31. srpna - 6. září - 5. týden před maratonem

Ačkoliv měl by týden regeneračním, neodpustil jsem si jeden závod. Klid se v podstatě týkal jenom odběhané kilometráže. V koutku duše jsem ještě zvažoval 20km tempový běh, ale v místě mého pobývání na Madeiře jsem na něj nenašel optimální podmínky - čas a místo.

Pondělí - po dvou náročných týdnech jsem si přikázal běžecký odpočinek. Absolvovali jsme aspoň lehký trek podel Levady Dos Tornos.

Úterý - v šest ráno budíček a vzhůru na těžký trek. Z Pico Areiro na Pico Ruivo a zpět. Téměř 14 kilometrů těžkým terénem s převýšením kolem 1000 metrů. Následně sestu až do Monte cca 900 m.n.m. Nohy dostali pěkně zabrat a návrat byl pozdní - na běhání už nezbylo.

Středa - ranní výběh po "pobřežní" promenádě. Představy o pěkné cestičce vinoucí se podél pláží vzaly rychle za své. Na rozeklaném skalnatém pobřeží aby člověk plážičku pohledal. Neustále nahoru a dolu, tedy spíše na fartlek než tempový dlouhý běh. 9,7km @ 6:13/km a průměrných 131 tepech za minutu.

Čtvrtek - krátký svižný běh na protažení nohou a vstřebání dojmů z první vlastní prezentace v angličtině. 5,2km @ 5:26/km a 144/min.

Pátek - dospávání náročného týdne a dotahovaní blogerských restů - na běhání nezbyl čas.

Sobota - budík tentokrát už na 4 a odlet z Madeiry v 6:00. Něco málo jsem zvládnul dospat na letu do Lisabonu hlavně kvůli neservírované snídani. V 13:30 jsme dosedli na Ruzyni, po příjezdu domů jsem jen lehce posvačil něco málo vybalil a před čtvrtou jsem usedl do auta a zamířil do města s nejdelším názvem v republice na Velkou cenu města Čelákovic v běhu hodinovém na legendárním stadionu v Houšťce. Nejprve jsem si nevšiml objíždky kvůli uzavřenému mostu přes Labe a ve Staré Boleslavi jsem pak trochu bloudil. Prezentoval jsem se tedy 20minut před startem a měl se ještě modlit, aby se našel nějaký plonkový divák, když už jsem si nepřivezl rozhodčího. Rozklus, rozcvičení a protažení a šup na start s cílem, že dám 14kilometrů. Footpod jsem ani z tašky nevytáhnul a spočítal si, že 400metrový ovál bych měl dát cca za 1:42. Rozjezd byl opět moc rychlý, ale po dvou kolech jsem si srovnal tempo a běžel, co chtěl. Za mnou se pak utvořila malá skupinka. Jeden z běžců, šel po dvou kilometrech přede mě a naznačil, ať se ho držím. Po kole se stáhl a navrhnul pravidelné střídání a takhle jsme to odběhli celé. Zkoušeli jsme zapojit i jednoho nebo dva běžce, ale netroufli si. Přepálili start. Tempo jsme drželi v rámci možností stejné, při téhle frekvenci střídání to líp než plus mínus 2 vteřiny na kolo nešlo. Vzali jsme za to v posledních čtyřech kolech a v poslední minutě jsem skupinku rozbil, Honzovi jsem o nějakých 40metrů utekl. Můj účet se zastavil na 14,239 kilometrech, což odpovídá průměrnému tempu 4:13/km a tepová frekvence se pohybovala v okolí 163tepů za minutu. Honzovi patří velký dík za spolupráci. Zde je pak v grafu průměrné tempo na kilometru a HR v každém kole.

Umístěni na 23. příčce z 41 běžců není nijak oslnivé, ale dost také vypovídá o kvalitě ostatních závodníků. Mám ještě na čem pracovat, i nejlepší sedmdesátník toho uběhnul víc.
Po závodě 2km výklus a kvalitní protažení.

Neděle - od desíti do čtyř paintball a večerní výklus na kolečku v Letňanech tempem 5:55/km a průměrných 133 tepech.

Týden teda kilometrově i početem běhů slabší, ale zase tam byla kvalita v podobě hodinovky, která se mi (opět navzdory nedostatečnému spánku) velmi vydařila.