Pondělí - týden začínáme opět v ne zrovna dobrém stavu po rozlučce s kamarádkou Magdou. Počasí vypadá, že už lepší být touto roční dobou nemůže a bude jenom hůř a v Praze máme kola. Vyrážíme tedy přes Počernice do Klánovic, odkud po zastávce ve vyhlášené restauraci u Dašů, kde zjišťujeme naprosto neschopnou obsluhu, pokračujeme směrem na jih přes Koloděje až do Královic. Odbočujeme na cyklo "jedničku" a vracíme se zpět na centrum. Trasu opouštíme ve Vysočanech a přes krpál na Klíšov míříme domů. Celkem 56km za necelé 3.5h. Na pohodu.
Úterý - ranní kolečko v Letňanech tempem 5:41/km a průměrných 137tepech. Večer pak druhá fáze - trénink Karate, Vede Aleš, takže pěkná makačka.
Středa - plánované ověření tempa a kalibrace na dráze. Z práce dorážím až za tmy a trénink posouvám na čtvrtek.
Čtvrtek - 1,6km rozklus a abeceda, 6km tempem 4:59/km a kilometrový výklus. V hlavní části tréninku průměrná TF 147. To by šlo...
Pátek - ráno odjezd do Budapešti s celým tříčlenným realizačně podpůrným týmem, odpoledne a večer procházky po městi.
Sobota - dopoledne na hradní kopec, po poledni vyzvednout startovní tašku, společná pasta party a odpoledne návštěva Széchenyiho lázní. Po té nechávám v parku Városliget vzpomenout nohy. Sice jen 4,1km průměrným tempem 5:38/km, ale zahrnuje to i rychlejší úsek v doufaném tempu a pár rovinek. Tepovka se drží kolem slibných 133 tepů za minutu.
Neděle - den D, je 7:30 a podpůrnému týmu právě zvoní budík. Já se už od šesti jen převaloval, takže jsem nakonec vstal a dopisuju blog, přikusuju čokoládový croissant a popíjím čaj. Taktika je rozmyšlená, stanoviště týmu rozmístěná a v hlavě mám pozice toalet. Nemůže mě snad nic překvapit ... teda může, je to maraton.
Příprava nebyla naprosto optimální, v létě ji dvakrát rozbila dovolená, v září zase mužská smrtelná nemoc na 7. Chyběly dva super dlouhé běhy a jeden tempový. To kdybych srovnával přípravu s jarní. Na druhou stranu jsem ale absolvoval 5 různých závodů. No, necháme to koňovi, teď už to nevytrhneme... za necelé dvě a půl hodiny startujeme. Dám vědět, jak to dopadlo
neděle 4. října 2009
pátek 2. října 2009
21. - 27. září - 2. týden před maratonem
Tak tady je "finále" přípravy, s jediným cílem: zaběhnout dlouhý běh a pak už to nějak doklepat.
Pondělí - s Lukášem už se nedostaneme ani na to pivko, abychom probrali tréninkové postupy a závodní úspěchy, takže jsme zkusili spojit pokec s užitečným a sice s výběhem po Stromovce. Nakonec tedy 12,6km průměrným tempem 5:57/km a 135tepy. Na podzim a v zimě, až bude mastit objemy na ironmana určitě zopakujeme. U mě snad už konečně odeznívá nachlazení.
Úterý - vzhledem k pondělní návštěvě u kamarádů plánováné asi dva měsíce (tedy neodvolatelné) nezbyl než dohnat studijní povinnosti na úkor spánku. Ale podařilo se a je to uzavřeno. Cítím se však mizerně a je mi jasné, že kdybych to měl táhnout celý den a pak jít večer na trénink, tak zase zítra lehnu. Velím ústup a dospávám 4-hodinový deficit. O půl osmé jsem už zase jako rybička.
Středa - dlouhý běh od školy v Dejvicích přes Stromovku na trať podél Vltavy, jenže to beru až do Veltrus a pak se vracím zpět přes Nelahozeves do Kralup. Vyrážím před třetí, počasí je parádní (možná až moc teplé). Za jeden z menších cílů si dávám otestovat účinky ionťáku na zažívací trakt. Pauzu dělám v Řeži a v Kralupech, pak ještě jednu u PTZetky. Silně dochází morál, vůbec mi to neběží. Hlavně nesedí kalibrace, tak nevím na čem jsem. Po chmurných myšlenkách pověsit všech šest aktivních párů bot na hřebík dobíhám k podjezdu pod Hosťákem za 3h 28,5min. Na trati o necelých 35km to dává 5:59/km a průměrná tepovka je 144. V dubnu to bylo o 9min rychlejší a hlavně s tepovkou na 138. Ty dlouhé běhy mi budou chybět a vysněný čas sub 3:00 se vzdaluje.
Čtvrtek - špatná časová organizace a lenost, takže trénink vypouštím.
Pátek - ranní kolečko v Letňanech tempem 5:58/km a průměrných 135 tepech za minutu. Večer náročný výjezd za ševcema do Plzně - nutno poznamenat že úspěšný - dvoubodový a jaterná taky (z čehož už tak nadšený nejsem).
Sobota - vyspávání, pravda není mi úplně nejlíp. Po obědě se to zase časově nevyvrbilo a lituju neuskutečněného výklusu. V tři, zmalovaní jako smrtky vyrážíme na oslavu kulatin, kde se maximálně snažím vzdorovat porušování životospravy. Kdybyste věděli kde, tak víte že to nelze.
Neděle - "poslední" trénink, nejprve 1,5km rozklus a abeceda, pak 5km @ 4:19/km s průměrnou tepovkou 159/min a 0,5km výklus. Připojeno ještě kolečko kolem letiště, jen zkrácené. Takže dneska v součtu 13,4km.
Za týden jsem zvládnul 68km, dal dlouhý běh a jeden svižnější trénink cca na úrovni ANP. Dohromady jen 4 běhy a bez karate, vlk se tedy nažral, ale ovce zůstaly zregenerované.
Pondělí - s Lukášem už se nedostaneme ani na to pivko, abychom probrali tréninkové postupy a závodní úspěchy, takže jsme zkusili spojit pokec s užitečným a sice s výběhem po Stromovce. Nakonec tedy 12,6km průměrným tempem 5:57/km a 135tepy. Na podzim a v zimě, až bude mastit objemy na ironmana určitě zopakujeme. U mě snad už konečně odeznívá nachlazení.
Úterý - vzhledem k pondělní návštěvě u kamarádů plánováné asi dva měsíce (tedy neodvolatelné) nezbyl než dohnat studijní povinnosti na úkor spánku. Ale podařilo se a je to uzavřeno. Cítím se však mizerně a je mi jasné, že kdybych to měl táhnout celý den a pak jít večer na trénink, tak zase zítra lehnu. Velím ústup a dospávám 4-hodinový deficit. O půl osmé jsem už zase jako rybička.
Středa - dlouhý běh od školy v Dejvicích přes Stromovku na trať podél Vltavy, jenže to beru až do Veltrus a pak se vracím zpět přes Nelahozeves do Kralup. Vyrážím před třetí, počasí je parádní (možná až moc teplé). Za jeden z menších cílů si dávám otestovat účinky ionťáku na zažívací trakt. Pauzu dělám v Řeži a v Kralupech, pak ještě jednu u PTZetky. Silně dochází morál, vůbec mi to neběží. Hlavně nesedí kalibrace, tak nevím na čem jsem. Po chmurných myšlenkách pověsit všech šest aktivních párů bot na hřebík dobíhám k podjezdu pod Hosťákem za 3h 28,5min. Na trati o necelých 35km to dává 5:59/km a průměrná tepovka je 144. V dubnu to bylo o 9min rychlejší a hlavně s tepovkou na 138. Ty dlouhé běhy mi budou chybět a vysněný čas sub 3:00 se vzdaluje.
Čtvrtek - špatná časová organizace a lenost, takže trénink vypouštím.
Pátek - ranní kolečko v Letňanech tempem 5:58/km a průměrných 135 tepech za minutu. Večer náročný výjezd za ševcema do Plzně - nutno poznamenat že úspěšný - dvoubodový a jaterná taky (z čehož už tak nadšený nejsem).
Sobota - vyspávání, pravda není mi úplně nejlíp. Po obědě se to zase časově nevyvrbilo a lituju neuskutečněného výklusu. V tři, zmalovaní jako smrtky vyrážíme na oslavu kulatin, kde se maximálně snažím vzdorovat porušování životospravy. Kdybyste věděli kde, tak víte že to nelze.
Neděle - "poslední" trénink, nejprve 1,5km rozklus a abeceda, pak 5km @ 4:19/km s průměrnou tepovkou 159/min a 0,5km výklus. Připojeno ještě kolečko kolem letiště, jen zkrácené. Takže dneska v součtu 13,4km.
Za týden jsem zvládnul 68km, dal dlouhý běh a jeden svižnější trénink cca na úrovni ANP. Dohromady jen 4 běhy a bez karate, vlk se tedy nažral, ale ovce zůstaly zregenerované.
pondělí 21. září 2009
14. - 20. září - 3.týden před maratonem
Tak rychle se dát dohormady a pojďme zpátky do tréninku.
Pondělí - trénink ještě vypouštím.
Úterý - ráno je hnusně a do běhání se mi ještě nechce. Večer místo karate jedu podpořit ševce do Litvínova s nějakou pomatenou představou, že zbyteky nachlazení řvaním na zimním stadionu vyléčím. Blbost. Výjezd jinak ovšem úspěšný, utrpěli jsme vítězství a vezeme tři body.
Středa - večer je pěkně, tak se Zuzankou vybíháme na naše letňanské kolečko. Tempo joggingových 7:29/km a poklidných 118 tepů za minutu.
Čtvrtek - počasí se celý den točí, ale mé odhodlání vyzkoušet dráhu na Kotlářce je pevné. Bohužel je tam nějak moc rušno - asi nějaká akce a k tomu všemu zvedli vstupné na 50kč. To už bych skoro vyžadoval i sprchu. Měním plán a mířím do Stromovky, kde si dám 2 kolečka Kerteamu v délce 2,3km. První v tempu 4:17/km a 156tepů/min. V druhém už zpomaluji na 4:23 a tepovka je na 160. Místo třetího volím návrat. Dohromady 8km a aspoň malý dobrý pocit, že jsem šel zase něco rychleji. A následně na druhou fázi na karate.
Pátek - ranní sólo v Letňanech, volně při 5:48 na kilometr a HR 138. Pořád ovšem nepolevují vedlejší projevy nachlazení jako rýma a kašel. Celkově se ale citím dobře.
Sobota - opět navzdory pátečnímu posezení v hospůdce (ale decentnímu) mě čeká brzké vstávání a dlouhý tempový běh. Po sedmé vybíhám od Holešovického výstaviště a mířím na tradiční pravobřehou trať do Kralup. V Husinci nabírám MXe, dalšího behej.comáka. Tempo rozhodně není povídací, ale aspoň trochu pokecáme. V každém případě mi cesta ve dvou pěkněji ubíhá. MX obrací u fotbalového hřiště ve Chvatěrubech a já dobíhám zbytek k Bechyněho mostu v Kralupech. Zbývající kilák pod Hosťák už jen vyklusávám. Na hlavní části jsem naměřil 24,7km a tempo 5:06/km a průměrných 153 tepů za minutu. Tepovka myslím v pořádku, ale tempo mohlo být o deset vteřin rychlejší. Trať nemám přesně změřenou a kalibrace nemusela sedět, ale moc velkou rezervu tam nevidím.
Neděli - se Zuzankou jsme posunuli oběd a v poledne vyrazili kolem letiště. Naši trať jsme zvládli tempem 6:59/km s tepovkou 125 za minutu. Ovšem s nucenou (velmi nucenou) přestávkou na výstavišti, ještě že díky přípravám For Archu jsem byly přístupné záchody.
Takže jsem aspoň trochu dohnal deficit, uběhnul 55kilometrů a dal tempový bh, který byl sice pomalejší, ale byl tam. Do maratonu zbývají už jenom dva týdny a podle Miloše bych měl už jen "šolíchat". Já tam ale ještě do týdne musím vecpat super dlouhý běh...
Pondělí - trénink ještě vypouštím.
Úterý - ráno je hnusně a do běhání se mi ještě nechce. Večer místo karate jedu podpořit ševce do Litvínova s nějakou pomatenou představou, že zbyteky nachlazení řvaním na zimním stadionu vyléčím. Blbost. Výjezd jinak ovšem úspěšný, utrpěli jsme vítězství a vezeme tři body.
Středa - večer je pěkně, tak se Zuzankou vybíháme na naše letňanské kolečko. Tempo joggingových 7:29/km a poklidných 118 tepů za minutu.
Čtvrtek - počasí se celý den točí, ale mé odhodlání vyzkoušet dráhu na Kotlářce je pevné. Bohužel je tam nějak moc rušno - asi nějaká akce a k tomu všemu zvedli vstupné na 50kč. To už bych skoro vyžadoval i sprchu. Měním plán a mířím do Stromovky, kde si dám 2 kolečka Kerteamu v délce 2,3km. První v tempu 4:17/km a 156tepů/min. V druhém už zpomaluji na 4:23 a tepovka je na 160. Místo třetího volím návrat. Dohromady 8km a aspoň malý dobrý pocit, že jsem šel zase něco rychleji. A následně na druhou fázi na karate.
Pátek - ranní sólo v Letňanech, volně při 5:48 na kilometr a HR 138. Pořád ovšem nepolevují vedlejší projevy nachlazení jako rýma a kašel. Celkově se ale citím dobře.
Sobota - opět navzdory pátečnímu posezení v hospůdce (ale decentnímu) mě čeká brzké vstávání a dlouhý tempový běh. Po sedmé vybíhám od Holešovického výstaviště a mířím na tradiční pravobřehou trať do Kralup. V Husinci nabírám MXe, dalšího behej.comáka. Tempo rozhodně není povídací, ale aspoň trochu pokecáme. V každém případě mi cesta ve dvou pěkněji ubíhá. MX obrací u fotbalového hřiště ve Chvatěrubech a já dobíhám zbytek k Bechyněho mostu v Kralupech. Zbývající kilák pod Hosťák už jen vyklusávám. Na hlavní části jsem naměřil 24,7km a tempo 5:06/km a průměrných 153 tepů za minutu. Tepovka myslím v pořádku, ale tempo mohlo být o deset vteřin rychlejší. Trať nemám přesně změřenou a kalibrace nemusela sedět, ale moc velkou rezervu tam nevidím.
Neděli - se Zuzankou jsme posunuli oběd a v poledne vyrazili kolem letiště. Naši trať jsme zvládli tempem 6:59/km s tepovkou 125 za minutu. Ovšem s nucenou (velmi nucenou) přestávkou na výstavišti, ještě že díky přípravám For Archu jsem byly přístupné záchody.
Takže jsem aspoň trochu dohnal deficit, uběhnul 55kilometrů a dal tempový bh, který byl sice pomalejší, ale byl tam. Do maratonu zbývají už jenom dva týdny a podle Miloše bych měl už jen "šolíchat". Já tam ale ještě do týdne musím vecpat super dlouhý běh...
pondělí 14. září 2009
7. - 13. září - 4.týden před maratonem
Tento týden měl být velkolepý - v plánu byl začátkem týdne dlouhý běh cca 35km a v sobotu pak noční desítka Prahou, coby poslední závod před maratonem. Leč všechno se vyvinulo jinak a já musel z rodinných důvodů, které bych si raději raději odpustil, změnit plány.
Pondělí - celý den mě trápily namožené nohy. Pořád jsem si říkal, že jsem tu hodinovku opravdu odběhnul na hranici možností, než jsem si uvědomil, že tam byl i paintball. A ono pětihodinové plížení se, plazení a kračení za překážkami s rychlými přesuny nohám moc neulevilo, spíše naopak. Večer bylo příjemně, tak jsme se Zuzankou vyběhli na naše Letňanské kolečko. Dneska jsem já měl co dělat, abych stačil a přitom tempo 7:25/km ale tepová frekvence regeneračních 119.
Úterý - opravdu nevím, jak bych tenhle den zvládnul dlouhý běh vzhledem k zapečeným nohám. K sobotnímu závodu jsem nenašel rozumnou alternativu, takže jsem pětatřicítku mohl nechat až na víkend. Ani na intervaly to nebylo a tak jsem si nařídil den volna vyplněný pouze tréninkem karate.
zbytek týdne a tím jsme skončili. Ve středu jsem začal mít takový divný pocit a pak to gradovalo. Dáme tomu pár dni a uvidíme. Ve čtvrtek jsem odpískal trénink, těsně předtím než jsem odešel z domu a radši si šel lehnout. Marně jsem doufal v neděli, ale nebylo kam spěchat. Už to teď nevytrhnu a budu si muset nechat tempový a dlouhý běh do následujících týdnů. Zkusím zkrátit klid před maratonem a uvidíme. Původně jsem myslel, že to bude v Budapešti na pohodu a možná i se slušnou rezervou, ale takhle se začínám trochu bát...
Pondělí - celý den mě trápily namožené nohy. Pořád jsem si říkal, že jsem tu hodinovku opravdu odběhnul na hranici možností, než jsem si uvědomil, že tam byl i paintball. A ono pětihodinové plížení se, plazení a kračení za překážkami s rychlými přesuny nohám moc neulevilo, spíše naopak. Večer bylo příjemně, tak jsme se Zuzankou vyběhli na naše Letňanské kolečko. Dneska jsem já měl co dělat, abych stačil a přitom tempo 7:25/km ale tepová frekvence regeneračních 119.
Úterý - opravdu nevím, jak bych tenhle den zvládnul dlouhý běh vzhledem k zapečeným nohám. K sobotnímu závodu jsem nenašel rozumnou alternativu, takže jsem pětatřicítku mohl nechat až na víkend. Ani na intervaly to nebylo a tak jsem si nařídil den volna vyplněný pouze tréninkem karate.
zbytek týdne a tím jsme skončili. Ve středu jsem začal mít takový divný pocit a pak to gradovalo. Dáme tomu pár dni a uvidíme. Ve čtvrtek jsem odpískal trénink, těsně předtím než jsem odešel z domu a radši si šel lehnout. Marně jsem doufal v neděli, ale nebylo kam spěchat. Už to teď nevytrhnu a budu si muset nechat tempový a dlouhý běh do následujících týdnů. Zkusím zkrátit klid před maratonem a uvidíme. Původně jsem myslel, že to bude v Budapešti na pohodu a možná i se slušnou rezervou, ale takhle se začínám trochu bát...
pátek 11. září 2009
31. srpna - 6. září - 5. týden před maratonem
Ačkoliv měl by týden regeneračním, neodpustil jsem si jeden závod. Klid se v podstatě týkal jenom odběhané kilometráže. V koutku duše jsem ještě zvažoval 20km tempový běh, ale v místě mého pobývání na Madeiře jsem na něj nenašel optimální podmínky - čas a místo.
Pondělí - po dvou náročných týdnech jsem si přikázal běžecký odpočinek. Absolvovali jsme aspoň lehký trek podel Levady Dos Tornos.
Úterý - v šest ráno budíček a vzhůru na těžký trek. Z Pico Areiro na Pico Ruivo a zpět. Téměř 14 kilometrů těžkým terénem s převýšením kolem 1000 metrů. Následně sestu až do Monte cca 900 m.n.m. Nohy dostali pěkně zabrat a návrat byl pozdní - na běhání už nezbylo.
Středa - ranní výběh po "pobřežní" promenádě. Představy o pěkné cestičce vinoucí se podél pláží vzaly rychle za své. Na rozeklaném skalnatém pobřeží aby člověk plážičku pohledal. Neustále nahoru a dolu, tedy spíše na fartlek než tempový dlouhý běh. 9,7km @ 6:13/km a průměrných 131 tepech za minutu.
Čtvrtek - krátký svižný běh na protažení nohou a vstřebání dojmů z první vlastní prezentace v angličtině. 5,2km @ 5:26/km a 144/min.
Pátek - dospávání náročného týdne a dotahovaní blogerských restů - na běhání nezbyl čas.
Sobota - budík tentokrát už na 4 a odlet z Madeiry v 6:00. Něco málo jsem zvládnul dospat na letu do Lisabonu hlavně kvůli neservírované snídani. V 13:30 jsme dosedli na Ruzyni, po příjezdu domů jsem jen lehce posvačil něco málo vybalil a před čtvrtou jsem usedl do auta a zamířil do města s nejdelším názvem v republice na Velkou cenu města Čelákovic v běhu hodinovém na legendárním stadionu v Houšťce. Nejprve jsem si nevšiml objíždky kvůli uzavřenému mostu přes Labe a ve Staré Boleslavi jsem pak trochu bloudil. Prezentoval jsem se tedy 20minut před startem a měl se ještě modlit, aby se našel nějaký plonkový divák, když už jsem si nepřivezl rozhodčího. Rozklus, rozcvičení a protažení a šup na start s cílem, že dám 14kilometrů. Footpod jsem ani z tašky nevytáhnul a spočítal si, že 400metrový ovál bych měl dát cca za 1:42. Rozjezd byl opět moc rychlý, ale po dvou kolech jsem si srovnal tempo a běžel, co chtěl. Za mnou se pak utvořila malá skupinka. Jeden z běžců, šel po dvou kilometrech přede mě a naznačil, ať se ho držím. Po kole se stáhl a navrhnul pravidelné střídání a takhle jsme to odběhli celé. Zkoušeli jsme zapojit i jednoho nebo dva běžce, ale netroufli si. Přepálili start. Tempo jsme drželi v rámci možností stejné, při téhle frekvenci střídání to líp než plus mínus 2 vteřiny na kolo nešlo. Vzali jsme za to v posledních čtyřech kolech a v poslední minutě jsem skupinku rozbil, Honzovi jsem o nějakých 40metrů utekl. Můj účet se zastavil na 14,239 kilometrech, což odpovídá průměrnému tempu 4:13/km a tepová frekvence se pohybovala v okolí 163tepů za minutu. Honzovi patří velký dík za spolupráci. Zde je pak v grafu průměrné tempo na kilometru a HR v každém kole.
Umístěni na 23. příčce z 41 běžců není nijak oslnivé, ale dost také vypovídá o kvalitě ostatních závodníků. Mám ještě na čem pracovat, i nejlepší sedmdesátník toho uběhnul víc.
Po závodě 2km výklus a kvalitní protažení.
Neděle - od desíti do čtyř paintball a večerní výklus na kolečku v Letňanech tempem 5:55/km a průměrných 133 tepech.
Týden teda kilometrově i početem běhů slabší, ale zase tam byla kvalita v podobě hodinovky, která se mi (opět navzdory nedostatečnému spánku) velmi vydařila.
Pondělí - po dvou náročných týdnech jsem si přikázal běžecký odpočinek. Absolvovali jsme aspoň lehký trek podel Levady Dos Tornos.
Úterý - v šest ráno budíček a vzhůru na těžký trek. Z Pico Areiro na Pico Ruivo a zpět. Téměř 14 kilometrů těžkým terénem s převýšením kolem 1000 metrů. Následně sestu až do Monte cca 900 m.n.m. Nohy dostali pěkně zabrat a návrat byl pozdní - na běhání už nezbylo.
Středa - ranní výběh po "pobřežní" promenádě. Představy o pěkné cestičce vinoucí se podél pláží vzaly rychle za své. Na rozeklaném skalnatém pobřeží aby člověk plážičku pohledal. Neustále nahoru a dolu, tedy spíše na fartlek než tempový dlouhý běh. 9,7km @ 6:13/km a průměrných 131 tepech za minutu.
Čtvrtek - krátký svižný běh na protažení nohou a vstřebání dojmů z první vlastní prezentace v angličtině. 5,2km @ 5:26/km a 144/min.
Pátek - dospávání náročného týdne a dotahovaní blogerských restů - na běhání nezbyl čas.
Sobota - budík tentokrát už na 4 a odlet z Madeiry v 6:00. Něco málo jsem zvládnul dospat na letu do Lisabonu hlavně kvůli neservírované snídani. V 13:30 jsme dosedli na Ruzyni, po příjezdu domů jsem jen lehce posvačil něco málo vybalil a před čtvrtou jsem usedl do auta a zamířil do města s nejdelším názvem v republice na Velkou cenu města Čelákovic v běhu hodinovém na legendárním stadionu v Houšťce. Nejprve jsem si nevšiml objíždky kvůli uzavřenému mostu přes Labe a ve Staré Boleslavi jsem pak trochu bloudil. Prezentoval jsem se tedy 20minut před startem a měl se ještě modlit, aby se našel nějaký plonkový divák, když už jsem si nepřivezl rozhodčího. Rozklus, rozcvičení a protažení a šup na start s cílem, že dám 14kilometrů. Footpod jsem ani z tašky nevytáhnul a spočítal si, že 400metrový ovál bych měl dát cca za 1:42. Rozjezd byl opět moc rychlý, ale po dvou kolech jsem si srovnal tempo a běžel, co chtěl. Za mnou se pak utvořila malá skupinka. Jeden z běžců, šel po dvou kilometrech přede mě a naznačil, ať se ho držím. Po kole se stáhl a navrhnul pravidelné střídání a takhle jsme to odběhli celé. Zkoušeli jsme zapojit i jednoho nebo dva běžce, ale netroufli si. Přepálili start. Tempo jsme drželi v rámci možností stejné, při téhle frekvenci střídání to líp než plus mínus 2 vteřiny na kolo nešlo. Vzali jsme za to v posledních čtyřech kolech a v poslední minutě jsem skupinku rozbil, Honzovi jsem o nějakých 40metrů utekl. Můj účet se zastavil na 14,239 kilometrech, což odpovídá průměrnému tempu 4:13/km a tepová frekvence se pohybovala v okolí 163tepů za minutu. Honzovi patří velký dík za spolupráci. Zde je pak v grafu průměrné tempo na kilometru a HR v každém kole.
Umístěni na 23. příčce z 41 běžců není nijak oslnivé, ale dost také vypovídá o kvalitě ostatních závodníků. Mám ještě na čem pracovat, i nejlepší sedmdesátník toho uběhnul víc.
Po závodě 2km výklus a kvalitní protažení.
Neděle - od desíti do čtyř paintball a večerní výklus na kolečku v Letňanech tempem 5:55/km a průměrných 133 tepech.
Týden teda kilometrově i početem běhů slabší, ale zase tam byla kvalita v podobě hodinovky, která se mi (opět navzdory nedostatečnému spánku) velmi vydařila.
pondělí 31. srpna 2009
24. – 30. Srpna – 6. týden před maratonem
Pondělí – volno
Úterý – dlouhý běh „po červené, po žluté“ 26km @ 5:51/km, ovšem oproti minulému týdnu byla průměrná tepovka pouze 136/min.
Středa – společný výběh se Zuzankou na Letňanském kolečku, 7:15/km a 120 tepů za minutu.
Čtvrtek – v plánu byly úseky na dráze, bohužel i další letňanská škola opravuje školní hřiště, takže smůla. Dal jsem si tedy aspoň na asfaltce u výstaviště běžeckou abecedu a několik cca 80metrových rovinek. Výběh měl dohromady pouze 4,9km lehce pod 6minut na kilometr. Tepová frekvence se držela okolo 139 tepů.
Pátek – výklus se Zuzankou v Kralupech, 5,4km @ 7:24/km, tepovka na 120. Večer jsme oslavovali narození Tílákova syna. Jako správný sportovec jsem dodržel životosprávu, až na to že jsme skončili na diskotéce a šel jsem spát o půl třetí.
Sobota – závod v Kácově na 18,5km.
Nebyl jsem definitivně rozhodnutý jaké vzít boty a zvolil jsem nakonec staré dobré Spany, které si zde nejspíš odbyly závodní derniéru. Trať byla hodně členitá a ve svazích kolem Sázavy i dost těžká, navíc v noci pršelo. Takže spíše krosík, ale na druhou stranu některé pasáže vedly docela dlouho po asfaltu. Ve výsledku něco pro univerzální boty, které stejně neexistují. Závod moc pěkný, pro mě za celou předmaratónskou přípravu jediný delší. Trochu horší bylo značení trasy, ale občerstvení v cíli zato luxusní. A to hlavní – poprvé v TOP 10, doběhl jsem přesně desátý v čase 1:28:08, takže 4:46/km a tepově na 157. Velký úspěch a dobrý pocit i navzdory krátkému spánku. Lehce jsem se výklusal a pak jsme vyrazili zpět domů. Stavili jsme se ve Štěrboholích, kde jsem v outletu objevil moje vysněné Air Spany a spoustu pěkných věciček. Zařekl jsem se ovšem, že další boty koupím až nějaké staré vyřadím.
Neděle – ranní rege výklus v Letňanech, tempo 6:03/km a 134 tepů za minutu. Začínám se nám ochlazovat, dneska poprvé tříčtvrťáky a bunda.
Další týden zostřené přípravy se vydařil. Účet uzavřen na 71 kilometrech včetně jednoho dlouhého běhu. Chtěl jsem dát navíc nějaké kilometrové úseky s ohledem na blížící se Night Grand Prix, ale nepovedlo se. Závod je však nejlepší trénink, takže ta kvalita tam byla a s celým tréninkovým týdnem můžu být spokojený. Po poledni jsem odletěl na Madeiru s tím, že mě čeká volnější týden.
Úterý – dlouhý běh „po červené, po žluté“ 26km @ 5:51/km, ovšem oproti minulému týdnu byla průměrná tepovka pouze 136/min.
Středa – společný výběh se Zuzankou na Letňanském kolečku, 7:15/km a 120 tepů za minutu.
Čtvrtek – v plánu byly úseky na dráze, bohužel i další letňanská škola opravuje školní hřiště, takže smůla. Dal jsem si tedy aspoň na asfaltce u výstaviště běžeckou abecedu a několik cca 80metrových rovinek. Výběh měl dohromady pouze 4,9km lehce pod 6minut na kilometr. Tepová frekvence se držela okolo 139 tepů.
Pátek – výklus se Zuzankou v Kralupech, 5,4km @ 7:24/km, tepovka na 120. Večer jsme oslavovali narození Tílákova syna. Jako správný sportovec jsem dodržel životosprávu, až na to že jsme skončili na diskotéce a šel jsem spát o půl třetí.
Sobota – závod v Kácově na 18,5km.
Nebyl jsem definitivně rozhodnutý jaké vzít boty a zvolil jsem nakonec staré dobré Spany, které si zde nejspíš odbyly závodní derniéru. Trať byla hodně členitá a ve svazích kolem Sázavy i dost těžká, navíc v noci pršelo. Takže spíše krosík, ale na druhou stranu některé pasáže vedly docela dlouho po asfaltu. Ve výsledku něco pro univerzální boty, které stejně neexistují. Závod moc pěkný, pro mě za celou předmaratónskou přípravu jediný delší. Trochu horší bylo značení trasy, ale občerstvení v cíli zato luxusní. A to hlavní – poprvé v TOP 10, doběhl jsem přesně desátý v čase 1:28:08, takže 4:46/km a tepově na 157. Velký úspěch a dobrý pocit i navzdory krátkému spánku. Lehce jsem se výklusal a pak jsme vyrazili zpět domů. Stavili jsme se ve Štěrboholích, kde jsem v outletu objevil moje vysněné Air Spany a spoustu pěkných věciček. Zařekl jsem se ovšem, že další boty koupím až nějaké staré vyřadím.
Neděle – ranní rege výklus v Letňanech, tempo 6:03/km a 134 tepů za minutu. Začínám se nám ochlazovat, dneska poprvé tříčtvrťáky a bunda.
Další týden zostřené přípravy se vydařil. Účet uzavřen na 71 kilometrech včetně jednoho dlouhého běhu. Chtěl jsem dát navíc nějaké kilometrové úseky s ohledem na blížící se Night Grand Prix, ale nepovedlo se. Závod je však nejlepší trénink, takže ta kvalita tam byla a s celým tréninkovým týdnem můžu být spokojený. Po poledni jsem odletěl na Madeiru s tím, že mě čeká volnější týden.
pondělí 24. srpna 2009
17. – 23. srpna – 7.týden před maratonem
Po běžecky nevydařené dovolené v USA nezbylo než se do toho řádně obout. Kufry dorazily během pondělního odpoledne, takže bylo i do čeho. Deficitem z minulého týdne byl dlouhý běh, kterým jsem týden začal.
Pondělí – dlouhý běh na velkém kolečku nazvaném podle turistických značek „po červené, po žluté“ Tentokrát jsem ho uběhl celé – 26km @ 5:56/km. Tempo nijak extra dobré a navíc dost vysoké tepy 144/min. Vybíhal jsem až v 19h a v Satalické oboře jsem velmi ocenil, že jsem vzal i čelovku. Za vtipnou historku můžu považovat, že mě u Kbelského letiště změřil radar – ukazoval 10-11 km/h.
Úterý – bez běhání, pouze večerní venkovní trénink karate na hřišti na Lukách - pěkná exhibice. Navíc jsem dal Polar na výměnu pouzdra a opravu „faxu“. Pro jistotu jsem koupil i nový pás s elektrodami.
Středa – ze školy domů, 14km @ 6:05/km, HR 138. Ale myslel jsem, že nedoběhnu, ani ne kvůli únavě, která se mě v nohách držela, ale tomu že mi na posledních 2km postupně volali 4 lidi a vylovit z batohu mobil chvíli trvá.
Čtvrtek – původně plánovaný závod, ale z časově organizačních důvodů to nevyšlo. Takže tempový běh na Letňanském kolečku. Především jsem potřeboval nekalibrovat Polar na nové Asicsy. Běžecká dráha je uzavřena kvůli rekonstrukci školních hřišť. 7,15km @ 4:55/km na průměrných 151 tepech.
Pátek – regenerační výklus tamtéž, tempo 5:55/km a 133 tepů za minutu. Už to konečně leze dolů.
Sobota – krátký rozklus, 14km v plánovaném maratónském tempu 4:55/km a výklus. Tepovka 153.
Neděle – výklus se Zuzankou na cyklostezce v okolí Tečovic. 6,8km @ 6:29/km a 126tepech za minutu. Pocitově nic moc, večer předtím byla bečka oddílu, za který závodím - KFC ŠH Zlín
Do týdenního součtu bych, pravda, resty z minulého týdne neměl počítat, ale jednou to tam je tak co. Takže velmi slušných 76km za 6 dní. A navíc došel jsem k závěru, že v tom budu muset pokračovat i dále. Musím jen doufat, že to tělo udrží. Na následující tři víkendy jsou naplánované závody a dlouhé běhy budu muset vecpat do týdne – kilometráž bude tedy hodně vysoká.
Pondělí – dlouhý běh na velkém kolečku nazvaném podle turistických značek „po červené, po žluté“ Tentokrát jsem ho uběhl celé – 26km @ 5:56/km. Tempo nijak extra dobré a navíc dost vysoké tepy 144/min. Vybíhal jsem až v 19h a v Satalické oboře jsem velmi ocenil, že jsem vzal i čelovku. Za vtipnou historku můžu považovat, že mě u Kbelského letiště změřil radar – ukazoval 10-11 km/h.
Úterý – bez běhání, pouze večerní venkovní trénink karate na hřišti na Lukách - pěkná exhibice. Navíc jsem dal Polar na výměnu pouzdra a opravu „faxu“. Pro jistotu jsem koupil i nový pás s elektrodami.
Středa – ze školy domů, 14km @ 6:05/km, HR 138. Ale myslel jsem, že nedoběhnu, ani ne kvůli únavě, která se mě v nohách držela, ale tomu že mi na posledních 2km postupně volali 4 lidi a vylovit z batohu mobil chvíli trvá.
Čtvrtek – původně plánovaný závod, ale z časově organizačních důvodů to nevyšlo. Takže tempový běh na Letňanském kolečku. Především jsem potřeboval nekalibrovat Polar na nové Asicsy. Běžecká dráha je uzavřena kvůli rekonstrukci školních hřišť. 7,15km @ 4:55/km na průměrných 151 tepech.
Pátek – regenerační výklus tamtéž, tempo 5:55/km a 133 tepů za minutu. Už to konečně leze dolů.
Sobota – krátký rozklus, 14km v plánovaném maratónském tempu 4:55/km a výklus. Tepovka 153.
Neděle – výklus se Zuzankou na cyklostezce v okolí Tečovic. 6,8km @ 6:29/km a 126tepech za minutu. Pocitově nic moc, večer předtím byla bečka oddílu, za který závodím - KFC ŠH Zlín
Do týdenního součtu bych, pravda, resty z minulého týdne neměl počítat, ale jednou to tam je tak co. Takže velmi slušných 76km za 6 dní. A navíc došel jsem k závěru, že v tom budu muset pokračovat i dále. Musím jen doufat, že to tělo udrží. Na následující tři víkendy jsou naplánované závody a dlouhé běhy budu muset vecpat do týdne – kilometráž bude tedy hodně vysoká.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)