Den 6 - patek - strazci parku

Vitr a dest busili do pristresku na Poledniku celou noc. Nelze nepochvalit Knoppa za jeho dumyslnou vetrnou barigadu, ktera nas v podstate uchranila pred hlavnimi napory a my mohli v ramci moznosti nerusene prespat. Probudili jsme se primo u krbu a nacali frontu na rozhlednu. V 10 vyhlidku otevreli a zacal boj o nejlepsi flek na kuku. Prvni se nahoru vydrapal Bojinda, ktery v souboji porazil udychaneho cyklistu a 8lete placici devce a mohl se tak pysnit titulem prvni muz Poledniku. Cely den nas tim pak otravoval. Na Poledniku jsme ulovili dalsi 2 fotky tetrevu a mohli se vydat dal smerem na Zeleznou Rudu.

Cestou vysoce aktivni tetrevi oblasti jsme pro jistotu prosli dvoustupem. Krome padajiciho jehlici a nekolika polomu nas nic neohrozilo. Tetrevy z dalky misty tokali, misty vyzyvali k boji na souboj mezi smrky. Na zformovany sik si ale sami zautocit nedovolili. Ani my jsme se na stret vylakat nenechali, takze jsme do Rudy dorazili bez ustknuti.

Na jezeru Laka jsme potkali strazce parku, ktery nam potvrdil zvyseny vyskyt tetreva v oblasti. Na fotku tetreva albina s uzasem pohledl. Potvrdil, ze tetrev albinovity byl naposledy spatrem na Islandu. Ve stredni Evrope jde o naprosty unikat.

Do Rudy jsme znaveni a ziznivi dorazili kolem 7. Sjeli jsme mistni *Habakuk* primo do bufetu. Vecernim ubytovanim v mistnim campu jsme si kratili cekani na prijezd skupiny Z (Zpozdeni). Banan, Vera a Zuza se k prijezdu rozhodli vyuzit spoj CD (Casu Dost). To se ukazalo jako neprozirave. Skupina nabrala zpozdeni 180 minut a dorazila po 7 hodinove ceste do Rudy. Za takovou dobu by byl tetrev nejmin ve Svedsku.