Den 7 - sobota - apríl

Sedmý den začal, co se týká jeho průběhu, v podstatě už v pátek večer. Po pár pivech v osvěžovně Kandahár hned vedle kempu jsme druhý stan stavěli za drobného deště. O něco později už byla obloha nad Rudou vymetená a jasně svítily všechny hvězdy a ráno nás pro změnu vzbudil dešť. A takhle se to točilo celý den

Pospali jsme si do devíti a z kempu vyráželi nakoupit snídani už plně zatíženi batožinou kolem půl jedenácté - lehce mrholilo. Sotva jsme zapadli do obchodu, spustil se první velký slejvák. Po snídani v "podloubí" pošty jsme se po malém bloudění vydali směrem k údolí pod Špičákem. Aby si i nově příchozí užili nějaké peaky, na vrchol ve výšce 1202 m.n.m jsme stoupali přímo po červené sjezdovce, tedy dobrých 350 výškových metrů na 1,5 km. A to jsem se jim neodvážil říct, že o málo mírnější turistická trasa vedla po jen modré. Během výstupu se opět několikrát vystřídalo slunce s deštěm. "Vtipné" bylo fotografování na skalinách na vrcholu, kdy si Bojinda přivodil zranění při snaze během desetivteřinového zpoždění samospouště vyskočit za námi nahoru a tvrdým hiza-geri (úder kolenem) knockoutoval skalisko. Zadunělo to, až se kříž na vrcholu otřásl a skála pukla vedví. Jenom koleno lehce opuchlo a následně nešlo příliš ohnout.

Na vrcholu se k nám připojila Magda II. spolu s pejskem Orinem a doprovázela nás k oběma jezerům. Nejprve jsme sestoupali k Čertovu jezeru. Část trasy Rozvodí - Čertovo jezero jsme museli absolvovat tam i zpět. Což nás i přes náročný terén, klesání a zpět stoupání, vůbec nemrzelo. Okolí považuji za snad nejhezčí kus Šumavy, co jsem viděl. U dalšího z jezer - Černého jsme pozdně poobědvali, rozloučili se s Magdou a pokračovali směrem k Vodopádu Bíleho potoka. Odsud jsme až do konce pochodu jenom klesali. Až do Hamer, kde nás už po několikáte překvapil déšť. Teď ovšem vydatný. Utočiště jsme našli v hotelu Královský Dvůr, kde jsme na poslední chvíli zastihli kuchařku a mohli se tedy i na večeřet. Když se po dvou hodinách vysedávání snesla na krajinu tma, nezbylo než vstát a jít do nečasu hledat místo ke stanování. K příhodnému stanovišti jsme urazili ještě aspoň dva kilometry, než jsme objevili malý rovný plácek na kraji lesa.