Letem světem – duben, květen ... a taky červen, červenec

No měl opět trochu přehnanou představu o tom, co všechno stihnu během týdne napsat o své jarní běžecké sezóně, ale uteklo to jako voda a nezbývá než připravit půdu pro nadcházející pochod.

Pokud bych tedy shrnul svoji maratónskou přípravu v dubnu, tak musím napsat, že vyšla na jedničku. Tento měsíc byl, řekl bych, klíčový a má významný podíl na posunu mého osobního rekordu.
První týden po půlmaratónu jsem sice jenom vyklusával, ale završil jsem jej prvním dlouhým během na 33km. Následující týden jsem přidal intervalový trénink v podobě 4x 1500m, o víkendu navíc kolo a trénink speciálního maratónského tempa v podobě 20km vzdálenosti. 3. týden jsem byl nucen s ohledem na víkendový seminář karate zásadně poupravit skladbu a dlouhý běh – finále na 35km - se konal už ve středu. Jinak jsem stihl už jenom dva lehké běhy a po náročném sobotním a nedělním cvičení karate trénink ANP na dráze. Závěrem mojí přípravy byl běh na 25km v maratónském tempu, který v týdnu doplnily dva lehké běhy, intervaly 6x 1000m a volný běh na 15km. Počet kilometrů za duben se zastavil na 223 kilometrech. Následovat měly už jenom dva týdny “šolíchání”, jak pravil Miloš v zásadní knize.

Ten první – na přelomu dubna a května se mi nějak nakupila práce a byl jsem běhat jen dvakrát. Na prodloužený víkend jsme vyrazili na legendami opředenou chatu v Českém Švýcarsku a jeden z běhů mi umožnil aspoň trochu poznat místní nádhernou krajinu. Další den ráno jsem začal cítit, že na mě něco leze... Naštěstí jenom nachlazení, téměř polovinu osazenstva skolila střevní chřipka. Maratónský týden tedy začal rýmou. Poprvé jsem vyběhl až ve středu na svoje kolečko a tepy byly stále o něco vyšší. Ve čtvrtek jsem zkontroloval kalibraci na závodních botách a zkusil tempo. V sobotu jsem pak šel aktivovat nohy ve stylu fartleku. Lehký běh, tempo i rychlé rovinky.

Dnem D, kdy jsem měl zúročit 13 týdnů přípravy, byla neděle 10. května – Prague International Marathon. Tentokrát jsem vsadil na vodiče. Ti mi, pravda, pomohli k novému osobáku 3:31:25 realtime, ale jejich “taktika” mi nesedla a já tak možná přišel o pokoření hranice 3 hodin a 30 minut. Můj vděk za jejich námahu to ovšem nijak nesnižuje. Ještě se k PIMu určitě vrátím...

Po maratonu přišlo ochlazení a mně se zase vrátilo nachlazení. Regenerace probíhala tak, jak by měla. Pondělní klid, úterní sauna, středeční procházka. V pátek a neděli jsem zkusil svoje kolečko v Letňanech. V dalším týdnu jsem vyběhl už třikrát, z toho jednou delší běh na 15km a taky dvakrát trénink karate. Poslední květnový týden jsem ovšem plně nezvládl, nakupila se mi práce, musel jsem chodit na kurz, takže z toho bylo i ponocování a oslabený organizmus “lehnul”. A neměl smysl snažit se to zlomit. Za květen jsem včetně maratonu uběhnul “slabých” 111km.

V prvním červnovém týdnu jsem původně chtěl zvedat kilometráž, ale tělo ještě stávkovalo, tak jsem ho nechal odpočinout. Asi mělo důvod. Jen jeden trénink karate a jedno kolečko. V následujícím týdnu mi už bylo dobře, tak jsem začal přidávat. 4 výběhy – jen krátké, trénink a dva výlety na kole v součtu 100km. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl koncem měsíce zaútočit na osobák na 10km, bylo třeba přidat víc. V třetím týdnu jsem byl běhat už 5x, sice kratší běhy, ale ve vyšší intenzitě. Jednou běh na úrovni ANP a testem měly být nedělní kilometrové úseky. Bylo jich pět a ukázaly, že na osobák to bude stěží. Což potvrdil v dalším týdnu Běh olympijského dne na Strahově – na maximum mi chybělo 25 vteřin, kdeže desítka pod 40. Tréninkově jsem byl s vrcholem cyklu spokojen – závod, dlouhý běh, další 3 běhy a v součtu 57km. Celkově jsem za červen naběhal 135 kilometrů.

Přelomový týden měl být odpočinkový, dvakrát trénink karate, 3 volné běhy a jeden zkrácený na úrovni ANP. Nyní v půlce července mám za sebou dva intenzivnější týdny – oba s účastí na závodě. Pekelný marast ve Hvězdě na Dvou kolech při zdi a včerejší Ondřejův běh v Krčském lesíku. První z nich je chudší na kilometry – pouze 33, poněvadž jsem nestihnul o víkendu plánovaný dlouhý běh a posunul ho až na pondělí. Tento týden se zastavil na 69km a už víc nepřidám.

Příští týden by měl být třetí – vystupňovaný na nejvyšší kilometráž. Jestli to dopadne dobře, tak to bude 200km. Ovšem chůze. Naše další šílená akce typu POCHOD nás zavede na Šumavu, kde si odbudu silově-vytrvalostní zátěž... Máte se na co těšit.