pondělí 31. srpna 2009

24. – 30. Srpna – 6. týden před maratonem

Pondělí – volno

Úterý – dlouhý běh „po červené, po žluté“ 26km @ 5:51/km, ovšem oproti minulému týdnu byla průměrná tepovka pouze 136/min.

Středa – společný výběh se Zuzankou na Letňanském kolečku, 7:15/km a 120 tepů za minutu.

Čtvrtek – v plánu byly úseky na dráze, bohužel i další letňanská škola opravuje školní hřiště, takže smůla. Dal jsem si tedy aspoň na asfaltce u výstaviště běžeckou abecedu a několik cca 80metrových rovinek. Výběh měl dohromady pouze 4,9km lehce pod 6minut na kilometr. Tepová frekvence se držela okolo 139 tepů.

Pátek – výklus se Zuzankou v Kralupech, 5,4km @ 7:24/km, tepovka na 120. Večer jsme oslavovali narození Tílákova syna. Jako správný sportovec jsem dodržel životosprávu, až na to že jsme skončili na diskotéce a šel jsem spát o půl třetí.

Sobota – závod v Kácově na 18,5km.

Nebyl jsem definitivně rozhodnutý jaké vzít boty a zvolil jsem nakonec staré dobré Spany, které si zde nejspíš odbyly závodní derniéru. Trať byla hodně členitá a ve svazích kolem Sázavy i dost těžká, navíc v noci pršelo. Takže spíše krosík, ale na druhou stranu některé pasáže vedly docela dlouho po asfaltu. Ve výsledku něco pro univerzální boty, které stejně neexistují. Závod moc pěkný, pro mě za celou předmaratónskou přípravu jediný delší. Trochu horší bylo značení trasy, ale občerstvení v cíli zato luxusní. A to hlavní – poprvé v TOP 10, doběhl jsem přesně desátý v čase 1:28:08, takže 4:46/km a tepově na 157. Velký úspěch a dobrý pocit i navzdory krátkému spánku. Lehce jsem se výklusal a pak jsme vyrazili zpět domů. Stavili jsme se ve Štěrboholích, kde jsem v outletu objevil moje vysněné Air Spany a spoustu pěkných věciček. Zařekl jsem se ovšem, že další boty koupím až nějaké staré vyřadím.

Neděle – ranní rege výklus v Letňanech, tempo 6:03/km a 134 tepů za minutu. Začínám se nám ochlazovat, dneska poprvé tříčtvrťáky a bunda.

Další týden zostřené přípravy se vydařil. Účet uzavřen na 71 kilometrech včetně jednoho dlouhého běhu. Chtěl jsem dát navíc nějaké kilometrové úseky s ohledem na blížící se Night Grand Prix, ale nepovedlo se. Závod je však nejlepší trénink, takže ta kvalita tam byla a s celým tréninkovým týdnem můžu být spokojený. Po poledni jsem odletěl na Madeiru s tím, že mě čeká volnější týden.

pondělí 24. srpna 2009

17. – 23. srpna – 7.týden před maratonem

Po běžecky nevydařené dovolené v USA nezbylo než se do toho řádně obout. Kufry dorazily během pondělního odpoledne, takže bylo i do čeho. Deficitem z minulého týdne byl dlouhý běh, kterým jsem týden začal.

Pondělí – dlouhý běh na velkém kolečku nazvaném podle turistických značek „po červené, po žluté“ Tentokrát jsem ho uběhl celé – 26km @ 5:56/km. Tempo nijak extra dobré a navíc dost vysoké tepy 144/min. Vybíhal jsem až v 19h a v Satalické oboře jsem velmi ocenil, že jsem vzal i čelovku. Za vtipnou historku můžu považovat, že mě u Kbelského letiště změřil radar – ukazoval 10-11 km/h.

Úterý – bez běhání, pouze večerní venkovní trénink karate na hřišti na Lukách - pěkná exhibice. Navíc jsem dal Polar na výměnu pouzdra a opravu „faxu“. Pro jistotu jsem koupil i nový pás s elektrodami.

Středa – ze školy domů, 14km @ 6:05/km, HR 138. Ale myslel jsem, že nedoběhnu, ani ne kvůli únavě, která se mě v nohách držela, ale tomu že mi na posledních 2km postupně volali 4 lidi a vylovit z batohu mobil chvíli trvá.

Čtvrtek – původně plánovaný závod, ale z časově organizačních důvodů to nevyšlo. Takže tempový běh na Letňanském kolečku. Především jsem potřeboval nekalibrovat Polar na nové Asicsy. Běžecká dráha je uzavřena kvůli rekonstrukci školních hřišť. 7,15km @ 4:55/km na průměrných 151 tepech.

Pátek – regenerační výklus tamtéž, tempo 5:55/km a 133 tepů za minutu. Už to konečně leze dolů.

Sobota – krátký rozklus, 14km v plánovaném maratónském tempu 4:55/km a výklus. Tepovka 153.

Neděle – výklus se Zuzankou na cyklostezce v okolí Tečovic. 6,8km @ 6:29/km a 126tepech za minutu. Pocitově nic moc, večer předtím byla bečka oddílu, za který závodím - KFC ŠH Zlín

Do týdenního součtu bych, pravda, resty z minulého týdne neměl počítat, ale jednou to tam je tak co. Takže velmi slušných 76km za 6 dní. A navíc došel jsem k závěru, že v tom budu muset pokračovat i dále. Musím jen doufat, že to tělo udrží. Na následující tři víkendy jsou naplánované závody a dlouhé běhy budu muset vecpat do týdne – kilometráž bude tedy hodně vysoká.

neděle 23. srpna 2009

3. - 16. srpna - americké pobíhání - 9. a 8. týden do maratonu

Ještě před odletem jsem zjistil, že zlobí Polar. Nemluví a nejdou tím pádem zálohovat data, takže jsem musel doufat, že to zvládnu nechat opravit až po návratu.

Dva týdny v USA se mi z hlediska přípravy zrovna moc nepovedly. Zvládnul jsem za tu dobu pouze 7 výběhů a všechny byly krátké. Dobrý pocit můžu mít aspoň ze dvou tréninku (vlastně tří) na úrovni ANP. Ale co první týden měl být vlastně celý volnější a bylo to taky dovolená, takže co. Další věc, co se mi nepovedla, byla téměř stoprocentní přesvědčení, že si přivezu nové Air Spany 6 a nahradím jimi dosluhující model 4. Tam se mi taky zrovna dvakrát nezadařilo. Ale mám aspoň nové Asics 2130 za luxusní (americkou) cenu. Ale po pořádku.

Sobota a neděle byly ve znamení letu a jeho následků. Moc jsem toho nenaspal už v noci na sobotu, v letadle možná dvacet minut a na východním pobřeží je o šest hodin méně, takže sumasumárum můj den trval asi 26 hodin a to se někde projevit musí. Jet leg jako noha. V neděli nám navíc nepřálo počasí a já se tedy nikam nehnal.

Pondělí - ráno únava, výlet na bojiště v Gettysburg a večer výborná žebírka, takže bez běhání.

Úterý - volný běh - výšlap na Sharp Hill nad Pottsvillem a běh lesem po hřebeni, kde jsem překvapil dva White tail jeleny, seběh dolů na konec Mahantongo street a po ní "domů" 7,61km @ 5:57/km na průměrných 135 tepech.

Středa - místo ranního běhu jsme psal elaborát pro idnes, aby mě v rámci svojí soutěže s Nike vybrali na řijnový maraton v Chicagu. Kdybych si radši šel zaběhat. Stejně mě nevybrali. Celodenní výlet přes Lititz, Strasburg do Philadelphie. Pozdní návrat.

Čtvrtek - ranních běh po Mahantongo st., dohromady 5km @ 5:46/km, HR 131. Večer křidýlka a několik chmelových ionťáků.

Pátek - denní výlet do Bethlehemu a večer trénink na asfaltovém ovále. 1,5km rozklus, následně 4 míle na úrovni ANP (4:28/km) a 0,75km výklus. Průměrná tepovka v tempu 158. Velké poděkování manželce, že mi počítala kolečka (1 míle = 4 a 1/4 kola a to se pak blbě pamatuje)

Sobota - celý den ve Washingtonu. Jak jsem litoval, že jsem si nevzal sebou boty, když jsem viděl ty spousty běžců. Zvlášť večer, když ostatní účastníci byli utahaní a před Kapitolem odpočívali a mě z pohledu na National Mall doslova svrběly nohy. Chyba, kamaráda, chyba. Zítra dáme dlouhý běh.

Neděle - dlouhý běh se nekonal. Po nádherném týdnu jsme se vzbudili do deště a ten trval s krátkými přestávkami celý den. Zase nic. Takže tenhle týden byl odpočinkový, další to napravíme.

Pondělí 10.srpna - ráno se mi nechtělo vstávat a těsně před polednem jsme vyrazili do Baltimore. Samosebou pozdní příjezd domů a už se nic nestihlo. Kdo zaváhá, neběhá. A přes den se pro neskutečné vedro opravdu nedalo.

Úterý - po ránu výklus po jogging route v Pottsvillu 5,9km tempem 5:47/km a na průměrných 140 tepech - docela vysoko na můj vkus, ale není se co divit, když člověk 3 dny neběhá. Měl bych uvést i odpolední shopping. Vyrazili jsme do velkého Outlet centra, kde jsem měl koupit ty vyhlížené Air Spany. Bohužel Nike a Adidas mě zklamaly. No, čekal jsem asi víc, než můžu vidět ve Štěrboholích. Spany měli jen jedny jediné, na mě moc malé.

Středa - odpoledne bazén a večerní pokus o ANP trénink. Na hřišti uprostřed oválu ovšem trénovali fotbalisti, které z rozkládacích židliček pozorovali rodičové. Na takovém místě se mi trénovat opravdu nechtělo a zamířil jsem na jogging route. Stihl jsem v tempu pouze tam, když se spoustila děsivá průtrž. Doběhnul jsem po route zpět a zbytek svižně mazal domů. Takže jen 2,5km @ 4:28. Dohromady tedy 5,9km. Po zbytek večer jsem se snažil kvalitně novinami vycpat svoje jediné boty, aby mi uschly na New York.

Čtvrtek - nepodařilo se, prostě prochcaly až moc. Věci na běhání jsem po New Yorku nosil celý den se sebou a marně jsem doufal, že třeba koupím nové boty, ale neuspěl jsem ani v obrovském Nike storu. Spany měli, ale jejich cena už nebyla tak výhodná. A večer pak stejně nezbylo než přiznat, že opravdu nebylo ani kdy běhat. Program byl příliš nabitý. Třeba se sem podívám na podzim jako výherce v soutěži časopisu Run :-P

Pátek - jedny běžecké boty si musím stejně dovézt, takže jsem nakonec do Mallu v Pottsvillu zajel pro Asics 2130. Za 75 babek by byl hřích je tam nechat. A hned jsem je i odzkoušel na Mahantongo - 5km tempem 5:51 ovšem na nulových tepech - Polar začal stávkovat a vůbec neměřil. Pomohlo až řádné vyprání mýdlem.

Sobota - v poledne jsme odjížděli na letiště a mě čekal nabitý program. Na ovál jsem vyrážel do mlhy v 6:30 ráno. Po rozklusání následovalo 6km @ 4:32/km s průměrnými 153 tepy za minutu. Pěkný ANP trénink, jen jsem velmi postrádal manželku. Kola jsem si špatně spočítal a jedno mi pochybělo do 4mil. Takže Asicsy zvládají dobře i tempo.

Neděle - zpáteční let byl přes noc a mě se podařilo se na 3 hodiny vyspat. Na neštěstí naž přestup v Brusselu byl moc rychlý a nestačili nám přeložit kufry. Naivně jsem se domníval, že dorazí jakýmkoliv následujícím letadlem. Nedošlo mi, že to musí být stejný dopravce. Takže ač jsem ještě přes den dospal, zůstal jsem viset v Kralupech bez běžeckých bot a nezvládl jsem tedy dlouhý běh.

Za dva týdny smutných 46km, to co jindy dám za jeden. Ale život není jen běhání a já jsem bohatší minimálně o spoustu zážitků ze země běhu zaslíbené.

středa 19. srpna 2009

Šumava 2009 - trasa po jednotlivých dnech

Konečně jsme se dočkali, až jsem se já uráčil zveřejnit záznam našeho putování po Šumavě.
Začnu velkým poděkováním! To patří Jákobovi a to nejenom za pujčení Garmina, ale i zpracování gpx souborů do inteligentní podoby.
Malé poděkování přísluší Knoppovi za to, že mě upozornil na EveryTrail.

Tip pro prohlížení:
Kliknutím na odkaz ke každému dni se dostanete na stránky Everytrailu, kde si můžete prohlídnout také výškový a rychlostní profil. Druhý jmenovaný lokálně ukazuje nereálně vysoké tempo jako důsledek ztráty signálu, případně vybitých baterií a následného propojení záznamů. Rychlostí 18km/h jsme opravdu nidky nešli ;-)

Den 1 - Lipno at EveryTrail
délka 18,9km
stoupání 770m
klesání 640m



Den 2 - přepadeni Rumcajsem at EveryTrail
délka 26,1km
stoupání 1115m
klesání 1009m



Den 3 - na konci světa at EveryTrail
délka 25,5km
stoupání 1714m
klesání 1778m



Den 4 - neue Mädchen at EveryTrail
délka 30,7km
stoupání 1214m
klesání 847m



Den 5 - obrat at EveryTrail
délka 25,6km
stoupání 967m
klesání 849m



Den 6 - strážci parku at EveryTrail
délka 21,2km
stoupání 868m
klesání 1327m



Den 7 - apríl at EveryTrail
délka 21,5km
stoupání 1212m
klesání 1418m



Den 8 - to už doskáčem i po ... at EveryTrail
délka 10,7km
stoupání 395m
klesání 467m





Maps created by EveryTrail: Share and Plan your Trips

sobota 15. srpna 2009

Putování krajem tetřevů - Popis pochodu zlým obrem Kolodějem

K napsání blogu z našeho putování po Šumavě jsem se dostal s odstupem zaviněným jednak nedostatkem času, jednak vlastní leností. Mezi příjezdem ze Šumavy a psaním těchto řádků jsem se zúčastnil pár zajímavých akcí, z kterých mám teď dojmy o něco čerstvější. Třítýdenní mezera mezi pochodem samotným a reportem o něm mi aspoň umožnila si myšlenky pořádně utřídit, vyzdvihnout to nejdůležitější, v čem byla tahle „expedice" jiná, a nehodnotit přechod Šumavy horkou hlavou.

Šumava je nádherná, o tom žádná. Sám jsem tam stejně jako Boj byl jen párkrát, buď na lyžovačce nebo na pár dní v létě. Většinu procházených oblastí jsem neznal a šel tak vlastně do nového. Níže uvedený příspěvek Bojindy vyjadřuje z hodně velký části i moje pocity (což se mi často nestává!). Události uvedené v jeho příspěvku proto už nebudu opakovat.

Přechod Šumavy letos charakterizovalo určitě volnější tempo než při loňském výšlapu do Zlína. Sice jsme zase celý den chodili, brzký příchod do cílového místa (tj. před 20 hodinou) se nám nezdařil ani jednou, ale našli jsme si i čas prozkoumat zajímavosti kolem cesty (Vítkův Kámen s výhledem na Lipno, Černé a Čertovo jezero, rozhledna na Poledníku, atd.), dát si řádný teplý oběd a nafotit stovky pěkných fotek. 30 km denně je v kopcovitých šumavských podmínkám celkem snesitelných, i když jsem každý večer říkal něco jiného (něco o válení se na pláži příští rok místo pochodu).

Jak ví i malý dítě, důležité je se na pochod pořádně obout. Což se mi letos zrovna úplně přesně splnit nepodařilo . Namlsán loňským Zlínem a přechodem Tater z počátku července jsem se si vzal jenom jedny boty. Trekové boty do nepohody odolaly každému počasi a vyrovnaly se s každým terénem. Měly však jednu drobnou vadu. Vzhledem k velikosti mých chodidel se mi do nic nevešly malíčky . Třetí den pochodu jsem je měl opuchlé úplně komplet a ve středu (5. den) večer jsem na Bučině myslel, že si ráno stopnu autobus na Kvildu (Stará by jela, mně se moc nechce!) a vyrazim směrem na Prahu. Můj levý malíček byl jak malířova paleta, z části modrý, černý, žlutý, zelený, fialový, červený. Jenom ta hnědá chyběla. V situaci, v který by to možná leckdo odpískal, jsem si propíchal všechny puchýře nožem (Někteří labužníci jím pak namazali paštiku na rohlik . Dobrou chuť!) a doskákal to do Železn
ý Rudy, kam mi Věra přivezla náhradní obuv. Tímto chci poděkovat jí a veliteli Simirovi za poskytnutí náplasti a Septonexu. Bez toho bych pochod došel ztěží!

Jelikož jsem se k loňskýmu výletu do Zlína přidal až za Kolínem (O víkendu jsem nabíral fyzičku v Tatrách a na hokejbalovém turnaji v Martině), plusem letošního putování pro mě byl příliv čerstvých sil, které se s námi rozhodly strávit několik dní putování. Mám tím na mysli Magdu, která s náma úspěšně prošla 3 etapy včetně královské (poslouchat zejména moje a Bojindovy poznámky na její adresu chce fakticky silnou dávku trpělivosti, humoru a nadhledu) a Zuzu s Banánem a Věrou, kteří se s námi prošli na Špičák a závěrečnou rovinku do Nýrska. Ačkoliv proti účastníkům pochodu nic nemám, jsou to moji velcí kamarádi a příští rok s nima zas rád někam vyrazim, bylo fajn pokecat cestou taky s jinými. Holt týden je dlouhá doba.

Cestou z Českého Krumlova do Nýrska jsme prošli spoustu zajímavých míst, o kterých se tady zmiňovat nebudu. Dočtete se o nich totiž v každém průvodci. Jediné místo si neodpustím neokomentovat. Strážný. Obec na dohled od německých hranic. Jde o jeden velkej německej bordel na českém území. A je velkou ostudou obou národů, že je dvacet let po revoluci něco takovýho vůbec možný. Doba asi ještě nepokročila tak, jak se může z Prahy zdát. V obci je bordel vedle bordelu, stánky asijských trhovců prodávajících kýče (sádrový trpaslíky a labutě, trička Adidios a vánoční koule. No, nekup to, v červenci!) a výlučně německých nápisů vyvolávají alespoň ve mně pocit na zvracení. Jediným českým nápisem v obce je „Hasičská zbrojnice". Tam lidové umělce asi točit porno ještě nenapadlo, tak nebylo potřeba přidat nápis „Feuerwehrschlauch". Fakt hnus!

Veselých historek z natáčení při setkání s domorodci či ostatními turisty se tolik neurodilo. Šumava je přeci jenom na pěší turisty zvyklá a člověk s báglem tu nikoho nepřekvapí. Sedící děda z cesty do Zlína („Ty mi nebudeš věšet bulíky na nos! Já moc dobře vím, kde ten Zlín je, a tady žádnej Zlín není!"), který nám nevěřil loni nebo vrchní, prchni z Nového Města, který nám na start a cíl našeho loňského pochodu odvětil „To si děláš šófky!" (čímž jsme poznali, že už se skutečně nacházíme na Moravě), se tak v našich letošních vyprávěních neobjeví. Místní sice uznale pokyvovali hlavou nad délkou našeho pochodu, z klidu je to ale nevyvedlo. Nezbylo nám než k odpovědi na otázku „Jak je to daleko?", přidávat příslušný počet dní pěšky, abychom našemu putování dodali na hodnotě.

Tím se dostávám ke srovnání loňského pochodu s letošním. Loni to bylo nové, první. Navíc hodně daleko a nikdo nám nevěřil. Jednotliví „kamarádi" tipovali, znaje naše pochodové tempo z běžných čundrů (20 kilometrů na den s průměrem 1 pivo na 2 km), že dojdeme maximálně do Kolína, v lepším případě do Kutné Hory, a bavili se naším blogem, povzbuzováním a zároveň sázkami proti nám. Letos už naše putování nikoho moc „nevzrušovalo". Všem bylo jasné, že do Nýrska dojdeme, i kdybychom to měli doskákat po … (zasvěcení vědí). Teď by už nikoho nepřekvapilo, kdybych vyhlásil, že půjdeme pěšky do Švédska. Někteří by maximálně popřáli šťastnou cestu.

Letošní Šumava byla perfektní relaxační dovolená bez mobilu, notebooku a jiných blbin, bez kterých se člověk v lese celkem snadno obejde. Bágl na zádech a poznávání nových míst nám přineslo spoustu nových podnětů a zážitků (nebo aspoň mně určitě). Něco tomu ale chybělo. Moment překvapení, finálová tečka…
Na příští pochod trošku opepříme, aby dostal zpátky grády. Případné zájemce o účast rozhodně uvítáme. Pár blbých nápadů (kdo mě zná, ví, že pro ně nikdy nejdu daleko) už v hlavě mám. Nejdřív je ale musím probrat se svými spoluputovníky.
Těšte se!
#74 Koloděj

neděle 9. srpna 2009

27.7. - 2.8. - 10 týdnů do maratonu

Jak řekl, tak neudělal. Před odjezdem na děsivou pochodovou akci, jsem myslel, že sepíšu můj trénink za posledního půlroku. Nakonec jsem rozepsal březnové běhání a do druhého příspěvku jsem pak vměstnal shrnutí za 4 měsíce. Teď už opravdu musím dodržet pravidelné psaní, jinak to můžu rovnou zaříznout. Abych osvětlil odpočet, připravuji se na maraton v Budapešti, který se poběží v neděli 4.října.

Začnu asi hodnocením týdne předcházející z hlediska mojí přípravy na maraton. Sice jsem neuběhnul ani metr, ale zato jsem přešel celou Šumavu z Vyššího Brodu až do Nýrska, odhadem asi 170km a nějaké ty kilometry, co se týká převýšení. Záznamy z GPSky mám, jen je musím zpracovat a někam vyvěsit. Taky jeden z restíků. Každopádně, když pochod porovnám s loňskou výpravou do Zlína, tak to byl jenom lehký čundřík. Ale mákli jsme si, takže do deníčku si to určitě dát můžu.

Pondělí - týden jsem začal lehkým klusem na tradičním kolečku. Tréninkový efekt pochodu se projevil zřejmě tím, že jsem při tempu 5:48/km měl průměrnou TF jen 129.

Úterý - Nike trénink ve Stromovce - po rozklusu, protažení a abecedě byly v plánu 400m úseky. Dvě série po třech s minutovou pauzou a 3minutami mezi sériemi. Jelikož jsem z oválu zvyklý na násobky 250m, nedokázal jsem dobře odhadnout rychlost - tempo mělo odpovídat závodu na 1500m. Podle tabulek bych měl takovou čtyřstovku běžet kolem 1:27 a já měl hned první za 1:11, což je můj rychlostní rekord 2:57/km. V první sérii jsem na optimální rychlosti končil, v druhé naopak začínal a pak se dál propadal. Zhodnotil bych to jako velmi nevyrovnaný výkon, ale aspoň jsem se přesvědčil, že můžu běhat i rychleji a že bych v intervalech asi měl. A taky jsem otestoval nový model Lunarglide.

Středa - trénink speciálního tempa - původně jsem chtěl dát něco volnějšího kolem 15km, ale za časových důvodů jsem to omezil na dvě kola kolem letiště. Dohromady 10,25km @ 5:03/km a průměrné tepovce 153. Mělo to být trochu rychlejší, ale už zřejmě nesedí kalibrace na Air Spany. Naměřil jsem totiž mnohem větší vzdálenost a logicky i větší rychlost. Jelikož už se blíží magické hranici 1000km a slavnostnímu vyřazení, nebudu už kalibraci opravovat.

Čtvrtek - velmi volný recovery jog se Zuzou. Po dlouhé době jsme na kolečko vyběhli společně. Rychlost 7:15/km a 126 tepů za minutu.

Pátek - dlouhý běh - Z Letňan přes Čakovice do Miškovic a odtud dál po červené turistické až do Vonoře, dále oborou po žluté do Satalic a zpět po cestě do Kbel. Až domů jsem nedoběhl, jelikož jsem přestal stíhat a běží se stejnou cestou jako jezdí autobus. 20,5km @ 5:50/km a na průměrných 142 tepech za minutu.

Tím pro mě skončil nejen měsíc, ale zároveň i týden. V sobotu jsem odlítal na 14 dní do USA. Za týden jsem uběhl solidních 52km a za celý červenec 182km. A to jsem navíc odběhnul dva závody a týden ještě k tomu jenom chodil po Šumavě.