kilometrů těžkým terénem s převýšením kolem 1000 metrů. Následně sestu až do Monte cca 900 m.n.m. Nohy dostali pěkně zabrat a návrat byl pozdní - na běhání už nezbylo.
Středa - ranní výběh po "pobřežní" promenádě. Představy o pěkné cestičce vinoucí se podél pláží vzaly rychle za své. Na rozeklaném skalnatém pobřeží aby člověk plážičku pohledal. Neustále nahoru a dolu, tedy spíše na fartlek než tempový dlouhý běh. 9,7km @ 6:13/km a průměrných 131 tepech za minutu.
Čtvrtek - krátký svižný běh na protažení nohou a vstřebání dojmů z první vlastní prezentace v angličtině. 5,2km @ 5:26/km a 144/min.
Pátek - dospávání náročného týdne a dotahovaní blogerských restů - na běhání nezbyl čas.
Sobota - budík tentokrát už na 4 a odlet z Madeiry v 6:00. Něco málo jsem zvládnul dospat na letu do Lisabonu hlavně kvůli neservírované snídani. V 13:30 jsme dosedli na Ruzyni, po příjezdu domů jsem jen lehce posvačil něco málo vybalil a před čtvrtou jsem usedl do auta a zamířil do města s nejdelším názvem v republice na Velkou cenu města Čelákovic v běhu hodinovém na legendárním stadionu v Houšťce. Nejprve jsem si nevšiml objíždky kvůli uzavřenému mostu přes Labe a ve Staré Boleslavi jsem pak trochu bloudil. Prezentoval jsem se tedy 20minut před startem a měl se ještě modlit, aby se našel nějaký plonkový divák, když už jsem si nepřivezl rozhodčího. Rozklus, rozcvičení a protažení a šup na start s cílem, že dám 14kilometrů. Footpod jsem ani z tašky nevytáhnul a spočítal si, že 400metrový ovál bych měl dát cca za 1:42. Rozjezd byl opět moc rychlý, ale po dvou kolech jsem si srovnal tempo a běžel, co chtěl. Za mnou se pak utvořila malá skupinka. Jeden z běžců, šel po dvou kilometrech přede mě a naznačil, ať se ho držím. Po kole se stáhl a navrhnul pravidelné střídání a takhle jsme to odběhli celé. Zkoušeli jsme zapojit i jednoho nebo dva běžce, ale netroufli si. Přepálili start. Tempo jsme drželi v rámci možností stejné, při téhle frekvenci střídání to líp než plus mínus 2 vteřiny na kolo nešlo. Vzali jsme za to v posledních čtyřech kolech a v poslední minutě jsem skupinku rozbil, Honzovi jsem o nějakých 40metrů utekl. Můj účet se zastavil na 14,239 kilometrech, což odpovídá průměrnému tempu 4:13/km a tepová frekvence se pohybovala v okolí 163tepů za minutu. Honzovi patří velký dík za spolupráci. Zde je pak v grafu průměrné tempo na kilometru a HR v každém kole.
Umístěni na 23. příčce z 41 běžců není nijak oslnivé, ale dost také vypovídá o kvalitě ostatních závodníků. Mám ještě na čem pracovat, i nejlepší sedmdesátník toho uběhnul víc.
Po závodě 2km výklus a kvalitní protažení.
Neděle - od desíti do čtyř paintball a večerní výklus na kolečku v Letňanech tempem 5:55/km a průměrných 133 tepech.
Týden teda kilometrově i početem běhů slabší, ale zase tam byla kvalita v podobě hodinovky, která se mi (opět navzdory nedostatečnému spánku) velmi vydařila.
Pondělí - po dvou náročných týdnech jsem si přikázal běžecký odpočinek. Absolvovali jsme aspoň lehký trek podel Levady Dos Tornos.
Úterý - v šest ráno budíček a vzhůru na těžký trek. Z Pico Areiro na Pico Ruivo a zpět. Téměř 14 kilometrů těžkým terénem s převýšením kolem 1000 metrů. Následně sestu až do Monte cca 900 m.n.m. Nohy dostali pěkně zabrat a návrat byl pozdní - na běhání už nezbylo.
Středa - ranní výběh po "pobřežní" promenádě. Představy o pěkné cestičce vinoucí se podél pláží vzaly rychle za své. Na rozeklaném skalnatém pobřeží aby člověk plážičku pohledal. Neustále nahoru a dolu, tedy spíše na fartlek než tempový dlouhý běh. 9,7km @ 6:13/km a průměrných 131 tepech za minutu.
Čtvrtek - krátký svižný běh na protažení nohou a vstřebání dojmů z první vlastní prezentace v angličtině. 5,2km @ 5:26/km a 144/min.
Pátek - dospávání náročného týdne a dotahovaní blogerských restů - na běhání nezbyl čas.
Sobota - budík tentokrát už na 4 a odlet z Madeiry v 6:00. Něco málo jsem zvládnul dospat na letu do Lisabonu hlavně kvůli neservírované snídani. V 13:30 jsme dosedli na Ruzyni, po příjezdu domů jsem jen lehce posvačil něco málo vybalil a před čtvrtou jsem usedl do auta a zamířil do města s nejdelším názvem v republice na Velkou cenu města Čelákovic v běhu hodinovém na legendárním stadionu v Houšťce. Nejprve jsem si nevšiml objíždky kvůli uzavřenému mostu přes Labe a ve Staré Boleslavi jsem pak trochu bloudil. Prezentoval jsem se tedy 20minut před startem a měl se ještě modlit, aby se našel nějaký plonkový divák, když už jsem si nepřivezl rozhodčího. Rozklus, rozcvičení a protažení a šup na start s cílem, že dám 14kilometrů. Footpod jsem ani z tašky nevytáhnul a spočítal si, že 400metrový ovál bych měl dát cca za 1:42. Rozjezd byl opět moc rychlý, ale po dvou kolech jsem si srovnal tempo a běžel, co chtěl. Za mnou se pak utvořila malá skupinka. Jeden z běžců, šel po dvou kilometrech přede mě a naznačil, ať se ho držím. Po kole se stáhl a navrhnul pravidelné střídání a takhle jsme to odběhli celé. Zkoušeli jsme zapojit i jednoho nebo dva běžce, ale netroufli si. Přepálili start. Tempo jsme drželi v rámci možností stejné, při téhle frekvenci střídání to líp než plus mínus 2 vteřiny na kolo nešlo. Vzali jsme za to v posledních čtyřech kolech a v poslední minutě jsem skupinku rozbil, Honzovi jsem o nějakých 40metrů utekl. Můj účet se zastavil na 14,239 kilometrech, což odpovídá průměrnému tempu 4:13/km a tepová frekvence se pohybovala v okolí 163tepů za minutu. Honzovi patří velký dík za spolupráci. Zde je pak v grafu průměrné tempo na kilometru a HR v každém kole.
Umístěni na 23. příčce z 41 běžců není nijak oslnivé, ale dost také vypovídá o kvalitě ostatních závodníků. Mám ještě na čem pracovat, i nejlepší sedmdesátník toho uběhnul víc.
Po závodě 2km výklus a kvalitní protažení.
Neděle - od desíti do čtyř paintball a večerní výklus na kolečku v Letňanech tempem 5:55/km a průměrných 133 tepech.
Týden teda kilometrově i početem běhů slabší, ale zase tam byla kvalita v podobě hodinovky, která se mi (opět navzdory nedostatečnému spánku) velmi vydařila.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)