Tento týden měl být velkolepý - v plánu byl začátkem týdne dlouhý běh cca 35km a v sobotu pak noční desítka Prahou, coby poslední závod před maratonem. Leč všechno se vyvinulo jinak a já musel z rodinných důvodů, které bych si raději raději odpustil, změnit plány.
Pondělí - celý den mě trápily namožené nohy. Pořád jsem si říkal, že jsem tu hodinovku opravdu odběhnul na hranici možností, než jsem si uvědomil, že tam byl i paintball. A ono pětihodinové plížení se, plazení a kračení za překážkami s rychlými přesuny nohám moc neulevilo, spíše naopak. Večer bylo příjemně, tak jsme se Zuzankou vyběhli na naše Letňanské kolečko. Dneska jsem já měl co dělat, abych stačil a přitom tempo 7:25/km ale tepová frekvence regeneračních 119.
Úterý - opravdu nevím, jak bych tenhle den zvládnul dlouhý běh vzhledem k zapečeným nohám. K sobotnímu závodu jsem nenašel rozumnou alternativu, takže jsem pětatřicítku mohl nechat až na víkend. Ani na intervaly to nebylo a tak jsem si nařídil den volna vyplněný pouze tréninkem karate.
zbytek týdne a tím jsme skončili. Ve středu jsem začal mít takový divný pocit a pak to gradovalo. Dáme tomu pár dni a uvidíme. Ve čtvrtek jsem odpískal trénink, těsně předtím než jsem odešel z domu a radši si šel lehnout. Marně jsem doufal v neděli, ale nebylo kam spěchat. Už to teď nevytrhnu a budu si muset nechat tempový a dlouhý běh do následujících týdnů. Zkusím zkrátit klid před maratonem a uvidíme. Původně jsem myslel, že to bude v Budapešti na pohodu a možná i se slušnou rezervou, ale takhle se začínám trochu bát...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat