Pondělí - týden začínáme opět v ne zrovna dobrém stavu po rozlučce s kamarádkou Magdou. Počasí vypadá, že už lepší být touto roční dobou nemůže a bude jenom hůř a v Praze máme kola. Vyrážíme tedy přes Počernice do Klánovic, odkud po zastávce ve vyhlášené restauraci u Dašů, kde zjišťujeme naprosto neschopnou obsluhu, pokračujeme směrem na jih přes Koloděje až do Královic. Odbočujeme na cyklo "jedničku" a vracíme se zpět na centrum. Trasu opouštíme ve Vysočanech a přes krpál na Klíšov míříme domů. Celkem 56km za necelé 3.5h. Na pohodu.
Úterý - ranní kolečko v Letňanech tempem 5:41/km a průměrných 137tepech. Večer pak druhá fáze - trénink Karate, Vede Aleš, takže pěkná makačka.
Středa - plánované ověření tempa a kalibrace na dráze. Z práce dorážím až za tmy a trénink posouvám na čtvrtek.
Čtvrtek - 1,6km rozklus a abeceda, 6km tempem 4:59/km a kilometrový výklus. V hlavní části tréninku průměrná TF 147. To by šlo...
Pátek - ráno odjezd do Budapešti s celým tříčlenným realizačně podpůrným týmem, odpoledne a večer procházky po městi.
Sobota - dopoledne na hradní kopec, po poledni vyzvednout startovní tašku, společná pasta party a odpoledne návštěva Széchenyiho lázní. Po té nechávám v parku Városliget vzpomenout nohy. Sice jen 4,1km průměrným tempem 5:38/km, ale zahrnuje to i rychlejší úsek v doufaném tempu a pár rovinek. Tepovka se drží kolem slibných 133 tepů za minutu.
Neděle - den D, je 7:30 a podpůrnému týmu právě zvoní budík. Já se už od šesti jen převaloval, takže jsem nakonec vstal a dopisuju blog, přikusuju čokoládový croissant a popíjím čaj. Taktika je rozmyšlená, stanoviště týmu rozmístěná a v hlavě mám pozice toalet. Nemůže mě snad nic překvapit ... teda může, je to maraton.
Příprava nebyla naprosto optimální, v létě ji dvakrát rozbila dovolená, v září zase mužská smrtelná nemoc na 7. Chyběly dva super dlouhé běhy a jeden tempový. To kdybych srovnával přípravu s jarní. Na druhou stranu jsem ale absolvoval 5 různých závodů. No, necháme to koňovi, teď už to nevytrhneme... za necelé dvě a půl hodiny startujeme. Dám vědět, jak to dopadlo
neděle 4. října 2009
pátek 2. října 2009
21. - 27. září - 2. týden před maratonem
Tak tady je "finále" přípravy, s jediným cílem: zaběhnout dlouhý běh a pak už to nějak doklepat.
Pondělí - s Lukášem už se nedostaneme ani na to pivko, abychom probrali tréninkové postupy a závodní úspěchy, takže jsme zkusili spojit pokec s užitečným a sice s výběhem po Stromovce. Nakonec tedy 12,6km průměrným tempem 5:57/km a 135tepy. Na podzim a v zimě, až bude mastit objemy na ironmana určitě zopakujeme. U mě snad už konečně odeznívá nachlazení.
Úterý - vzhledem k pondělní návštěvě u kamarádů plánováné asi dva měsíce (tedy neodvolatelné) nezbyl než dohnat studijní povinnosti na úkor spánku. Ale podařilo se a je to uzavřeno. Cítím se však mizerně a je mi jasné, že kdybych to měl táhnout celý den a pak jít večer na trénink, tak zase zítra lehnu. Velím ústup a dospávám 4-hodinový deficit. O půl osmé jsem už zase jako rybička.
Středa - dlouhý běh od školy v Dejvicích přes Stromovku na trať podél Vltavy, jenže to beru až do Veltrus a pak se vracím zpět přes Nelahozeves do Kralup. Vyrážím před třetí, počasí je parádní (možná až moc teplé). Za jeden z menších cílů si dávám otestovat účinky ionťáku na zažívací trakt. Pauzu dělám v Řeži a v Kralupech, pak ještě jednu u PTZetky. Silně dochází morál, vůbec mi to neběží. Hlavně nesedí kalibrace, tak nevím na čem jsem. Po chmurných myšlenkách pověsit všech šest aktivních párů bot na hřebík dobíhám k podjezdu pod Hosťákem za 3h 28,5min. Na trati o necelých 35km to dává 5:59/km a průměrná tepovka je 144. V dubnu to bylo o 9min rychlejší a hlavně s tepovkou na 138. Ty dlouhé běhy mi budou chybět a vysněný čas sub 3:00 se vzdaluje.
Čtvrtek - špatná časová organizace a lenost, takže trénink vypouštím.
Pátek - ranní kolečko v Letňanech tempem 5:58/km a průměrných 135 tepech za minutu. Večer náročný výjezd za ševcema do Plzně - nutno poznamenat že úspěšný - dvoubodový a jaterná taky (z čehož už tak nadšený nejsem).
Sobota - vyspávání, pravda není mi úplně nejlíp. Po obědě se to zase časově nevyvrbilo a lituju neuskutečněného výklusu. V tři, zmalovaní jako smrtky vyrážíme na oslavu kulatin, kde se maximálně snažím vzdorovat porušování životospravy. Kdybyste věděli kde, tak víte že to nelze.
Neděle - "poslední" trénink, nejprve 1,5km rozklus a abeceda, pak 5km @ 4:19/km s průměrnou tepovkou 159/min a 0,5km výklus. Připojeno ještě kolečko kolem letiště, jen zkrácené. Takže dneska v součtu 13,4km.
Za týden jsem zvládnul 68km, dal dlouhý běh a jeden svižnější trénink cca na úrovni ANP. Dohromady jen 4 běhy a bez karate, vlk se tedy nažral, ale ovce zůstaly zregenerované.
Pondělí - s Lukášem už se nedostaneme ani na to pivko, abychom probrali tréninkové postupy a závodní úspěchy, takže jsme zkusili spojit pokec s užitečným a sice s výběhem po Stromovce. Nakonec tedy 12,6km průměrným tempem 5:57/km a 135tepy. Na podzim a v zimě, až bude mastit objemy na ironmana určitě zopakujeme. U mě snad už konečně odeznívá nachlazení.
Úterý - vzhledem k pondělní návštěvě u kamarádů plánováné asi dva měsíce (tedy neodvolatelné) nezbyl než dohnat studijní povinnosti na úkor spánku. Ale podařilo se a je to uzavřeno. Cítím se však mizerně a je mi jasné, že kdybych to měl táhnout celý den a pak jít večer na trénink, tak zase zítra lehnu. Velím ústup a dospávám 4-hodinový deficit. O půl osmé jsem už zase jako rybička.
Středa - dlouhý běh od školy v Dejvicích přes Stromovku na trať podél Vltavy, jenže to beru až do Veltrus a pak se vracím zpět přes Nelahozeves do Kralup. Vyrážím před třetí, počasí je parádní (možná až moc teplé). Za jeden z menších cílů si dávám otestovat účinky ionťáku na zažívací trakt. Pauzu dělám v Řeži a v Kralupech, pak ještě jednu u PTZetky. Silně dochází morál, vůbec mi to neběží. Hlavně nesedí kalibrace, tak nevím na čem jsem. Po chmurných myšlenkách pověsit všech šest aktivních párů bot na hřebík dobíhám k podjezdu pod Hosťákem za 3h 28,5min. Na trati o necelých 35km to dává 5:59/km a průměrná tepovka je 144. V dubnu to bylo o 9min rychlejší a hlavně s tepovkou na 138. Ty dlouhé běhy mi budou chybět a vysněný čas sub 3:00 se vzdaluje.
Čtvrtek - špatná časová organizace a lenost, takže trénink vypouštím.
Pátek - ranní kolečko v Letňanech tempem 5:58/km a průměrných 135 tepech za minutu. Večer náročný výjezd za ševcema do Plzně - nutno poznamenat že úspěšný - dvoubodový a jaterná taky (z čehož už tak nadšený nejsem).
Sobota - vyspávání, pravda není mi úplně nejlíp. Po obědě se to zase časově nevyvrbilo a lituju neuskutečněného výklusu. V tři, zmalovaní jako smrtky vyrážíme na oslavu kulatin, kde se maximálně snažím vzdorovat porušování životospravy. Kdybyste věděli kde, tak víte že to nelze.
Neděle - "poslední" trénink, nejprve 1,5km rozklus a abeceda, pak 5km @ 4:19/km s průměrnou tepovkou 159/min a 0,5km výklus. Připojeno ještě kolečko kolem letiště, jen zkrácené. Takže dneska v součtu 13,4km.
Za týden jsem zvládnul 68km, dal dlouhý běh a jeden svižnější trénink cca na úrovni ANP. Dohromady jen 4 běhy a bez karate, vlk se tedy nažral, ale ovce zůstaly zregenerované.
pondělí 21. září 2009
14. - 20. září - 3.týden před maratonem
Tak rychle se dát dohormady a pojďme zpátky do tréninku.
Pondělí - trénink ještě vypouštím.
Úterý - ráno je hnusně a do běhání se mi ještě nechce. Večer místo karate jedu podpořit ševce do Litvínova s nějakou pomatenou představou, že zbyteky nachlazení řvaním na zimním stadionu vyléčím. Blbost. Výjezd jinak ovšem úspěšný, utrpěli jsme vítězství a vezeme tři body.
Středa - večer je pěkně, tak se Zuzankou vybíháme na naše letňanské kolečko. Tempo joggingových 7:29/km a poklidných 118 tepů za minutu.
Čtvrtek - počasí se celý den točí, ale mé odhodlání vyzkoušet dráhu na Kotlářce je pevné. Bohužel je tam nějak moc rušno - asi nějaká akce a k tomu všemu zvedli vstupné na 50kč. To už bych skoro vyžadoval i sprchu. Měním plán a mířím do Stromovky, kde si dám 2 kolečka Kerteamu v délce 2,3km. První v tempu 4:17/km a 156tepů/min. V druhém už zpomaluji na 4:23 a tepovka je na 160. Místo třetího volím návrat. Dohromady 8km a aspoň malý dobrý pocit, že jsem šel zase něco rychleji. A následně na druhou fázi na karate.
Pátek - ranní sólo v Letňanech, volně při 5:48 na kilometr a HR 138. Pořád ovšem nepolevují vedlejší projevy nachlazení jako rýma a kašel. Celkově se ale citím dobře.
Sobota - opět navzdory pátečnímu posezení v hospůdce (ale decentnímu) mě čeká brzké vstávání a dlouhý tempový běh. Po sedmé vybíhám od Holešovického výstaviště a mířím na tradiční pravobřehou trať do Kralup. V Husinci nabírám MXe, dalšího behej.comáka. Tempo rozhodně není povídací, ale aspoň trochu pokecáme. V každém případě mi cesta ve dvou pěkněji ubíhá. MX obrací u fotbalového hřiště ve Chvatěrubech a já dobíhám zbytek k Bechyněho mostu v Kralupech. Zbývající kilák pod Hosťák už jen vyklusávám. Na hlavní části jsem naměřil 24,7km a tempo 5:06/km a průměrných 153 tepů za minutu. Tepovka myslím v pořádku, ale tempo mohlo být o deset vteřin rychlejší. Trať nemám přesně změřenou a kalibrace nemusela sedět, ale moc velkou rezervu tam nevidím.
Neděli - se Zuzankou jsme posunuli oběd a v poledne vyrazili kolem letiště. Naši trať jsme zvládli tempem 6:59/km s tepovkou 125 za minutu. Ovšem s nucenou (velmi nucenou) přestávkou na výstavišti, ještě že díky přípravám For Archu jsem byly přístupné záchody.
Takže jsem aspoň trochu dohnal deficit, uběhnul 55kilometrů a dal tempový bh, který byl sice pomalejší, ale byl tam. Do maratonu zbývají už jenom dva týdny a podle Miloše bych měl už jen "šolíchat". Já tam ale ještě do týdne musím vecpat super dlouhý běh...
Pondělí - trénink ještě vypouštím.
Úterý - ráno je hnusně a do běhání se mi ještě nechce. Večer místo karate jedu podpořit ševce do Litvínova s nějakou pomatenou představou, že zbyteky nachlazení řvaním na zimním stadionu vyléčím. Blbost. Výjezd jinak ovšem úspěšný, utrpěli jsme vítězství a vezeme tři body.
Středa - večer je pěkně, tak se Zuzankou vybíháme na naše letňanské kolečko. Tempo joggingových 7:29/km a poklidných 118 tepů za minutu.
Čtvrtek - počasí se celý den točí, ale mé odhodlání vyzkoušet dráhu na Kotlářce je pevné. Bohužel je tam nějak moc rušno - asi nějaká akce a k tomu všemu zvedli vstupné na 50kč. To už bych skoro vyžadoval i sprchu. Měním plán a mířím do Stromovky, kde si dám 2 kolečka Kerteamu v délce 2,3km. První v tempu 4:17/km a 156tepů/min. V druhém už zpomaluji na 4:23 a tepovka je na 160. Místo třetího volím návrat. Dohromady 8km a aspoň malý dobrý pocit, že jsem šel zase něco rychleji. A následně na druhou fázi na karate.
Pátek - ranní sólo v Letňanech, volně při 5:48 na kilometr a HR 138. Pořád ovšem nepolevují vedlejší projevy nachlazení jako rýma a kašel. Celkově se ale citím dobře.
Sobota - opět navzdory pátečnímu posezení v hospůdce (ale decentnímu) mě čeká brzké vstávání a dlouhý tempový běh. Po sedmé vybíhám od Holešovického výstaviště a mířím na tradiční pravobřehou trať do Kralup. V Husinci nabírám MXe, dalšího behej.comáka. Tempo rozhodně není povídací, ale aspoň trochu pokecáme. V každém případě mi cesta ve dvou pěkněji ubíhá. MX obrací u fotbalového hřiště ve Chvatěrubech a já dobíhám zbytek k Bechyněho mostu v Kralupech. Zbývající kilák pod Hosťák už jen vyklusávám. Na hlavní části jsem naměřil 24,7km a tempo 5:06/km a průměrných 153 tepů za minutu. Tepovka myslím v pořádku, ale tempo mohlo být o deset vteřin rychlejší. Trať nemám přesně změřenou a kalibrace nemusela sedět, ale moc velkou rezervu tam nevidím.
Neděli - se Zuzankou jsme posunuli oběd a v poledne vyrazili kolem letiště. Naši trať jsme zvládli tempem 6:59/km s tepovkou 125 za minutu. Ovšem s nucenou (velmi nucenou) přestávkou na výstavišti, ještě že díky přípravám For Archu jsem byly přístupné záchody.
Takže jsem aspoň trochu dohnal deficit, uběhnul 55kilometrů a dal tempový bh, který byl sice pomalejší, ale byl tam. Do maratonu zbývají už jenom dva týdny a podle Miloše bych měl už jen "šolíchat". Já tam ale ještě do týdne musím vecpat super dlouhý běh...
pondělí 14. září 2009
7. - 13. září - 4.týden před maratonem
Tento týden měl být velkolepý - v plánu byl začátkem týdne dlouhý běh cca 35km a v sobotu pak noční desítka Prahou, coby poslední závod před maratonem. Leč všechno se vyvinulo jinak a já musel z rodinných důvodů, které bych si raději raději odpustil, změnit plány.
Pondělí - celý den mě trápily namožené nohy. Pořád jsem si říkal, že jsem tu hodinovku opravdu odběhnul na hranici možností, než jsem si uvědomil, že tam byl i paintball. A ono pětihodinové plížení se, plazení a kračení za překážkami s rychlými přesuny nohám moc neulevilo, spíše naopak. Večer bylo příjemně, tak jsme se Zuzankou vyběhli na naše Letňanské kolečko. Dneska jsem já měl co dělat, abych stačil a přitom tempo 7:25/km ale tepová frekvence regeneračních 119.
Úterý - opravdu nevím, jak bych tenhle den zvládnul dlouhý běh vzhledem k zapečeným nohám. K sobotnímu závodu jsem nenašel rozumnou alternativu, takže jsem pětatřicítku mohl nechat až na víkend. Ani na intervaly to nebylo a tak jsem si nařídil den volna vyplněný pouze tréninkem karate.
zbytek týdne a tím jsme skončili. Ve středu jsem začal mít takový divný pocit a pak to gradovalo. Dáme tomu pár dni a uvidíme. Ve čtvrtek jsem odpískal trénink, těsně předtím než jsem odešel z domu a radši si šel lehnout. Marně jsem doufal v neděli, ale nebylo kam spěchat. Už to teď nevytrhnu a budu si muset nechat tempový a dlouhý běh do následujících týdnů. Zkusím zkrátit klid před maratonem a uvidíme. Původně jsem myslel, že to bude v Budapešti na pohodu a možná i se slušnou rezervou, ale takhle se začínám trochu bát...
Pondělí - celý den mě trápily namožené nohy. Pořád jsem si říkal, že jsem tu hodinovku opravdu odběhnul na hranici možností, než jsem si uvědomil, že tam byl i paintball. A ono pětihodinové plížení se, plazení a kračení za překážkami s rychlými přesuny nohám moc neulevilo, spíše naopak. Večer bylo příjemně, tak jsme se Zuzankou vyběhli na naše Letňanské kolečko. Dneska jsem já měl co dělat, abych stačil a přitom tempo 7:25/km ale tepová frekvence regeneračních 119.
Úterý - opravdu nevím, jak bych tenhle den zvládnul dlouhý běh vzhledem k zapečeným nohám. K sobotnímu závodu jsem nenašel rozumnou alternativu, takže jsem pětatřicítku mohl nechat až na víkend. Ani na intervaly to nebylo a tak jsem si nařídil den volna vyplněný pouze tréninkem karate.
zbytek týdne a tím jsme skončili. Ve středu jsem začal mít takový divný pocit a pak to gradovalo. Dáme tomu pár dni a uvidíme. Ve čtvrtek jsem odpískal trénink, těsně předtím než jsem odešel z domu a radši si šel lehnout. Marně jsem doufal v neděli, ale nebylo kam spěchat. Už to teď nevytrhnu a budu si muset nechat tempový a dlouhý běh do následujících týdnů. Zkusím zkrátit klid před maratonem a uvidíme. Původně jsem myslel, že to bude v Budapešti na pohodu a možná i se slušnou rezervou, ale takhle se začínám trochu bát...
pátek 11. září 2009
31. srpna - 6. září - 5. týden před maratonem
Ačkoliv měl by týden regeneračním, neodpustil jsem si jeden závod. Klid se v podstatě týkal jenom odběhané kilometráže. V koutku duše jsem ještě zvažoval 20km tempový běh, ale v místě mého pobývání na Madeiře jsem na něj nenašel optimální podmínky - čas a místo.
Pondělí - po dvou náročných týdnech jsem si přikázal běžecký odpočinek. Absolvovali jsme aspoň lehký trek podel Levady Dos Tornos.
Úterý - v šest ráno budíček a vzhůru na těžký trek. Z Pico Areiro na Pico Ruivo a zpět. Téměř 14 kilometrů těžkým terénem s převýšením kolem 1000 metrů. Následně sestu až do Monte cca 900 m.n.m. Nohy dostali pěkně zabrat a návrat byl pozdní - na běhání už nezbylo.
Středa - ranní výběh po "pobřežní" promenádě. Představy o pěkné cestičce vinoucí se podél pláží vzaly rychle za své. Na rozeklaném skalnatém pobřeží aby člověk plážičku pohledal. Neustále nahoru a dolu, tedy spíše na fartlek než tempový dlouhý běh. 9,7km @ 6:13/km a průměrných 131 tepech za minutu.
Čtvrtek - krátký svižný běh na protažení nohou a vstřebání dojmů z první vlastní prezentace v angličtině. 5,2km @ 5:26/km a 144/min.
Pátek - dospávání náročného týdne a dotahovaní blogerských restů - na běhání nezbyl čas.
Sobota - budík tentokrát už na 4 a odlet z Madeiry v 6:00. Něco málo jsem zvládnul dospat na letu do Lisabonu hlavně kvůli neservírované snídani. V 13:30 jsme dosedli na Ruzyni, po příjezdu domů jsem jen lehce posvačil něco málo vybalil a před čtvrtou jsem usedl do auta a zamířil do města s nejdelším názvem v republice na Velkou cenu města Čelákovic v běhu hodinovém na legendárním stadionu v Houšťce. Nejprve jsem si nevšiml objíždky kvůli uzavřenému mostu přes Labe a ve Staré Boleslavi jsem pak trochu bloudil. Prezentoval jsem se tedy 20minut před startem a měl se ještě modlit, aby se našel nějaký plonkový divák, když už jsem si nepřivezl rozhodčího. Rozklus, rozcvičení a protažení a šup na start s cílem, že dám 14kilometrů. Footpod jsem ani z tašky nevytáhnul a spočítal si, že 400metrový ovál bych měl dát cca za 1:42. Rozjezd byl opět moc rychlý, ale po dvou kolech jsem si srovnal tempo a běžel, co chtěl. Za mnou se pak utvořila malá skupinka. Jeden z běžců, šel po dvou kilometrech přede mě a naznačil, ať se ho držím. Po kole se stáhl a navrhnul pravidelné střídání a takhle jsme to odběhli celé. Zkoušeli jsme zapojit i jednoho nebo dva běžce, ale netroufli si. Přepálili start. Tempo jsme drželi v rámci možností stejné, při téhle frekvenci střídání to líp než plus mínus 2 vteřiny na kolo nešlo. Vzali jsme za to v posledních čtyřech kolech a v poslední minutě jsem skupinku rozbil, Honzovi jsem o nějakých 40metrů utekl. Můj účet se zastavil na 14,239 kilometrech, což odpovídá průměrnému tempu 4:13/km a tepová frekvence se pohybovala v okolí 163tepů za minutu. Honzovi patří velký dík za spolupráci. Zde je pak v grafu průměrné tempo na kilometru a HR v každém kole.
Umístěni na 23. příčce z 41 běžců není nijak oslnivé, ale dost také vypovídá o kvalitě ostatních závodníků. Mám ještě na čem pracovat, i nejlepší sedmdesátník toho uběhnul víc.
Po závodě 2km výklus a kvalitní protažení.
Neděle - od desíti do čtyř paintball a večerní výklus na kolečku v Letňanech tempem 5:55/km a průměrných 133 tepech.
Týden teda kilometrově i početem běhů slabší, ale zase tam byla kvalita v podobě hodinovky, která se mi (opět navzdory nedostatečnému spánku) velmi vydařila.
Pondělí - po dvou náročných týdnech jsem si přikázal běžecký odpočinek. Absolvovali jsme aspoň lehký trek podel Levady Dos Tornos.
Úterý - v šest ráno budíček a vzhůru na těžký trek. Z Pico Areiro na Pico Ruivo a zpět. Téměř 14 kilometrů těžkým terénem s převýšením kolem 1000 metrů. Následně sestu až do Monte cca 900 m.n.m. Nohy dostali pěkně zabrat a návrat byl pozdní - na běhání už nezbylo.
Středa - ranní výběh po "pobřežní" promenádě. Představy o pěkné cestičce vinoucí se podél pláží vzaly rychle za své. Na rozeklaném skalnatém pobřeží aby člověk plážičku pohledal. Neustále nahoru a dolu, tedy spíše na fartlek než tempový dlouhý běh. 9,7km @ 6:13/km a průměrných 131 tepech za minutu.
Čtvrtek - krátký svižný běh na protažení nohou a vstřebání dojmů z první vlastní prezentace v angličtině. 5,2km @ 5:26/km a 144/min.
Pátek - dospávání náročného týdne a dotahovaní blogerských restů - na běhání nezbyl čas.
Sobota - budík tentokrát už na 4 a odlet z Madeiry v 6:00. Něco málo jsem zvládnul dospat na letu do Lisabonu hlavně kvůli neservírované snídani. V 13:30 jsme dosedli na Ruzyni, po příjezdu domů jsem jen lehce posvačil něco málo vybalil a před čtvrtou jsem usedl do auta a zamířil do města s nejdelším názvem v republice na Velkou cenu města Čelákovic v běhu hodinovém na legendárním stadionu v Houšťce. Nejprve jsem si nevšiml objíždky kvůli uzavřenému mostu přes Labe a ve Staré Boleslavi jsem pak trochu bloudil. Prezentoval jsem se tedy 20minut před startem a měl se ještě modlit, aby se našel nějaký plonkový divák, když už jsem si nepřivezl rozhodčího. Rozklus, rozcvičení a protažení a šup na start s cílem, že dám 14kilometrů. Footpod jsem ani z tašky nevytáhnul a spočítal si, že 400metrový ovál bych měl dát cca za 1:42. Rozjezd byl opět moc rychlý, ale po dvou kolech jsem si srovnal tempo a běžel, co chtěl. Za mnou se pak utvořila malá skupinka. Jeden z běžců, šel po dvou kilometrech přede mě a naznačil, ať se ho držím. Po kole se stáhl a navrhnul pravidelné střídání a takhle jsme to odběhli celé. Zkoušeli jsme zapojit i jednoho nebo dva běžce, ale netroufli si. Přepálili start. Tempo jsme drželi v rámci možností stejné, při téhle frekvenci střídání to líp než plus mínus 2 vteřiny na kolo nešlo. Vzali jsme za to v posledních čtyřech kolech a v poslední minutě jsem skupinku rozbil, Honzovi jsem o nějakých 40metrů utekl. Můj účet se zastavil na 14,239 kilometrech, což odpovídá průměrnému tempu 4:13/km a tepová frekvence se pohybovala v okolí 163tepů za minutu. Honzovi patří velký dík za spolupráci. Zde je pak v grafu průměrné tempo na kilometru a HR v každém kole.
Umístěni na 23. příčce z 41 běžců není nijak oslnivé, ale dost také vypovídá o kvalitě ostatních závodníků. Mám ještě na čem pracovat, i nejlepší sedmdesátník toho uběhnul víc.
Po závodě 2km výklus a kvalitní protažení.
Neděle - od desíti do čtyř paintball a večerní výklus na kolečku v Letňanech tempem 5:55/km a průměrných 133 tepech.
Týden teda kilometrově i početem běhů slabší, ale zase tam byla kvalita v podobě hodinovky, která se mi (opět navzdory nedostatečnému spánku) velmi vydařila.
pondělí 31. srpna 2009
24. – 30. Srpna – 6. týden před maratonem
Pondělí – volno
Úterý – dlouhý běh „po červené, po žluté“ 26km @ 5:51/km, ovšem oproti minulému týdnu byla průměrná tepovka pouze 136/min.
Středa – společný výběh se Zuzankou na Letňanském kolečku, 7:15/km a 120 tepů za minutu.
Čtvrtek – v plánu byly úseky na dráze, bohužel i další letňanská škola opravuje školní hřiště, takže smůla. Dal jsem si tedy aspoň na asfaltce u výstaviště běžeckou abecedu a několik cca 80metrových rovinek. Výběh měl dohromady pouze 4,9km lehce pod 6minut na kilometr. Tepová frekvence se držela okolo 139 tepů.
Pátek – výklus se Zuzankou v Kralupech, 5,4km @ 7:24/km, tepovka na 120. Večer jsme oslavovali narození Tílákova syna. Jako správný sportovec jsem dodržel životosprávu, až na to že jsme skončili na diskotéce a šel jsem spát o půl třetí.
Sobota – závod v Kácově na 18,5km.
Nebyl jsem definitivně rozhodnutý jaké vzít boty a zvolil jsem nakonec staré dobré Spany, které si zde nejspíš odbyly závodní derniéru. Trať byla hodně členitá a ve svazích kolem Sázavy i dost těžká, navíc v noci pršelo. Takže spíše krosík, ale na druhou stranu některé pasáže vedly docela dlouho po asfaltu. Ve výsledku něco pro univerzální boty, které stejně neexistují. Závod moc pěkný, pro mě za celou předmaratónskou přípravu jediný delší. Trochu horší bylo značení trasy, ale občerstvení v cíli zato luxusní. A to hlavní – poprvé v TOP 10, doběhl jsem přesně desátý v čase 1:28:08, takže 4:46/km a tepově na 157. Velký úspěch a dobrý pocit i navzdory krátkému spánku. Lehce jsem se výklusal a pak jsme vyrazili zpět domů. Stavili jsme se ve Štěrboholích, kde jsem v outletu objevil moje vysněné Air Spany a spoustu pěkných věciček. Zařekl jsem se ovšem, že další boty koupím až nějaké staré vyřadím.
Neděle – ranní rege výklus v Letňanech, tempo 6:03/km a 134 tepů za minutu. Začínám se nám ochlazovat, dneska poprvé tříčtvrťáky a bunda.
Další týden zostřené přípravy se vydařil. Účet uzavřen na 71 kilometrech včetně jednoho dlouhého běhu. Chtěl jsem dát navíc nějaké kilometrové úseky s ohledem na blížící se Night Grand Prix, ale nepovedlo se. Závod je však nejlepší trénink, takže ta kvalita tam byla a s celým tréninkovým týdnem můžu být spokojený. Po poledni jsem odletěl na Madeiru s tím, že mě čeká volnější týden.
Úterý – dlouhý běh „po červené, po žluté“ 26km @ 5:51/km, ovšem oproti minulému týdnu byla průměrná tepovka pouze 136/min.
Středa – společný výběh se Zuzankou na Letňanském kolečku, 7:15/km a 120 tepů za minutu.
Čtvrtek – v plánu byly úseky na dráze, bohužel i další letňanská škola opravuje školní hřiště, takže smůla. Dal jsem si tedy aspoň na asfaltce u výstaviště běžeckou abecedu a několik cca 80metrových rovinek. Výběh měl dohromady pouze 4,9km lehce pod 6minut na kilometr. Tepová frekvence se držela okolo 139 tepů.
Pátek – výklus se Zuzankou v Kralupech, 5,4km @ 7:24/km, tepovka na 120. Večer jsme oslavovali narození Tílákova syna. Jako správný sportovec jsem dodržel životosprávu, až na to že jsme skončili na diskotéce a šel jsem spát o půl třetí.
Sobota – závod v Kácově na 18,5km.
Nebyl jsem definitivně rozhodnutý jaké vzít boty a zvolil jsem nakonec staré dobré Spany, které si zde nejspíš odbyly závodní derniéru. Trať byla hodně členitá a ve svazích kolem Sázavy i dost těžká, navíc v noci pršelo. Takže spíše krosík, ale na druhou stranu některé pasáže vedly docela dlouho po asfaltu. Ve výsledku něco pro univerzální boty, které stejně neexistují. Závod moc pěkný, pro mě za celou předmaratónskou přípravu jediný delší. Trochu horší bylo značení trasy, ale občerstvení v cíli zato luxusní. A to hlavní – poprvé v TOP 10, doběhl jsem přesně desátý v čase 1:28:08, takže 4:46/km a tepově na 157. Velký úspěch a dobrý pocit i navzdory krátkému spánku. Lehce jsem se výklusal a pak jsme vyrazili zpět domů. Stavili jsme se ve Štěrboholích, kde jsem v outletu objevil moje vysněné Air Spany a spoustu pěkných věciček. Zařekl jsem se ovšem, že další boty koupím až nějaké staré vyřadím.
Neděle – ranní rege výklus v Letňanech, tempo 6:03/km a 134 tepů za minutu. Začínám se nám ochlazovat, dneska poprvé tříčtvrťáky a bunda.
Další týden zostřené přípravy se vydařil. Účet uzavřen na 71 kilometrech včetně jednoho dlouhého běhu. Chtěl jsem dát navíc nějaké kilometrové úseky s ohledem na blížící se Night Grand Prix, ale nepovedlo se. Závod je však nejlepší trénink, takže ta kvalita tam byla a s celým tréninkovým týdnem můžu být spokojený. Po poledni jsem odletěl na Madeiru s tím, že mě čeká volnější týden.
pondělí 24. srpna 2009
17. – 23. srpna – 7.týden před maratonem
Po běžecky nevydařené dovolené v USA nezbylo než se do toho řádně obout. Kufry dorazily během pondělního odpoledne, takže bylo i do čeho. Deficitem z minulého týdne byl dlouhý běh, kterým jsem týden začal.
Pondělí – dlouhý běh na velkém kolečku nazvaném podle turistických značek „po červené, po žluté“ Tentokrát jsem ho uběhl celé – 26km @ 5:56/km. Tempo nijak extra dobré a navíc dost vysoké tepy 144/min. Vybíhal jsem až v 19h a v Satalické oboře jsem velmi ocenil, že jsem vzal i čelovku. Za vtipnou historku můžu považovat, že mě u Kbelského letiště změřil radar – ukazoval 10-11 km/h.
Úterý – bez běhání, pouze večerní venkovní trénink karate na hřišti na Lukách - pěkná exhibice. Navíc jsem dal Polar na výměnu pouzdra a opravu „faxu“. Pro jistotu jsem koupil i nový pás s elektrodami.
Středa – ze školy domů, 14km @ 6:05/km, HR 138. Ale myslel jsem, že nedoběhnu, ani ne kvůli únavě, která se mě v nohách držela, ale tomu že mi na posledních 2km postupně volali 4 lidi a vylovit z batohu mobil chvíli trvá.
Čtvrtek – původně plánovaný závod, ale z časově organizačních důvodů to nevyšlo. Takže tempový běh na Letňanském kolečku. Především jsem potřeboval nekalibrovat Polar na nové Asicsy. Běžecká dráha je uzavřena kvůli rekonstrukci školních hřišť. 7,15km @ 4:55/km na průměrných 151 tepech.
Pátek – regenerační výklus tamtéž, tempo 5:55/km a 133 tepů za minutu. Už to konečně leze dolů.
Sobota – krátký rozklus, 14km v plánovaném maratónském tempu 4:55/km a výklus. Tepovka 153.
Neděle – výklus se Zuzankou na cyklostezce v okolí Tečovic. 6,8km @ 6:29/km a 126tepech za minutu. Pocitově nic moc, večer předtím byla bečka oddílu, za který závodím - KFC ŠH Zlín
Do týdenního součtu bych, pravda, resty z minulého týdne neměl počítat, ale jednou to tam je tak co. Takže velmi slušných 76km za 6 dní. A navíc došel jsem k závěru, že v tom budu muset pokračovat i dále. Musím jen doufat, že to tělo udrží. Na následující tři víkendy jsou naplánované závody a dlouhé běhy budu muset vecpat do týdne – kilometráž bude tedy hodně vysoká.
Pondělí – dlouhý běh na velkém kolečku nazvaném podle turistických značek „po červené, po žluté“ Tentokrát jsem ho uběhl celé – 26km @ 5:56/km. Tempo nijak extra dobré a navíc dost vysoké tepy 144/min. Vybíhal jsem až v 19h a v Satalické oboře jsem velmi ocenil, že jsem vzal i čelovku. Za vtipnou historku můžu považovat, že mě u Kbelského letiště změřil radar – ukazoval 10-11 km/h.
Úterý – bez běhání, pouze večerní venkovní trénink karate na hřišti na Lukách - pěkná exhibice. Navíc jsem dal Polar na výměnu pouzdra a opravu „faxu“. Pro jistotu jsem koupil i nový pás s elektrodami.
Středa – ze školy domů, 14km @ 6:05/km, HR 138. Ale myslel jsem, že nedoběhnu, ani ne kvůli únavě, která se mě v nohách držela, ale tomu že mi na posledních 2km postupně volali 4 lidi a vylovit z batohu mobil chvíli trvá.
Čtvrtek – původně plánovaný závod, ale z časově organizačních důvodů to nevyšlo. Takže tempový běh na Letňanském kolečku. Především jsem potřeboval nekalibrovat Polar na nové Asicsy. Běžecká dráha je uzavřena kvůli rekonstrukci školních hřišť. 7,15km @ 4:55/km na průměrných 151 tepech.
Pátek – regenerační výklus tamtéž, tempo 5:55/km a 133 tepů za minutu. Už to konečně leze dolů.
Sobota – krátký rozklus, 14km v plánovaném maratónském tempu 4:55/km a výklus. Tepovka 153.
Neděle – výklus se Zuzankou na cyklostezce v okolí Tečovic. 6,8km @ 6:29/km a 126tepech za minutu. Pocitově nic moc, večer předtím byla bečka oddílu, za který závodím - KFC ŠH Zlín
Do týdenního součtu bych, pravda, resty z minulého týdne neměl počítat, ale jednou to tam je tak co. Takže velmi slušných 76km za 6 dní. A navíc došel jsem k závěru, že v tom budu muset pokračovat i dále. Musím jen doufat, že to tělo udrží. Na následující tři víkendy jsou naplánované závody a dlouhé běhy budu muset vecpat do týdne – kilometráž bude tedy hodně vysoká.
neděle 23. srpna 2009
3. - 16. srpna - americké pobíhání - 9. a 8. týden do maratonu
Ještě před odletem jsem zjistil, že zlobí Polar. Nemluví a nejdou tím pádem zálohovat data, takže jsem musel doufat, že to zvládnu nechat opravit až po návratu.
Dva týdny v USA se mi z hlediska přípravy zrovna moc nepovedly. Zvládnul jsem za tu dobu pouze 7 výběhů a všechny byly krátké. Dobrý pocit můžu mít aspoň ze dvou tréninku (vlastně tří) na úrovni ANP. Ale co první týden měl být vlastně celý volnější a bylo to taky dovolená, takže co. Další věc, co se mi nepovedla, byla téměř stoprocentní přesvědčení, že si přivezu nové Air Spany 6 a nahradím jimi dosluhující model 4. Tam se mi taky zrovna dvakrát nezadařilo. Ale mám aspoň nové Asics 2130 za luxusní (americkou) cenu. Ale po pořádku.
Sobota a neděle byly ve znamení letu a jeho následků. Moc jsem toho nenaspal už v noci na sobotu, v letadle možná dvacet minut a na východním pobřeží je o šest hodin méně, takže sumasumárum můj den trval asi 26 hodin a to se někde projevit musí. Jet leg jako noha. V neděli nám navíc nepřálo počasí a já se tedy nikam nehnal.
Pondělí - ráno únava, výlet na bojiště v Gettysburg a večer výborná žebírka, takže bez běhání.
Úterý - volný běh - výšlap na Sharp Hill nad Pottsvillem a běh lesem po hřebeni, kde jsem překvapil dva White tail jeleny, seběh dolů na konec Mahantongo street a po ní "domů" 7,61km @ 5:57/km na průměrných 135 tepech.
Středa - místo ranního běhu jsme psal elaborát pro idnes, aby mě v rámci svojí soutěže s Nike vybrali na řijnový maraton v Chicagu. Kdybych si radši šel zaběhat. Stejně mě nevybrali. Celodenní výlet přes Lititz, Strasburg do Philadelphie. Pozdní návrat.
Čtvrtek - ranních běh po Mahantongo st., dohromady 5km @ 5:46/km, HR 131. Večer křidýlka a několik chmelových ionťáků.
Pátek - denní výlet do Bethlehemu a večer trénink na asfaltovém ovále. 1,5km rozklus, následně 4 míle na úrovni ANP (4:28/km) a 0,75km výklus. Průměrná tepovka v tempu 158. Velké poděkování manželce, že mi počítala kolečka (1 míle = 4 a 1/4 kola a to se pak blbě pamatuje)
Sobota - celý den ve Washingtonu. Jak jsem litoval, že jsem si nevzal sebou boty, když jsem viděl ty spousty běžců. Zvlášť večer, když ostatní účastníci byli utahaní a před Kapitolem odpočívali a mě z pohledu na National Mall doslova svrběly nohy. Chyba, kamaráda, chyba. Zítra dáme dlouhý běh.
Neděle - dlouhý běh se nekonal. Po nádherném týdnu jsme se vzbudili do deště a ten trval s krátkými přestávkami celý den. Zase nic. Takže tenhle týden byl odpočinkový, další to napravíme.
Pondělí 10.srpna - ráno se mi nechtělo vstávat a těsně před polednem jsme vyrazili do Baltimore. Samosebou pozdní příjezd domů a už se nic nestihlo. Kdo zaváhá, neběhá. A přes den se pro neskutečné vedro opravdu nedalo.
Úterý - po ránu výklus po jogging route v Pottsvillu 5,9km tempem 5:47/km a na průměrných 140 tepech - docela vysoko na můj vkus, ale není se co divit, když člověk 3 dny neběhá. Měl bych uvést i odpolední shopping. Vyrazili jsme do velkého Outlet centra, kde jsem měl koupit ty vyhlížené Air Spany. Bohužel Nike a Adidas mě zklamaly. No, čekal jsem asi víc, než můžu vidět ve Štěrboholích. Spany měli jen jedny jediné, na mě moc malé.
Středa - odpoledne bazén a večerní pokus o ANP trénink. Na hřišti uprostřed oválu ovšem trénovali fotbalisti, které z rozkládacích židliček pozorovali rodičové. Na takovém místě se mi trénovat opravdu nechtělo a zamířil jsem na jogging route. Stihl jsem v tempu pouze tam, když se spoustila děsivá průtrž. Doběhnul jsem po route zpět a zbytek svižně mazal domů. Takže jen 2,5km @ 4:28. Dohromady tedy 5,9km. Po zbytek večer jsem se snažil kvalitně novinami vycpat svoje jediné boty, aby mi uschly na New York.
Čtvrtek - nepodařilo se, prostě prochcaly až moc. Věci na běhání jsem po New Yorku nosil celý den se sebou a marně jsem doufal, že třeba koupím nové boty, ale neuspěl jsem ani v obrovském Nike storu. Spany měli, ale jejich cena už nebyla tak výhodná. A večer pak stejně nezbylo než přiznat, že opravdu nebylo ani kdy běhat. Program byl příliš nabitý. Třeba se sem podívám na podzim jako výherce v soutěži časopisu Run :-P
Pátek - jedny běžecké boty si musím stejně dovézt, takže jsem nakonec do Mallu v Pottsvillu zajel pro Asics 2130. Za 75 babek by byl hřích je tam nechat. A hned jsem je i odzkoušel na Mahantongo - 5km tempem 5:51 ovšem na nulových tepech - Polar začal stávkovat a vůbec neměřil. Pomohlo až řádné vyprání mýdlem.
Sobota - v poledne jsme odjížděli na letiště a mě čekal nabitý program. Na ovál jsem vyrážel do mlhy v 6:30 ráno. Po rozklusání následovalo 6km @ 4:32/km s průměrnými 153 tepy za minutu. Pěkný ANP trénink, jen jsem velmi postrádal manželku. Kola jsem si špatně spočítal a jedno mi pochybělo do 4mil. Takže Asicsy zvládají dobře i tempo.
Neděle - zpáteční let byl přes noc a mě se podařilo se na 3 hodiny vyspat. Na neštěstí naž přestup v Brusselu byl moc rychlý a nestačili nám přeložit kufry. Naivně jsem se domníval, že dorazí jakýmkoliv následujícím letadlem. Nedošlo mi, že to musí být stejný dopravce. Takže ač jsem ještě přes den dospal, zůstal jsem viset v Kralupech bez běžeckých bot a nezvládl jsem tedy dlouhý běh.
Za dva týdny smutných 46km, to co jindy dám za jeden. Ale život není jen běhání a já jsem bohatší minimálně o spoustu zážitků ze země běhu zaslíbené.
Dva týdny v USA se mi z hlediska přípravy zrovna moc nepovedly. Zvládnul jsem za tu dobu pouze 7 výběhů a všechny byly krátké. Dobrý pocit můžu mít aspoň ze dvou tréninku (vlastně tří) na úrovni ANP. Ale co první týden měl být vlastně celý volnější a bylo to taky dovolená, takže co. Další věc, co se mi nepovedla, byla téměř stoprocentní přesvědčení, že si přivezu nové Air Spany 6 a nahradím jimi dosluhující model 4. Tam se mi taky zrovna dvakrát nezadařilo. Ale mám aspoň nové Asics 2130 za luxusní (americkou) cenu. Ale po pořádku.
Sobota a neděle byly ve znamení letu a jeho následků. Moc jsem toho nenaspal už v noci na sobotu, v letadle možná dvacet minut a na východním pobřeží je o šest hodin méně, takže sumasumárum můj den trval asi 26 hodin a to se někde projevit musí. Jet leg jako noha. V neděli nám navíc nepřálo počasí a já se tedy nikam nehnal.
Pondělí - ráno únava, výlet na bojiště v Gettysburg a večer výborná žebírka, takže bez běhání.
Úterý - volný běh - výšlap na Sharp Hill nad Pottsvillem a běh lesem po hřebeni, kde jsem překvapil dva White tail jeleny, seběh dolů na konec Mahantongo street a po ní "domů" 7,61km @ 5:57/km na průměrných 135 tepech.
Středa - místo ranního běhu jsme psal elaborát pro idnes, aby mě v rámci svojí soutěže s Nike vybrali na řijnový maraton v Chicagu. Kdybych si radši šel zaběhat. Stejně mě nevybrali. Celodenní výlet přes Lititz, Strasburg do Philadelphie. Pozdní návrat.
Čtvrtek - ranních běh po Mahantongo st., dohromady 5km @ 5:46/km, HR 131. Večer křidýlka a několik chmelových ionťáků.
Pátek - denní výlet do Bethlehemu a večer trénink na asfaltovém ovále. 1,5km rozklus, následně 4 míle na úrovni ANP (4:28/km) a 0,75km výklus. Průměrná tepovka v tempu 158. Velké poděkování manželce, že mi počítala kolečka (1 míle = 4 a 1/4 kola a to se pak blbě pamatuje)
Sobota - celý den ve Washingtonu. Jak jsem litoval, že jsem si nevzal sebou boty, když jsem viděl ty spousty běžců. Zvlášť večer, když ostatní účastníci byli utahaní a před Kapitolem odpočívali a mě z pohledu na National Mall doslova svrběly nohy. Chyba, kamaráda, chyba. Zítra dáme dlouhý běh.
Neděle - dlouhý běh se nekonal. Po nádherném týdnu jsme se vzbudili do deště a ten trval s krátkými přestávkami celý den. Zase nic. Takže tenhle týden byl odpočinkový, další to napravíme.
Pondělí 10.srpna - ráno se mi nechtělo vstávat a těsně před polednem jsme vyrazili do Baltimore. Samosebou pozdní příjezd domů a už se nic nestihlo. Kdo zaváhá, neběhá. A přes den se pro neskutečné vedro opravdu nedalo.
Úterý - po ránu výklus po jogging route v Pottsvillu 5,9km tempem 5:47/km a na průměrných 140 tepech - docela vysoko na můj vkus, ale není se co divit, když člověk 3 dny neběhá. Měl bych uvést i odpolední shopping. Vyrazili jsme do velkého Outlet centra, kde jsem měl koupit ty vyhlížené Air Spany. Bohužel Nike a Adidas mě zklamaly. No, čekal jsem asi víc, než můžu vidět ve Štěrboholích. Spany měli jen jedny jediné, na mě moc malé.
Středa - odpoledne bazén a večerní pokus o ANP trénink. Na hřišti uprostřed oválu ovšem trénovali fotbalisti, které z rozkládacích židliček pozorovali rodičové. Na takovém místě se mi trénovat opravdu nechtělo a zamířil jsem na jogging route. Stihl jsem v tempu pouze tam, když se spoustila děsivá průtrž. Doběhnul jsem po route zpět a zbytek svižně mazal domů. Takže jen 2,5km @ 4:28. Dohromady tedy 5,9km. Po zbytek večer jsem se snažil kvalitně novinami vycpat svoje jediné boty, aby mi uschly na New York.
Čtvrtek - nepodařilo se, prostě prochcaly až moc. Věci na běhání jsem po New Yorku nosil celý den se sebou a marně jsem doufal, že třeba koupím nové boty, ale neuspěl jsem ani v obrovském Nike storu. Spany měli, ale jejich cena už nebyla tak výhodná. A večer pak stejně nezbylo než přiznat, že opravdu nebylo ani kdy běhat. Program byl příliš nabitý. Třeba se sem podívám na podzim jako výherce v soutěži časopisu Run :-P
Pátek - jedny běžecké boty si musím stejně dovézt, takže jsem nakonec do Mallu v Pottsvillu zajel pro Asics 2130. Za 75 babek by byl hřích je tam nechat. A hned jsem je i odzkoušel na Mahantongo - 5km tempem 5:51 ovšem na nulových tepech - Polar začal stávkovat a vůbec neměřil. Pomohlo až řádné vyprání mýdlem.
Sobota - v poledne jsme odjížděli na letiště a mě čekal nabitý program. Na ovál jsem vyrážel do mlhy v 6:30 ráno. Po rozklusání následovalo 6km @ 4:32/km s průměrnými 153 tepy za minutu. Pěkný ANP trénink, jen jsem velmi postrádal manželku. Kola jsem si špatně spočítal a jedno mi pochybělo do 4mil. Takže Asicsy zvládají dobře i tempo.
Neděle - zpáteční let byl přes noc a mě se podařilo se na 3 hodiny vyspat. Na neštěstí naž přestup v Brusselu byl moc rychlý a nestačili nám přeložit kufry. Naivně jsem se domníval, že dorazí jakýmkoliv následujícím letadlem. Nedošlo mi, že to musí být stejný dopravce. Takže ač jsem ještě přes den dospal, zůstal jsem viset v Kralupech bez běžeckých bot a nezvládl jsem tedy dlouhý běh.
Za dva týdny smutných 46km, to co jindy dám za jeden. Ale život není jen běhání a já jsem bohatší minimálně o spoustu zážitků ze země běhu zaslíbené.
středa 19. srpna 2009
Šumava 2009 - trasa po jednotlivých dnech
Konečně jsme se dočkali, až jsem se já uráčil zveřejnit záznam našeho putování po Šumavě.
Začnu velkým poděkováním! To patří Jákobovi a to nejenom za pujčení Garmina, ale i zpracování gpx souborů do inteligentní podoby.
Malé poděkování přísluší Knoppovi za to, že mě upozornil na EveryTrail.
Tip pro prohlížení:
Kliknutím na odkaz ke každému dni se dostanete na stránky Everytrailu, kde si můžete prohlídnout také výškový a rychlostní profil. Druhý jmenovaný lokálně ukazuje nereálně vysoké tempo jako důsledek ztráty signálu, případně vybitých baterií a následného propojení záznamů. Rychlostí 18km/h jsme opravdu nidky nešli ;-)
Den 1 - Lipno at EveryTrail
délka 18,9km
stoupání 770m
klesání 640m
Den 2 - přepadeni Rumcajsem at EveryTrail
délka 26,1km
stoupání 1115m
klesání 1009m
Den 3 - na konci světa at EveryTrail
délka 25,5km
stoupání 1714m
klesání 1778m
Den 4 - neue Mädchen at EveryTrail
délka 30,7km
stoupání 1214m
klesání 847m
Den 5 - obrat at EveryTrail
délka 25,6km
stoupání 967m
klesání 849m
Den 6 - strážci parku at EveryTrail
délka 21,2km
stoupání 868m
klesání 1327m
Den 7 - apríl at EveryTrail
délka 21,5km
stoupání 1212m
klesání 1418m
Den 8 - to už doskáčem i po ... at EveryTrail
délka 10,7km
stoupání 395m
klesání 467m
Maps created by EveryTrail: Share and Plan your Trips
Začnu velkým poděkováním! To patří Jákobovi a to nejenom za pujčení Garmina, ale i zpracování gpx souborů do inteligentní podoby.
Malé poděkování přísluší Knoppovi za to, že mě upozornil na EveryTrail.
Tip pro prohlížení:
Kliknutím na odkaz ke každému dni se dostanete na stránky Everytrailu, kde si můžete prohlídnout také výškový a rychlostní profil. Druhý jmenovaný lokálně ukazuje nereálně vysoké tempo jako důsledek ztráty signálu, případně vybitých baterií a následného propojení záznamů. Rychlostí 18km/h jsme opravdu nidky nešli ;-)
Den 1 - Lipno at EveryTrail
délka 18,9km
stoupání 770m
klesání 640m
Den 2 - přepadeni Rumcajsem at EveryTrail
délka 26,1km
stoupání 1115m
klesání 1009m
Den 3 - na konci světa at EveryTrail
délka 25,5km
stoupání 1714m
klesání 1778m
Den 4 - neue Mädchen at EveryTrail
délka 30,7km
stoupání 1214m
klesání 847m
Den 5 - obrat at EveryTrail
délka 25,6km
stoupání 967m
klesání 849m
Den 6 - strážci parku at EveryTrail
délka 21,2km
stoupání 868m
klesání 1327m
Den 7 - apríl at EveryTrail
délka 21,5km
stoupání 1212m
klesání 1418m
Den 8 - to už doskáčem i po ... at EveryTrail
délka 10,7km
stoupání 395m
klesání 467m
Maps created by EveryTrail: Share and Plan your Trips
sobota 15. srpna 2009
Putování krajem tetřevů - Popis pochodu zlým obrem Kolodějem
K napsání blogu z našeho putování po Šumavě jsem se dostal s odstupem zaviněným jednak nedostatkem času, jednak vlastní leností. Mezi příjezdem ze Šumavy a psaním těchto řádků jsem se zúčastnil pár zajímavých akcí, z kterých mám teď dojmy o něco čerstvější. Třítýdenní mezera mezi pochodem samotným a reportem o něm mi aspoň umožnila si myšlenky pořádně utřídit, vyzdvihnout to nejdůležitější, v čem byla tahle „expedice" jiná, a nehodnotit přechod Šumavy horkou hlavou.
Šumava je nádherná, o tom žádná. Sám jsem tam stejně jako Boj byl jen párkrát, buď na lyžovačce nebo na pár dní v létě. Většinu procházených oblastí jsem neznal a šel tak vlastně do nového. Níže uvedený příspěvek Bojindy vyjadřuje z hodně velký části i moje pocity (což se mi často nestává!). Události uvedené v jeho příspěvku proto už nebudu opakovat.
Přechod Šumavy letos charakterizovalo určitě volnější tempo než při loňském výšlapu do Zlína. Sice jsme zase celý den chodili, brzký příchod do cílového místa (tj. před 20 hodinou) se nám nezdařil ani jednou, ale našli jsme si i čas prozkoumat zajímavosti kolem cesty (Vítkův Kámen s výhledem na Lipno, Černé a Čertovo jezero, rozhledna na Poledníku, atd.), dát si řádný teplý oběd a nafotit stovky pěkných fotek. 30 km denně je v kopcovitých šumavských podmínkám celkem snesitelných, i když jsem každý večer říkal něco jiného (něco o válení se na pláži příští rok místo pochodu).
Jak ví i malý dítě, důležité je se na pochod pořádně obout. Což se mi letos zrovna úplně přesně splnit nepodařilo . Namlsán loňským Zlínem a přechodem Tater z počátku července jsem se si vzal jenom jedny boty. Trekové boty do nepohody odolaly každému počasi a vyrovnaly se s každým terénem. Měly však jednu drobnou vadu. Vzhledem k velikosti mých chodidel se mi do nic nevešly malíčky . Třetí den pochodu jsem je měl opuchlé úplně komplet a ve středu (5. den) večer jsem na Bučině myslel, že si ráno stopnu autobus na Kvildu (Stará by jela, mně se moc nechce!) a vyrazim směrem na Prahu. Můj levý malíček byl jak malířova paleta, z části modrý, černý, žlutý, zelený, fialový, červený. Jenom ta hnědá chyběla. V situaci, v který by to možná leckdo odpískal, jsem si propíchal všechny puchýře nožem (Někteří labužníci jím pak namazali paštiku na rohlik . Dobrou chuť!) a doskákal to do Železn
ý Rudy, kam mi Věra přivezla náhradní obuv. Tímto chci poděkovat jí a veliteli Simirovi za poskytnutí náplasti a Septonexu. Bez toho bych pochod došel ztěží!
Jelikož jsem se k loňskýmu výletu do Zlína přidal až za Kolínem (O víkendu jsem nabíral fyzičku v Tatrách a na hokejbalovém turnaji v Martině), plusem letošního putování pro mě byl příliv čerstvých sil, které se s námi rozhodly strávit několik dní putování. Mám tím na mysli Magdu, která s náma úspěšně prošla 3 etapy včetně královské (poslouchat zejména moje a Bojindovy poznámky na její adresu chce fakticky silnou dávku trpělivosti, humoru a nadhledu) a Zuzu s Banánem a Věrou, kteří se s námi prošli na Špičák a závěrečnou rovinku do Nýrska. Ačkoliv proti účastníkům pochodu nic nemám, jsou to moji velcí kamarádi a příští rok s nima zas rád někam vyrazim, bylo fajn pokecat cestou taky s jinými. Holt týden je dlouhá doba.
Cestou z Českého Krumlova do Nýrska jsme prošli spoustu zajímavých míst, o kterých se tady zmiňovat nebudu. Dočtete se o nich totiž v každém průvodci. Jediné místo si neodpustím neokomentovat. Strážný. Obec na dohled od německých hranic. Jde o jeden velkej německej bordel na českém území. A je velkou ostudou obou národů, že je dvacet let po revoluci něco takovýho vůbec možný. Doba asi ještě nepokročila tak, jak se může z Prahy zdát. V obci je bordel vedle bordelu, stánky asijských trhovců prodávajících kýče (sádrový trpaslíky a labutě, trička Adidios a vánoční koule. No, nekup to, v červenci!) a výlučně německých nápisů vyvolávají alespoň ve mně pocit na zvracení. Jediným českým nápisem v obce je „Hasičská zbrojnice". Tam lidové umělce asi točit porno ještě nenapadlo, tak nebylo potřeba přidat nápis „Feuerwehrschlauch". Fakt hnus!
Veselých historek z natáčení při setkání s domorodci či ostatními turisty se tolik neurodilo. Šumava je přeci jenom na pěší turisty zvyklá a člověk s báglem tu nikoho nepřekvapí. Sedící děda z cesty do Zlína („Ty mi nebudeš věšet bulíky na nos! Já moc dobře vím, kde ten Zlín je, a tady žádnej Zlín není!"), který nám nevěřil loni nebo vrchní, prchni z Nového Města, který nám na start a cíl našeho loňského pochodu odvětil „To si děláš šófky!" (čímž jsme poznali, že už se skutečně nacházíme na Moravě), se tak v našich letošních vyprávěních neobjeví. Místní sice uznale pokyvovali hlavou nad délkou našeho pochodu, z klidu je to ale nevyvedlo. Nezbylo nám než k odpovědi na otázku „Jak je to daleko?", přidávat příslušný počet dní pěšky, abychom našemu putování dodali na hodnotě.
Tím se dostávám ke srovnání loňského pochodu s letošním. Loni to bylo nové, první. Navíc hodně daleko a nikdo nám nevěřil. Jednotliví „kamarádi" tipovali, znaje naše pochodové tempo z běžných čundrů (20 kilometrů na den s průměrem 1 pivo na 2 km), že dojdeme maximálně do Kolína, v lepším případě do Kutné Hory, a bavili se naším blogem, povzbuzováním a zároveň sázkami proti nám. Letos už naše putování nikoho moc „nevzrušovalo". Všem bylo jasné, že do Nýrska dojdeme, i kdybychom to měli doskákat po … (zasvěcení vědí). Teď by už nikoho nepřekvapilo, kdybych vyhlásil, že půjdeme pěšky do Švédska. Někteří by maximálně popřáli šťastnou cestu.
Letošní Šumava byla perfektní relaxační dovolená bez mobilu, notebooku a jiných blbin, bez kterých se člověk v lese celkem snadno obejde. Bágl na zádech a poznávání nových míst nám přineslo spoustu nových podnětů a zážitků (nebo aspoň mně určitě). Něco tomu ale chybělo. Moment překvapení, finálová tečka…
Na příští pochod trošku opepříme, aby dostal zpátky grády. Případné zájemce o účast rozhodně uvítáme. Pár blbých nápadů (kdo mě zná, ví, že pro ně nikdy nejdu daleko) už v hlavě mám. Nejdřív je ale musím probrat se svými spoluputovníky.
Těšte se!
#74 Koloděj
neděle 9. srpna 2009
27.7. - 2.8. - 10 týdnů do maratonu
Jak řekl, tak neudělal. Před odjezdem na děsivou pochodovou akci, jsem myslel, že sepíšu můj trénink za posledního půlroku. Nakonec jsem rozepsal březnové běhání a do druhého příspěvku jsem pak vměstnal shrnutí za 4 měsíce. Teď už opravdu musím dodržet pravidelné psaní, jinak to můžu rovnou zaříznout. Abych osvětlil odpočet, připravuji se na maraton v Budapešti, který se poběží v neděli 4.října.
Začnu asi hodnocením týdne předcházející z hlediska mojí přípravy na maraton. Sice jsem neuběhnul ani metr, ale zato jsem přešel celou Šumavu z Vyššího Brodu až do Nýrska, odhadem asi 170km a nějaké ty kilometry, co se týká převýšení. Záznamy z GPSky mám, jen je musím zpracovat a někam vyvěsit. Taky jeden z restíků. Každopádně, když pochod porovnám s loňskou výpravou do Zlína, tak to byl jenom lehký čundřík. Ale mákli jsme si, takže do deníčku si to určitě dát můžu.
Pondělí - týden jsem začal lehkým klusem na tradičním kolečku. Tréninkový efekt pochodu se projevil zřejmě tím, že jsem při tempu 5:48/km měl průměrnou TF jen 129.
Úterý - Nike trénink ve Stromovce - po rozklusu, protažení a abecedě byly v plánu 400m úseky. Dvě série po třech s minutovou pauzou a 3minutami mezi sériemi. Jelikož jsem z oválu zvyklý na násobky 250m, nedokázal jsem dobře odhadnout rychlost - tempo mělo odpovídat závodu na 1500m. Podle tabulek bych měl takovou čtyřstovku běžet kolem 1:27 a já měl hned první za 1:11, což je můj rychlostní rekord 2:57/km. V první sérii jsem na optimální rychlosti končil, v druhé naopak začínal a pak se dál propadal. Zhodnotil bych to jako velmi nevyrovnaný výkon, ale aspoň jsem se přesvědčil, že můžu běhat i rychleji a že bych v intervalech asi měl. A taky jsem otestoval nový model Lunarglide.
Středa - trénink speciálního tempa - původně jsem chtěl dát něco volnějšího kolem 15km, ale za časových důvodů jsem to omezil na dvě kola kolem letiště. Dohromady 10,25km @ 5:03/km a průměrné tepovce 153. Mělo to být trochu rychlejší, ale už zřejmě nesedí kalibrace na Air Spany. Naměřil jsem totiž mnohem větší vzdálenost a logicky i větší rychlost. Jelikož už se blíží magické hranici 1000km a slavnostnímu vyřazení, nebudu už kalibraci opravovat.
Čtvrtek - velmi volný recovery jog se Zuzou. Po dlouhé době jsme na kolečko vyběhli společně. Rychlost 7:15/km a 126 tepů za minutu.
Pátek - dlouhý běh - Z Letňan přes Čakovice do Miškovic a odtud dál po červené turistické až do Vonoře, dále oborou po žluté do Satalic a zpět po cestě do Kbel. Až domů jsem nedoběhl, jelikož jsem přestal stíhat a běží se stejnou cestou jako jezdí autobus. 20,5km @ 5:50/km a na průměrných 142 tepech za minutu.
Tím pro mě skončil nejen měsíc, ale zároveň i týden. V sobotu jsem odlítal na 14 dní do USA. Za týden jsem uběhl solidních 52km a za celý červenec 182km. A to jsem navíc odběhnul dva závody a týden ještě k tomu jenom chodil po Šumavě.
Začnu asi hodnocením týdne předcházející z hlediska mojí přípravy na maraton. Sice jsem neuběhnul ani metr, ale zato jsem přešel celou Šumavu z Vyššího Brodu až do Nýrska, odhadem asi 170km a nějaké ty kilometry, co se týká převýšení. Záznamy z GPSky mám, jen je musím zpracovat a někam vyvěsit. Taky jeden z restíků. Každopádně, když pochod porovnám s loňskou výpravou do Zlína, tak to byl jenom lehký čundřík. Ale mákli jsme si, takže do deníčku si to určitě dát můžu.
Pondělí - týden jsem začal lehkým klusem na tradičním kolečku. Tréninkový efekt pochodu se projevil zřejmě tím, že jsem při tempu 5:48/km měl průměrnou TF jen 129.
Úterý - Nike trénink ve Stromovce - po rozklusu, protažení a abecedě byly v plánu 400m úseky. Dvě série po třech s minutovou pauzou a 3minutami mezi sériemi. Jelikož jsem z oválu zvyklý na násobky 250m, nedokázal jsem dobře odhadnout rychlost - tempo mělo odpovídat závodu na 1500m. Podle tabulek bych měl takovou čtyřstovku běžet kolem 1:27 a já měl hned první za 1:11, což je můj rychlostní rekord 2:57/km. V první sérii jsem na optimální rychlosti končil, v druhé naopak začínal a pak se dál propadal. Zhodnotil bych to jako velmi nevyrovnaný výkon, ale aspoň jsem se přesvědčil, že můžu běhat i rychleji a že bych v intervalech asi měl. A taky jsem otestoval nový model Lunarglide.
Středa - trénink speciálního tempa - původně jsem chtěl dát něco volnějšího kolem 15km, ale za časových důvodů jsem to omezil na dvě kola kolem letiště. Dohromady 10,25km @ 5:03/km a průměrné tepovce 153. Mělo to být trochu rychlejší, ale už zřejmě nesedí kalibrace na Air Spany. Naměřil jsem totiž mnohem větší vzdálenost a logicky i větší rychlost. Jelikož už se blíží magické hranici 1000km a slavnostnímu vyřazení, nebudu už kalibraci opravovat.
Čtvrtek - velmi volný recovery jog se Zuzou. Po dlouhé době jsme na kolečko vyběhli společně. Rychlost 7:15/km a 126 tepů za minutu.
Pátek - dlouhý běh - Z Letňan přes Čakovice do Miškovic a odtud dál po červené turistické až do Vonoře, dále oborou po žluté do Satalic a zpět po cestě do Kbel. Až domů jsem nedoběhl, jelikož jsem přestal stíhat a běží se stejnou cestou jako jezdí autobus. 20,5km @ 5:50/km a na průměrných 142 tepech za minutu.
Tím pro mě skončil nejen měsíc, ale zároveň i týden. V sobotu jsem odlítal na 14 dní do USA. Za týden jsem uběhl solidních 52km a za celý červenec 182km. A to jsem navíc odběhnul dva závody a týden ještě k tomu jenom chodil po Šumavě.
čtvrtek 30. července 2009
Bojindovy dojmy z Šumavy
Loni někdy touhle dobou jsem se vznášel na vlně euforie vzešlé z parádní akce, která ve mně zanechala hlubokou stopu - z původně naivního nápadu dojít pěšky z Prahy do Zlína se vyklubal nejtvrdší pochod mého života a podivuhodným řízením osudu se skutečně stalo, že jsme vyměřenou trasu ušli. Stálo nás to týden dřiny, nepohodlí, námahy na hranici sil a taky jsem se přesvědčil, že s lidmi podobného ražení v sobě člověk najde netušené schopnosti a odhodlání. Proto jsem se letos těšil na podobný pochod, a sice na přelet Šumavy na 200 km dlouhé trase.
Ze samotného putování se mi líbily snad všechny fáze - cesta okolo důvěrně známé Vltavy pod Lipnem, ale pěšky a v protisměru, neznámé chodníčky kolem Vyššího Brodu, pozoruhodná Vyklestilka s úžasnou jedlí (fakt má šišky nahoru!), noční Lipno vydechující zimu a mlhu, túra kolem jeho břehů, kde číhá Rumcajs na babetě, krásně zrekonstruovaný hrad Vítkův Kámen, slavné to místo české šlechty, no a konečně samotný NP Šumava, sídlo tetřevů a pohoří, kde jsem vlastně nikdy pořádně nebyl. Šumavu nelze popsat, musí se vidět. Sám jsem měl trochu obavy, ale nebyl jsem zklamán - hluboké hvozdy šuměly ve vánku, křišťálové potoky napájené všudypřítomnou vlhkostí, houštiny borůvek i kapradin. Místy bylo navečer slyšet i nádherné ticho hor. V ostrém kontrastu proti krásně zalesněné (a taky hustě zahmyzené) Smrčině stál hned její protější svah a další, odvrácená tvář Šumavy - obrovské plochy mrtvého lesa nebo vytěžené holiny, ukázka kůrovcové kalamity. Vypadá to smutně a příšerně, ale snad to tak má být, aby se les sám uzdravil... Stejná byla cesta do krpálu na Plechý a Třístoličník, kde jsme se pochopitelně zachovali v duchu názvu hory;-)
Těžce mě zklamalo místo, ke kterému mám zvláště osobní vztah, pramen mé milované Vltavy. Lidí jak na Václaváku, bordel, kola, svačiny, foťáky a dokonce agitace lidí z parku. Nejradši bych odtud hned zmizel, naštěstí moudře promluvil Knopp - i když všichni koukaj na orloj, tak to ještě neznamená, že je to sračka. I tak to místo musím navštívit minimálně ještě jednou, mimo sezónu, až tam nikdo nebude. Tentokrát mi v hlavě Smetanova symfonická báseň znít skutečně nemohla.
Tím se dostávám ke dvěma věcem - jednak turistům na Šumavě a jednak k cyklistům tamtéž. Snad proto, že jsme šli trasou, na které jsou akorát nouzová nocoviště, se mi zdálo, že NP rozhodně není nijak zvlášť turisticky přetěžován a mezi potkanými převládali turisté našeho typu, tedy s respektem k přírodě, navíc jich opravdu nebylo moc, snad jen na provařených místech jako jsou jezera nebo právě pramen Vltavy. Cyklisti se až na skutečně řídké výjimky jednak drželi vyznačených tras a jejich respekt k chodcům byl odpovídající, ani v tomhle jsem neviděl problém. Původně jsem měl po mediální masáži pocit, že Šumava je plná cyklistů, ale nepotvrdilo se mi to.
Následoval přesun kolem skutečně čarovných potoků v okolí Modravy a futuristicky vyhlížející rozhledna Poledník, kde jsme prožili fajnovou noc ve vichřici spolu s podobnými tuláky, další den první jezero - Laka (Plešné jsme viděli jen hluboko pod sebou z vyhlídky) a Železná Ruda, kde jsem se už i já těšil na teplou sprchu (zbytek výpravy se koupal v potocích, které jsem já pro jejich příjemně chladnou vodu jen pil :-D ) Cesta na Špičák a vůbec celá sobota byla opravdu komická, napřed asi pět přeháněk během ukrutného výšlapu po sjezdovce na vrchol mezi sjezdujícími cyklisty, potom moje akční vložka s focením u vrcholového kříže (už jsem trochu splasknul)... Jezera Čertovo a Černé naznačovala konec našeho putování a vůbec divoké přírody - na druhém z nich krotí vodu ČEZ. Dojezd v dešti přes hospodu v Hamrech a ranní příchod do Nýrska už byly jen epizodním momentem. Nezapomenutelnou se naopak stala cesta vlakem, který Knopp změnil na jeviště své improvizace všech životních forem.
Musím se přiznat, že ačkoli to byla povedená akce, něco tomu přece jenom chybělo. Snad jsem očekával příliš mnoho, ale zatímco loni jsem uléhal opravdu vyčerpán a ukrutně znaven, tentokrát jsem byl prostě příjemně utahanej a klidně bych šel ještě celou noc. Jsem rozhodně rád, že jsem navštívil kout vlasti, kde jsem ještě nebyl, ale loňské opojení z velké věci se zkrátka nedostavilo. Snad příště :-)
P.S. Aspoň jsme vyfotili toho tetřeva, když už nic jinýho. Jen ty houby mi nedovolili ;-)
P.P.S. Asi jsem chtěl a měl napsat něco veselejšího, ale prostě mám melancholickou náladu, je mi líto. O veselé historky z natáčení se snad postarají ostatní konzumenti Gordon Bleu.
Bojinda
Ze samotného putování se mi líbily snad všechny fáze - cesta okolo důvěrně známé Vltavy pod Lipnem, ale pěšky a v protisměru, neznámé chodníčky kolem Vyššího Brodu, pozoruhodná Vyklestilka s úžasnou jedlí (fakt má šišky nahoru!), noční Lipno vydechující zimu a mlhu, túra kolem jeho břehů, kde číhá Rumcajs na babetě, krásně zrekonstruovaný hrad Vítkův Kámen, slavné to místo české šlechty, no a konečně samotný NP Šumava, sídlo tetřevů a pohoří, kde jsem vlastně nikdy pořádně nebyl. Šumavu nelze popsat, musí se vidět. Sám jsem měl trochu obavy, ale nebyl jsem zklamán - hluboké hvozdy šuměly ve vánku, křišťálové potoky napájené všudypřítomnou vlhkostí, houštiny borůvek i kapradin. Místy bylo navečer slyšet i nádherné ticho hor. V ostrém kontrastu proti krásně zalesněné (a taky hustě zahmyzené) Smrčině stál hned její protější svah a další, odvrácená tvář Šumavy - obrovské plochy mrtvého lesa nebo vytěžené holiny, ukázka kůrovcové kalamity. Vypadá to smutně a příšerně, ale snad to tak má být, aby se les sám uzdravil... Stejná byla cesta do krpálu na Plechý a Třístoličník, kde jsme se pochopitelně zachovali v duchu názvu hory;-)
Těžce mě zklamalo místo, ke kterému mám zvláště osobní vztah, pramen mé milované Vltavy. Lidí jak na Václaváku, bordel, kola, svačiny, foťáky a dokonce agitace lidí z parku. Nejradši bych odtud hned zmizel, naštěstí moudře promluvil Knopp - i když všichni koukaj na orloj, tak to ještě neznamená, že je to sračka. I tak to místo musím navštívit minimálně ještě jednou, mimo sezónu, až tam nikdo nebude. Tentokrát mi v hlavě Smetanova symfonická báseň znít skutečně nemohla.
Tím se dostávám ke dvěma věcem - jednak turistům na Šumavě a jednak k cyklistům tamtéž. Snad proto, že jsme šli trasou, na které jsou akorát nouzová nocoviště, se mi zdálo, že NP rozhodně není nijak zvlášť turisticky přetěžován a mezi potkanými převládali turisté našeho typu, tedy s respektem k přírodě, navíc jich opravdu nebylo moc, snad jen na provařených místech jako jsou jezera nebo právě pramen Vltavy. Cyklisti se až na skutečně řídké výjimky jednak drželi vyznačených tras a jejich respekt k chodcům byl odpovídající, ani v tomhle jsem neviděl problém. Původně jsem měl po mediální masáži pocit, že Šumava je plná cyklistů, ale nepotvrdilo se mi to.
Následoval přesun kolem skutečně čarovných potoků v okolí Modravy a futuristicky vyhlížející rozhledna Poledník, kde jsme prožili fajnovou noc ve vichřici spolu s podobnými tuláky, další den první jezero - Laka (Plešné jsme viděli jen hluboko pod sebou z vyhlídky) a Železná Ruda, kde jsem se už i já těšil na teplou sprchu (zbytek výpravy se koupal v potocích, které jsem já pro jejich příjemně chladnou vodu jen pil :-D ) Cesta na Špičák a vůbec celá sobota byla opravdu komická, napřed asi pět přeháněk během ukrutného výšlapu po sjezdovce na vrchol mezi sjezdujícími cyklisty, potom moje akční vložka s focením u vrcholového kříže (už jsem trochu splasknul)... Jezera Čertovo a Černé naznačovala konec našeho putování a vůbec divoké přírody - na druhém z nich krotí vodu ČEZ. Dojezd v dešti přes hospodu v Hamrech a ranní příchod do Nýrska už byly jen epizodním momentem. Nezapomenutelnou se naopak stala cesta vlakem, který Knopp změnil na jeviště své improvizace všech životních forem.
Musím se přiznat, že ačkoli to byla povedená akce, něco tomu přece jenom chybělo. Snad jsem očekával příliš mnoho, ale zatímco loni jsem uléhal opravdu vyčerpán a ukrutně znaven, tentokrát jsem byl prostě příjemně utahanej a klidně bych šel ještě celou noc. Jsem rozhodně rád, že jsem navštívil kout vlasti, kde jsem ještě nebyl, ale loňské opojení z velké věci se zkrátka nedostavilo. Snad příště :-)
P.S. Aspoň jsme vyfotili toho tetřeva, když už nic jinýho. Jen ty houby mi nedovolili ;-)
P.P.S. Asi jsem chtěl a měl napsat něco veselejšího, ale prostě mám melancholickou náladu, je mi líto. O veselé historky z natáčení se snad postarají ostatní konzumenti Gordon Bleu.
Bojinda
pondělí 27. července 2009
Den 8 - neděle - to už doskáčem i po ...
V noci zaútočil tetřev, pěti střelami zasáhl náš stan a udělal tak pomyslnou tečku za naším bivakováním.
K Nýrské přehradě už to bylo kousek a nám zbývalo k cíli celého pochodu urazit něco kolem desíti kilometrů. Vyrazili jsme na lačno, aby i snídaně byla zasloužená, došlo na ni po pár kilometrech. Pak už zbývalo jen "doskákat" až do Nýrska, což se nám podařilo v rozumném čase kolem poledne, abychom před příhodným spojem do Prahy stačili poobědvat. Nenapadlo nás ovšem, že všude bude zavřeno. A tak jsme museli vzít za vděk čínskou restaurací. Čína chutnala dost zvláštně a jazykově-kulturní bariéra mezi obsluhou a jedlíky byla též znát. Jako po pochodu do Zlína došlo i na sklenku Johnnie Walkere s adekvátním motem "Keep walking".
Vysedávání u číňanů jsme raději vyměnili za dřívější odejezd přímým vlakem do Prahy. V samoobsluze jsem se zásobili lahovovaným sladovým mokem a z vyplazeným jazykem doběhli na nádraží, které samosebou bylo na druhém konci města. Naštěstí pro nás měly dráhy opět zpoždění, i když jen malé. Cesta probíhala ve uvolněné atmosféře plné opojení z absolvované trasy a dobré nálady ... tak to máme za sebou.
Na závěr kontrolní otázka:
Druhá železniční stanice za Nýrskem směrem na Klatovy?
(Nápověda: "Nyní se nacházíme kde?")
A co dál?
V příštích dnech se můžete těšit na hodnocení hlavních účastníku, fotky z pochodu a taky mapky a statistiky z jednotlivých etap.
K Nýrské přehradě už to bylo kousek a nám zbývalo k cíli celého pochodu urazit něco kolem desíti kilometrů. Vyrazili jsme na lačno, aby i snídaně byla zasloužená, došlo na ni po pár kilometrech. Pak už zbývalo jen "doskákat" až do Nýrska, což se nám podařilo v rozumném čase kolem poledne, abychom před příhodným spojem do Prahy stačili poobědvat. Nenapadlo nás ovšem, že všude bude zavřeno. A tak jsme museli vzít za vděk čínskou restaurací. Čína chutnala dost zvláštně a jazykově-kulturní bariéra mezi obsluhou a jedlíky byla též znát. Jako po pochodu do Zlína došlo i na sklenku Johnnie Walkere s adekvátním motem "Keep walking".
Vysedávání u číňanů jsme raději vyměnili za dřívější odejezd přímým vlakem do Prahy. V samoobsluze jsem se zásobili lahovovaným sladovým mokem a z vyplazeným jazykem doběhli na nádraží, které samosebou bylo na druhém konci města. Naštěstí pro nás měly dráhy opět zpoždění, i když jen malé. Cesta probíhala ve uvolněné atmosféře plné opojení z absolvované trasy a dobré nálady ... tak to máme za sebou.
Na závěr kontrolní otázka:
Druhá železniční stanice za Nýrskem směrem na Klatovy?
(Nápověda: "Nyní se nacházíme kde?")
A co dál?
V příštích dnech se můžete těšit na hodnocení hlavních účastníku, fotky z pochodu a taky mapky a statistiky z jednotlivých etap.
Den 7 - sobota - apríl
Sedmý den začal, co se týká jeho průběhu, v podstatě už v pátek večer. Po pár pivech v osvěžovně Kandahár hned vedle kempu jsme druhý stan stavěli za drobného deště. O něco později už byla obloha nad Rudou vymetená a jasně svítily všechny hvězdy a ráno nás pro změnu vzbudil dešť. A takhle se to točilo celý den
Pospali jsme si do devíti a z kempu vyráželi nakoupit snídani už plně zatíženi batožinou kolem půl jedenácté - lehce mrholilo. Sotva jsme zapadli do obchodu, spustil se první velký slejvák. Po snídani v "podloubí" pošty jsme se po malém bloudění vydali směrem k údolí pod Špičákem. Aby si i nově příchozí užili nějaké peaky, na vrchol ve výšce 1202 m.n.m jsme stoupali přímo po červené sjezdovce, tedy dobrých 350 výškových metrů na 1,5 km. A to jsem se jim neodvážil říct, že o málo mírnější turistická trasa vedla po jen modré. Během výstupu se opět několikrát vystřídalo slunce s deštěm. "Vtipné" bylo fotografování na skalinách na vrcholu, kdy si Bojinda přivodil zranění při snaze během desetivteřinového zpoždění samospouště vyskočit za námi nahoru a tvrdým hiza-geri (úder kolenem) knockoutoval skalisko. Zadunělo to, až se kříž na vrcholu otřásl a skála pukla vedví. Jenom koleno lehce opuchlo a následně nešlo příliš ohnout.
Na vrcholu se k nám připojila Magda II. spolu s pejskem Orinem a doprovázela nás k oběma jezerům. Nejprve jsme sestoupali k Čertovu jezeru. Část trasy Rozvodí - Čertovo jezero jsme museli absolvovat tam i zpět. Což nás i přes náročný terén, klesání a zpět stoupání, vůbec nemrzelo. Okolí považuji za snad nejhezčí kus Šumavy, co jsem viděl. U dalšího z jezer - Černého jsme pozdně poobědvali, rozloučili se s Magdou a pokračovali směrem k Vodopádu Bíleho potoka. Odsud jsme až do konce pochodu jenom klesali. Až do Hamer, kde nás už po několikáte překvapil déšť. Teď ovšem vydatný. Utočiště jsme našli v hotelu Královský Dvůr, kde jsme na poslední chvíli zastihli kuchařku a mohli se tedy i na večeřet. Když se po dvou hodinách vysedávání snesla na krajinu tma, nezbylo než vstát a jít do nečasu hledat místo ke stanování. K příhodnému stanovišti jsme urazili ještě aspoň dva kilometry, než jsme objevili malý rovný plácek na kraji lesa.
Pospali jsme si do devíti a z kempu vyráželi nakoupit snídani už plně zatíženi batožinou kolem půl jedenácté - lehce mrholilo. Sotva jsme zapadli do obchodu, spustil se první velký slejvák. Po snídani v "podloubí" pošty jsme se po malém bloudění vydali směrem k údolí pod Špičákem. Aby si i nově příchozí užili nějaké peaky, na vrchol ve výšce 1202 m.n.m jsme stoupali přímo po červené sjezdovce, tedy dobrých 350 výškových metrů na 1,5 km. A to jsem se jim neodvážil říct, že o málo mírnější turistická trasa vedla po jen modré. Během výstupu se opět několikrát vystřídalo slunce s deštěm. "Vtipné" bylo fotografování na skalinách na vrcholu, kdy si Bojinda přivodil zranění při snaze během desetivteřinového zpoždění samospouště vyskočit za námi nahoru a tvrdým hiza-geri (úder kolenem) knockoutoval skalisko. Zadunělo to, až se kříž na vrcholu otřásl a skála pukla vedví. Jenom koleno lehce opuchlo a následně nešlo příliš ohnout.
Na vrcholu se k nám připojila Magda II. spolu s pejskem Orinem a doprovázela nás k oběma jezerům. Nejprve jsme sestoupali k Čertovu jezeru. Část trasy Rozvodí - Čertovo jezero jsme museli absolvovat tam i zpět. Což nás i přes náročný terén, klesání a zpět stoupání, vůbec nemrzelo. Okolí považuji za snad nejhezčí kus Šumavy, co jsem viděl. U dalšího z jezer - Černého jsme pozdně poobědvali, rozloučili se s Magdou a pokračovali směrem k Vodopádu Bíleho potoka. Odsud jsme až do konce pochodu jenom klesali. Až do Hamer, kde nás už po několikáte překvapil déšť. Teď ovšem vydatný. Utočiště jsme našli v hotelu Královský Dvůr, kde jsme na poslední chvíli zastihli kuchařku a mohli se tedy i na večeřet. Když se po dvou hodinách vysedávání snesla na krajinu tma, nezbylo než vstát a jít do nečasu hledat místo ke stanování. K příhodnému stanovišti jsme urazili ještě aspoň dva kilometry, než jsme objevili malý rovný plácek na kraji lesa.
sobota 25. července 2009
Den 6 - patek - strazci parku
Vitr a dest busili do pristresku na Poledniku celou noc. Nelze nepochvalit Knoppa za jeho dumyslnou vetrnou barigadu, ktera nas v podstate uchranila pred hlavnimi napory a my mohli v ramci moznosti nerusene prespat. Probudili jsme se primo u krbu a nacali frontu na rozhlednu. V 10 vyhlidku otevreli a zacal boj o nejlepsi flek na kuku. Prvni se nahoru vydrapal Bojinda, ktery v souboji porazil udychaneho cyklistu a 8lete placici devce a mohl se tak pysnit titulem prvni muz Poledniku. Cely den nas tim pak otravoval. Na Poledniku jsme ulovili dalsi 2 fotky tetrevu a mohli se vydat dal smerem na Zeleznou Rudu.
Cestou vysoce aktivni tetrevi oblasti jsme pro jistotu prosli dvoustupem. Krome padajiciho jehlici a nekolika polomu nas nic neohrozilo. Tetrevy z dalky misty tokali, misty vyzyvali k boji na souboj mezi smrky. Na zformovany sik si ale sami zautocit nedovolili. Ani my jsme se na stret vylakat nenechali, takze jsme do Rudy dorazili bez ustknuti.
Na jezeru Laka jsme potkali strazce parku, ktery nam potvrdil zvyseny vyskyt tetreva v oblasti. Na fotku tetreva albina s uzasem pohledl. Potvrdil, ze tetrev albinovity byl naposledy spatrem na Islandu. Ve stredni Evrope jde o naprosty unikat.
Do Rudy jsme znaveni a ziznivi dorazili kolem 7. Sjeli jsme mistni *Habakuk* primo do bufetu. Vecernim ubytovanim v mistnim campu jsme si kratili cekani na prijezd skupiny Z (Zpozdeni). Banan, Vera a Zuza se k prijezdu rozhodli vyuzit spoj CD (Casu Dost). To se ukazalo jako neprozirave. Skupina nabrala zpozdeni 180 minut a dorazila po 7 hodinove ceste do Rudy. Za takovou dobu by byl tetrev nejmin ve Svedsku.
čtvrtek 23. července 2009
Den 5 - ctvrtek - obrat
Ranni starty jsou jiz evergreenem. Dnes se ovsem nebylo co divit potom, co jsme si v noci prozili. Stesti se na nas usmalo uz pri snidani na taboristi Bucina, kdyz se nam podarilo jednoho tetreva nejen zahlednout, ale i vyfotografovat, i kdyz nekvalitne. Vic nas pak prekvapilo setkani s unikatnim albinem. Exkluzivni foto prineseme hned po nasem navratu.
Nez jsme vubec vyrazili, nabidla se nam dokonce dvakrat moznost jet na Kvildu. Moc se nam ale nechtelo, i kdyz stara by jela. Prvni kroky vedly na pramen Vltavy. Uz cestou se nam naskytl pohled na kurovcovou kalamitou zasazene porosty - doslova mrtvy les. U pramene bylo jak na Vaclavaku, davy hlucnych turistu a predevsim cyklistu. Svuj stanek zde melo i Hnuti duha a jejich aktivista poskytoval informace k kurovcove problematice Narodniho parku. Jako na zavolanou to byl student zoologie - ornitolog, se specializaci na tetrevy. Pomohl nam tak objasnit jejich chovani.
V tom nejvetsim parnu jsme dorazili do Modravy a ukryli se pred zhnoucim sluncem do restaurace. Po doplneni zasob a energie jsme vyrazili vstric cili dne - vrcholu Polednik. Ackoliv byly jiz 4 odpoledne, slunce nepolevovalo. Vstric nam ale sla bourkova fronta. Ta ochlazeni neprinesla, pouze dest a po nem cesty oschly, ani jsme se nenadali. Zmena pocasi prisla chvili po te, co jsme vystoupali 250 vyskovych metru na Polednik. K desti se pridal silny nepolevujici vitr. Na nocoviste jsme ani nepomysleli a radeji si vytvorili lezeni pod strechou kryte terasy u rozhledny. Zatopili jsme v krbu, pobesedovali s dalsimi trempy a za zvuku kvilejiciho vetru ulehli do spacaku.
Snad zitra bude lip...
A vy, co na ctete, byste nam taky mohli napsat do komentaru nejaky vzkaz.
Aktualni zprava
Ty vole, pruser!
Ve dve rano ... nalet nekolika bombardovacich svazu tetrevu. Taboriste ubraneno jen za cenu posranych stanu.
středa 22. července 2009
Den 4 - streda - neue Mädchen
Prvni noc na nouzovem nocovisti probihala nerusene az na obcasne utoky premnozenych tetrevu. Ranni seanci jsme tentokrat protahli az do 11, ale za to zvladli i caj ve vagonu a jizdu mezinarodni drezinou.
Dulezitym motivem dne bylo dostat se v rozumnou dobu do Strazneho, kde nas mela opustit Magda. Cesta ubihala rychle a temer bez problemu, jen Bojinda si roztrhl kratasy a malem i pozadi o suk na lavicce. Ve Straznem jsem se ocitli s dostatecnym predstihem a mohli tak i poobedvat legendarni Gordon Bleu. Po nakupu v kramku Magda naskocila bez rozlouceni do autobusu a zmizela nam z pohledu.
Silne jsme zvazovali navstevu klubu Extaze, ktery lakal na "Neu Mädchen" a cenu 40€. S nasimi devizovymi moznostmi jsme byli odkazani na samoobsluhu pod prilehlym mostem, coz vsak bylo v rozporu se zasadami expedice a my tedy pokracovali dal v nasem pochodu.
Do vecera zbyvalo urazit dalsich 15km k dalsimu taboristi. Po ceste jsme prochazeli relikty sudetskeho osidleni s kamennymi ohradami a spoustou skotu ruzneho druhu. Za zminku uz stoji jen dalsi natrzene kratasy, tentokrat Gadzyho a utok slepyse na Kolomana. Do preplneneho nocoviste jsme dorazili akorat se soumrakem. Spolecne s ostatnimi jsme postavili stanovou hradbu a rozdelili si tetrevi hlidky.
Knopp, ktery cely den sel jako Peyrac a nekolika chirurgickymi zakroky se snazil zastavit postupujici gangrenu v maliccich, prohlasil, ze zitra to bude muset doskakat po jedinem udu, ktery ho neboli.
úterý 21. července 2009
Den 3 - utery - na konci sveta
Ranni slunicko a rev tetrevu nas vyhnaly ze stanu uz v sedm, jenze nez jsme se nasnidali a vyhrabali, bylo devet a pred nami kralovska etapa. Hned jako prvni byl vystup na Smrcinu - cca 400m na 4 kilometrech a misty primo po spadnici. Je az s podivem, ze voda si vybrala stejnou cestu.
Ze Smrciny jsme sesli na Hranicnik a pak az na Rakouskou cestu, kde jsme se vydatne posilnili a zacali stoupat dalsi "vrazdu" na Plechy. Prvni na nejvyssi kopec expedice dorazil Bojinda a ziskal titul Hrdina Tourmaletu. Tentokrat to bylo celych 20cm na jednom metru. Ale ten vyhled stal za to. Podivali jsme se i na Plesne jezero a mazali dal pres Trojmezi na Tristolicnik, kde jsme na posledni chvili stihli nemecke dvojpivo. S kalenim jsme se zaridili presne podle nazvu vrcholu.
Na vecer uz jen zbyl sestup do Noveho Udoli. Bez jasneho zameru jsem zajel nohou v sandalu do bahna az po kotnik. Jako spasa nam prisel do cesty potok s vodopadem a tuni, kde cast z nas absolvovala celotelni hygienu. Do mista nocoviste jsme prisli az za soumraku, ale obcerstvovaci vagony na odstavene koleji byly jeste otevrene. Jediny peron obsluhuje celou mistni prepravu, cili vlaky do Budejovic, kam jede jeden vlak za prvnim, a drezinu do SRN 105 m dlouhou. Spime na nouzovem nocovisti obklopeni nedotecnou prirodou a revem tetrevu.
pondělí 20. července 2009
Den 2 - pondeli - prepadeni Rumcajsem
Po neprilis vydarene noci, kdy Knoppa obtezoval chlad z Lipenske nadrze, o pul ctvrte uz to nevydrzel, obleknul se a vsechny vzbudil svym sustenim, jsme nakoupili v prodejne Jednoty s manazerkou pani Strapacovou, posnidali a vystoupali do osady Svateho Tomase. Vydatna houbova polevka v bufetu u Jezibaby, ktera se takovemu narceni branila, nas posilnila na vystup na Vitkuv kamen - nejvyse polozeny hrad v CR.
Nasledoval sestup opet k Lipnu a pozdni obed u Mostu s rakouskym zalivem. Kdyz tu se prihnal loupeznik na babete a pod pohruzkou strelby z bambitky se dozadoval rohliku s buckovou pomazankou. Nechteli jsme riskovat zasah zaludem a rohlik vydali. Loupeznik pridal historky o chovu krokodylu v Lipne, o utecich pres hranice, prepadl 5 dalsich projizdejicich cyklistu a jeste nez odjel, pozadal nas, abychom za nim poslali Bludicku a Cervenou Karkulku v pripade, ze je potkame.
Cilem dne bylo dojit co nejblize Smrcine, ale pouze pred hranice narodniho parku. Na vecer se na nas usmalo stesti, kdyz nam vysli vstric v penzionu Marie a natocili nam nejen pivo, ale poskytli i vynikajici houbovy gulasek se sesti. Zajimavym zpestrenim bylo pouziti toalety s fotobunkou, kdy pri usilovnem snazeni a prekroceni mezniho naklonu tela spustilo splachovani a zastalo tak nechtene funkci bidetu.
Nyni uz mame postaveny stany a ulehame na louce v udoli u Zadni Zvonkove plni obav pred utoky zurivych tetrevu.
Za posledni zminku stoji, ze zacala kolovat fama, ze Magda plati rundu...
Den 1 - nedele - Lipno
Nezbyva nez zacit vystrahou pro skupinu D. Nejen ze neuposlechli rozkazu a nestravili sobotu v hospode, oni dokonce urazili priblizne 20km az do Rozumberka. Mezitim se veleni vypravy aktivne ucastnilo svatebniho veseli, coz mu neudelalo zcela dobre.
Spolecne jsme se srazili ve Vyssim Brode priblizne ve 13h. Chodci si dali dopoledne cca 10km plus vystup na Kravi horu. Ja musel absolvovat strastiplnou cestu autem. Nekteri se naobedvali a ve tri jsme se vydali na zahrivaci etapu. Ano, mohli jsme jit podel Lipna po ceste, ale my chteli kopce a hezkou prirodu... A dostalo se nam obou. Pres Certovu stenu (hezky kuk) jsme vystoupali bratru 300 vyskovych metru na Vyklestilku. Po horolezecke vlozce a zjisteni, ze jedlove sisky rostou nahoru, jsme si uvedomili nase pochodove tempo - pomale. Cas utikal zatracene rychle. Jeste jednou jsme odbocili, tentokrat k Cikanskemu hrobu, cestou zpet jsme potkali ministra Kocaba, ktery sel klast vence.
Knopp spocital delku etapy na 17km, ve skutecnosti to do Predni Vytone bylo 20,5 a my s vypetim vsech sil dosupeli o ctvrt na deset, kde uz dobre 3 hodiny zevlovala. V hospode nam dali uz jen pivo a my hladovi ulehli pod pristresek na brehu Lipna.
sobota 18. července 2009
Den 0 - sobota
Zacatek naseho pochodu se odehrava paralelne na dvou ruznych mistech. Skupina A, t.j. ja sam - vedouci vypravy podporuji dva sve kamarady ve veci zasadniho zivotniho rozhodnuti.
Mezitim skupina D - dacani (vsichni ostatni) vyrazila jiz dnes, aby proslapnula nohy a zitra jsme se mohli sejit ve Vyssim Brode. Podle informaci z 12:51:
Pro vytrvaly dest etapa ukoncena v Krumlove v campo po 1,7km. Stan postaven, nohy v suchu. Po desti vyrazi na medveda.
Mezitim skupina D - dacani (vsichni ostatni) vyrazila jiz dnes, aby proslapnula nohy a zitra jsme se mohli sejit ve Vyssim Brode. Podle informaci z 12:51:
Pro vytrvaly dest etapa ukoncena v Krumlove v campo po 1,7km. Stan postaven, nohy v suchu. Po desti vyrazi na medveda.
Nasledne bylo vedenim udeleno povoleni mastit marias a popijet. Se zlepsenim situace se dnes nepocita.
pátek 17. července 2009
Šumava 2009
Bojindův prolog
Když jsme po loňském strastiplném putování konečně dorazili do Zlína a tam složili kosti v pochybném podniku na náměstí, shodli jsme se, že už nikdy neuděláme pěšky ani krok, objednali si zasloužené pivko a Johnnyho a vyhodili kopyta do výše. Neuplynulo ovšem ani to jedno pivo a už bylo celkem jasné, že výprava roku 2008 je základem dalších pochodů v budoucnu.
Po žertíkách jako obkroužit celou zem nebo přejít republiku od severu k jihu jsme zasedli v pozdním jaru s rozličnými představami, co se termínu i trasy letošní cesty týče. Předem jsme zavrhli Knoppův návrh vyrazit do obce Pucsa kdesi v Maďarsku, jelikož to byla zjevná pucsovina. Z ostatních tras nakonec vyšla vítězně varianta Šumava, takže nás letos čeká zábavný vandr pohraničními hvozdy. Cesta je podstatně kratší, denně nás čeká v průměru jen něco přes 20 km, zato nás čekají mohutná převýšení a značné krpály. Za odměnu však půjdem zcela mimo civilizaci skrze NP a tři dny bychom neměli narazit na lidské sídlo (sláva!).
Výprava bude mít rožněv drobně odlišné složení, protože k osvědčenému triu Kolomann Knoppp (hlavní organizátor, hecovač a hromosvod nadávek, který může a osobně odpovídá za všechny průsery), David Simír Krybus (velitel výpravy, ženatec, vládce mapy, spisovatel blogu a budič) a Zdeněk Švajda (tažní psi) se přidal František Šacl (mariášník, nemluva, milovník hygieny a jedlík paštik) a na valnou část cesty taky slečna (!) Magdaléna Wu Kynčlová (věčná (ne)cestovatelka do Německa, majitelka mrňavého stanu, vládkyně pařby a znalkyně kamen). Tuto hutnou sestavu na pár dní doplní přátelé, rodinní příslušníci, domácí mazlíčci a jiná verbež.
K úspěchu celého podniku je třeba dodržet osvědčené postupy – intenzivně nadávat Knoppovi co nejsprostšími výrazy, bezcílně bloudit lesem, konzumovat vietnamské polívky, řešit nesmyslné kraviny, poslouchat povely vůdce výpravy a v nouzi se řídit radami odborníků – pro veliký úspěch fenomenální knihy jakéhosi magora loni, kdy jsme po většinu výpravy jedli výhradně sovy shozené klackem z větve, jsem letos zakoupil příručku přežití SAS a dočetl jsem se, jak zabít ledního medvěda šesti různými způsoby, tak jsem zvědav. Co tentokrát bohužel nevyšlo, je sledování motivačního filmu v předvečer startu, loňský Predátor zafungoval vynikajícím způsobem.
Závěrem jen doufám, že snad letos velitel nevydá hned první den zákaz onanie...
Podpořte nás, těšíme se na vaše vzkazy, blogovat začnem asi v neděli :-)
Bojinda
Když jsme po loňském strastiplném putování konečně dorazili do Zlína a tam složili kosti v pochybném podniku na náměstí, shodli jsme se, že už nikdy neuděláme pěšky ani krok, objednali si zasloužené pivko a Johnnyho a vyhodili kopyta do výše. Neuplynulo ovšem ani to jedno pivo a už bylo celkem jasné, že výprava roku 2008 je základem dalších pochodů v budoucnu.
Po žertíkách jako obkroužit celou zem nebo přejít republiku od severu k jihu jsme zasedli v pozdním jaru s rozličnými představami, co se termínu i trasy letošní cesty týče. Předem jsme zavrhli Knoppův návrh vyrazit do obce Pucsa kdesi v Maďarsku, jelikož to byla zjevná pucsovina. Z ostatních tras nakonec vyšla vítězně varianta Šumava, takže nás letos čeká zábavný vandr pohraničními hvozdy. Cesta je podstatně kratší, denně nás čeká v průměru jen něco přes 20 km, zato nás čekají mohutná převýšení a značné krpály. Za odměnu však půjdem zcela mimo civilizaci skrze NP a tři dny bychom neměli narazit na lidské sídlo (sláva!).
Výprava bude mít rožněv drobně odlišné složení, protože k osvědčenému triu Kolomann Knoppp (hlavní organizátor, hecovač a hromosvod nadávek, který může a osobně odpovídá za všechny průsery), David Simír Krybus (velitel výpravy, ženatec, vládce mapy, spisovatel blogu a budič) a Zdeněk Švajda (tažní psi) se přidal František Šacl (mariášník, nemluva, milovník hygieny a jedlík paštik) a na valnou část cesty taky slečna (!) Magdaléna Wu Kynčlová (věčná (ne)cestovatelka do Německa, majitelka mrňavého stanu, vládkyně pařby a znalkyně kamen). Tuto hutnou sestavu na pár dní doplní přátelé, rodinní příslušníci, domácí mazlíčci a jiná verbež.
K úspěchu celého podniku je třeba dodržet osvědčené postupy – intenzivně nadávat Knoppovi co nejsprostšími výrazy, bezcílně bloudit lesem, konzumovat vietnamské polívky, řešit nesmyslné kraviny, poslouchat povely vůdce výpravy a v nouzi se řídit radami odborníků – pro veliký úspěch fenomenální knihy jakéhosi magora loni, kdy jsme po většinu výpravy jedli výhradně sovy shozené klackem z větve, jsem letos zakoupil příručku přežití SAS a dočetl jsem se, jak zabít ledního medvěda šesti různými způsoby, tak jsem zvědav. Co tentokrát bohužel nevyšlo, je sledování motivačního filmu v předvečer startu, loňský Predátor zafungoval vynikajícím způsobem.
Závěrem jen doufám, že snad letos velitel nevydá hned první den zákaz onanie...
Podpořte nás, těšíme se na vaše vzkazy, blogovat začnem asi v neděli :-)
Bojinda
Letem světem – duben, květen ... a taky červen, červenec
No měl opět trochu přehnanou představu o tom, co všechno stihnu během týdne napsat o své jarní běžecké sezóně, ale uteklo to jako voda a nezbývá než připravit půdu pro nadcházející pochod.
Pokud bych tedy shrnul svoji maratónskou přípravu v dubnu, tak musím napsat, že vyšla na jedničku. Tento měsíc byl, řekl bych, klíčový a má významný podíl na posunu mého osobního rekordu.
První týden po půlmaratónu jsem sice jenom vyklusával, ale završil jsem jej prvním dlouhým během na 33km. Následující týden jsem přidal intervalový trénink v podobě 4x 1500m, o víkendu navíc kolo a trénink speciálního maratónského tempa v podobě 20km vzdálenosti. 3. týden jsem byl nucen s ohledem na víkendový seminář karate zásadně poupravit skladbu a dlouhý běh – finále na 35km - se konal už ve středu. Jinak jsem stihl už jenom dva lehké běhy a po náročném sobotním a nedělním cvičení karate trénink ANP na dráze. Závěrem mojí přípravy byl běh na 25km v maratónském tempu, který v týdnu doplnily dva lehké běhy, intervaly 6x 1000m a volný běh na 15km. Počet kilometrů za duben se zastavil na 223 kilometrech. Následovat měly už jenom dva týdny “šolíchání”, jak pravil Miloš v zásadní knize.
Ten první – na přelomu dubna a května se mi nějak nakupila práce a byl jsem běhat jen dvakrát. Na prodloužený víkend jsme vyrazili na legendami opředenou chatu v Českém Švýcarsku a jeden z běhů mi umožnil aspoň trochu poznat místní nádhernou krajinu. Další den ráno jsem začal cítit, že na mě něco leze... Naštěstí jenom nachlazení, téměř polovinu osazenstva skolila střevní chřipka. Maratónský týden tedy začal rýmou. Poprvé jsem vyběhl až ve středu na svoje kolečko a tepy byly stále o něco vyšší. Ve čtvrtek jsem zkontroloval kalibraci na závodních botách a zkusil tempo. V sobotu jsem pak šel aktivovat nohy ve stylu fartleku. Lehký běh, tempo i rychlé rovinky.
Dnem D, kdy jsem měl zúročit 13 týdnů přípravy, byla neděle 10. května – Prague International Marathon. Tentokrát jsem vsadil na vodiče. Ti mi, pravda, pomohli k novému osobáku 3:31:25 realtime, ale jejich “taktika” mi nesedla a já tak možná přišel o pokoření hranice 3 hodin a 30 minut. Můj vděk za jejich námahu to ovšem nijak nesnižuje. Ještě se k PIMu určitě vrátím...
Po maratonu přišlo ochlazení a mně se zase vrátilo nachlazení. Regenerace probíhala tak, jak by měla. Pondělní klid, úterní sauna, středeční procházka. V pátek a neděli jsem zkusil svoje kolečko v Letňanech. V dalším týdnu jsem vyběhl už třikrát, z toho jednou delší běh na 15km a taky dvakrát trénink karate. Poslední květnový týden jsem ovšem plně nezvládl, nakupila se mi práce, musel jsem chodit na kurz, takže z toho bylo i ponocování a oslabený organizmus “lehnul”. A neměl smysl snažit se to zlomit. Za květen jsem včetně maratonu uběhnul “slabých” 111km.
V prvním červnovém týdnu jsem původně chtěl zvedat kilometráž, ale tělo ještě stávkovalo, tak jsem ho nechal odpočinout. Asi mělo důvod. Jen jeden trénink karate a jedno kolečko. V následujícím týdnu mi už bylo dobře, tak jsem začal přidávat. 4 výběhy – jen krátké, trénink a dva výlety na kole v součtu 100km. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl koncem měsíce zaútočit na osobák na 10km, bylo třeba přidat víc. V třetím týdnu jsem byl běhat už 5x, sice kratší běhy, ale ve vyšší intenzitě. Jednou běh na úrovni ANP a testem měly být nedělní kilometrové úseky. Bylo jich pět a ukázaly, že na osobák to bude stěží. Což potvrdil v dalším týdnu Běh olympijského dne na Strahově – na maximum mi chybělo 25 vteřin, kdeže desítka pod 40. Tréninkově jsem byl s vrcholem cyklu spokojen – závod, dlouhý běh, další 3 běhy a v součtu 57km. Celkově jsem za červen naběhal 135 kilometrů.
Přelomový týden měl být odpočinkový, dvakrát trénink karate, 3 volné běhy a jeden zkrácený na úrovni ANP. Nyní v půlce července mám za sebou dva intenzivnější týdny – oba s účastí na závodě. Pekelný marast ve Hvězdě na Dvou kolech při zdi a včerejší Ondřejův běh v Krčském lesíku. První z nich je chudší na kilometry – pouze 33, poněvadž jsem nestihnul o víkendu plánovaný dlouhý běh a posunul ho až na pondělí. Tento týden se zastavil na 69km a už víc nepřidám.
Příští týden by měl být třetí – vystupňovaný na nejvyšší kilometráž. Jestli to dopadne dobře, tak to bude 200km. Ovšem chůze. Naše další šílená akce typu POCHOD nás zavede na Šumavu, kde si odbudu silově-vytrvalostní zátěž... Máte se na co těšit.
Pokud bych tedy shrnul svoji maratónskou přípravu v dubnu, tak musím napsat, že vyšla na jedničku. Tento měsíc byl, řekl bych, klíčový a má významný podíl na posunu mého osobního rekordu.
První týden po půlmaratónu jsem sice jenom vyklusával, ale završil jsem jej prvním dlouhým během na 33km. Následující týden jsem přidal intervalový trénink v podobě 4x 1500m, o víkendu navíc kolo a trénink speciálního maratónského tempa v podobě 20km vzdálenosti. 3. týden jsem byl nucen s ohledem na víkendový seminář karate zásadně poupravit skladbu a dlouhý běh – finále na 35km - se konal už ve středu. Jinak jsem stihl už jenom dva lehké běhy a po náročném sobotním a nedělním cvičení karate trénink ANP na dráze. Závěrem mojí přípravy byl běh na 25km v maratónském tempu, který v týdnu doplnily dva lehké běhy, intervaly 6x 1000m a volný běh na 15km. Počet kilometrů za duben se zastavil na 223 kilometrech. Následovat měly už jenom dva týdny “šolíchání”, jak pravil Miloš v zásadní knize.
Ten první – na přelomu dubna a května se mi nějak nakupila práce a byl jsem běhat jen dvakrát. Na prodloužený víkend jsme vyrazili na legendami opředenou chatu v Českém Švýcarsku a jeden z běhů mi umožnil aspoň trochu poznat místní nádhernou krajinu. Další den ráno jsem začal cítit, že na mě něco leze... Naštěstí jenom nachlazení, téměř polovinu osazenstva skolila střevní chřipka. Maratónský týden tedy začal rýmou. Poprvé jsem vyběhl až ve středu na svoje kolečko a tepy byly stále o něco vyšší. Ve čtvrtek jsem zkontroloval kalibraci na závodních botách a zkusil tempo. V sobotu jsem pak šel aktivovat nohy ve stylu fartleku. Lehký běh, tempo i rychlé rovinky.
Dnem D, kdy jsem měl zúročit 13 týdnů přípravy, byla neděle 10. května – Prague International Marathon. Tentokrát jsem vsadil na vodiče. Ti mi, pravda, pomohli k novému osobáku 3:31:25 realtime, ale jejich “taktika” mi nesedla a já tak možná přišel o pokoření hranice 3 hodin a 30 minut. Můj vděk za jejich námahu to ovšem nijak nesnižuje. Ještě se k PIMu určitě vrátím...
Po maratonu přišlo ochlazení a mně se zase vrátilo nachlazení. Regenerace probíhala tak, jak by měla. Pondělní klid, úterní sauna, středeční procházka. V pátek a neděli jsem zkusil svoje kolečko v Letňanech. V dalším týdnu jsem vyběhl už třikrát, z toho jednou delší běh na 15km a taky dvakrát trénink karate. Poslední květnový týden jsem ovšem plně nezvládl, nakupila se mi práce, musel jsem chodit na kurz, takže z toho bylo i ponocování a oslabený organizmus “lehnul”. A neměl smysl snažit se to zlomit. Za květen jsem včetně maratonu uběhnul “slabých” 111km.
V prvním červnovém týdnu jsem původně chtěl zvedat kilometráž, ale tělo ještě stávkovalo, tak jsem ho nechal odpočinout. Asi mělo důvod. Jen jeden trénink karate a jedno kolečko. V následujícím týdnu mi už bylo dobře, tak jsem začal přidávat. 4 výběhy – jen krátké, trénink a dva výlety na kole v součtu 100km. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl koncem měsíce zaútočit na osobák na 10km, bylo třeba přidat víc. V třetím týdnu jsem byl běhat už 5x, sice kratší běhy, ale ve vyšší intenzitě. Jednou běh na úrovni ANP a testem měly být nedělní kilometrové úseky. Bylo jich pět a ukázaly, že na osobák to bude stěží. Což potvrdil v dalším týdnu Běh olympijského dne na Strahově – na maximum mi chybělo 25 vteřin, kdeže desítka pod 40. Tréninkově jsem byl s vrcholem cyklu spokojen – závod, dlouhý běh, další 3 běhy a v součtu 57km. Celkově jsem za červen naběhal 135 kilometrů.
Přelomový týden měl být odpočinkový, dvakrát trénink karate, 3 volné běhy a jeden zkrácený na úrovni ANP. Nyní v půlce července mám za sebou dva intenzivnější týdny – oba s účastí na závodě. Pekelný marast ve Hvězdě na Dvou kolech při zdi a včerejší Ondřejův běh v Krčském lesíku. První z nich je chudší na kilometry – pouze 33, poněvadž jsem nestihnul o víkendu plánovaný dlouhý běh a posunul ho až na pondělí. Tento týden se zastavil na 69km a už víc nepřidám.
Příští týden by měl být třetí – vystupňovaný na nejvyšší kilometráž. Jestli to dopadne dobře, tak to bude 200km. Ovšem chůze. Naše další šílená akce typu POCHOD nás zavede na Šumavu, kde si odbudu silově-vytrvalostní zátěž... Máte se na co těšit.
pondělí 13. července 2009
Březen - nemoc, hory, půlmaratón
No, nějak jsem se zapomněl, pořád jsem průběžné psaní oddaloval, až máme půlku července a mě chybí popsat svoje běhání za poslední čtyři měsíce... zkusím to aspoň stručně a systematicky shrnout během tohoto týdne. Pak už se snad chytím a hlavně se od 19.července můžete těšit na průběžné zpravodajství z další vyšinuté akce typu "POCHOD"
10 týdnů před maratonem – 2. - 8. března
Plánovaný volnější týden
Středa - ze školy domů 14km @ 6:05/km, HR 138
Čtvrtek - trénink karate
Pátek - tradiční Letňanské kolečko @ 5:37/km při průměrných 139 tepech
Víkend jsme trávili na Orlicko Ústecku. Těšil jsem se na oblíbenou trasu do Žamberka, ale v sobotu jsem začal cítit, jakoby na mě něco lezlo, takže odklad na neděli s tím, že to rozběhám. Chtěl jsem zkusit plánované speciální tempo maratonu.
10km @ 4:54/km, původně to mělo být delší, ale co už.
týdenní suma 31km
9 týdnů před maratonem – 9. - 15. března
Pondělí ráno - klidová tepovka v normálu, to nic nebude...
Uběhl jsem si svoje kolo stejným tempem jako v pátek (5:37/km) ale tepy byly na 143 a tím jsem na celý týden s běháním skončil. Smrtelná nemoc postihující muže na 7 písmen "Rýmyčka", ale jaká. Nikdy jsem netušil, co všechno jsem schopný ve svých dutinách vyprodukovat. Bleeee.
Vysadil jsem a ve čtvrtek brzo ráno jsme odjížděli s partou lyžovat do Flachau v Rakousku. Krosky NB byly sice přibaleny také, ale nedošlo na ně. Zajezdili jsme si vydatně, ačkoliv opět nevyšlo počasí. Nemůžu si pomoct, ale poslední dvě sezóny jsem nejlepší lyžování zažil u nás (Klínovec a Špindl) - což ovšem byla velká "haluz"
8 týdnů před maratonem – 16. - 22. března
Nemoc odeznívá, tak rychle zpátky do tréninku. Do půlmaratónu zbývají dva týdny.
Pondělí - rekalibrace Sauconů na dlouhé běhy 6,5km @ 5:40/km, HR 137
Úterý - karate
Středa - 1,5km rozklus + ABC, 6km běh na úrovni ANP 4:28/km průměrně 161 tepů, 1,5km výklus
Čtvrtek - karate
Pátek - kolečko kolem letiště @ 5:44/km na 140 tepech
Sobota - snad po roce běh bez Polaru, jelikož jsem nemohl najít pás. Tečovické kolečko 6km @ 5:25/km
Neděle - dlouhý běh z Malenovic na Příluk k Tescomě, 28km @ 6:01/km, průměrné tepy 141 za minutu
Zase jeden velmi vydařený týden, trénink každý den, suma 56,7km, jeden dlouhý běh a jeden na ANP.
7 týdnů před maratonem – 23. - 29. března
Pondělí - z Řeže do Kralup 11,65km @ 6:07/km na 137 tepech
Úterý - karate
Středa - volno
Čtvrtek - dvě fáze
- ráno - na běhátku 2km rozklus, 4km @ 4:30/km 159 tepů, 2km výklus
- večer - karate
Pátek - kolečko kolem letiště @ 6:00/km, na 138 tepech, vloženo 5 rovinek
Sobota - velký závod půlmaratón a osobní rekord 1:33:44. 579. místo z 4537 účastníků. Budiž rozepsáno dále.
Neděle - Kralupský krosík 8,65km @ 6:06/km, výklusovým tempem na 134 tepech
Veleúspěšný týden, 56,5km a osobák. Na tu bídu první týden hodnotím měsíční cyklus jako velmi vydařený.
10 týdnů před maratonem – 2. - 8. března
Plánovaný volnější týden
Středa - ze školy domů 14km @ 6:05/km, HR 138
Čtvrtek - trénink karate
Pátek - tradiční Letňanské kolečko @ 5:37/km při průměrných 139 tepech
Víkend jsme trávili na Orlicko Ústecku. Těšil jsem se na oblíbenou trasu do Žamberka, ale v sobotu jsem začal cítit, jakoby na mě něco lezlo, takže odklad na neděli s tím, že to rozběhám. Chtěl jsem zkusit plánované speciální tempo maratonu.
10km @ 4:54/km, původně to mělo být delší, ale co už.
týdenní suma 31km
9 týdnů před maratonem – 9. - 15. března
Pondělí ráno - klidová tepovka v normálu, to nic nebude...
Uběhl jsem si svoje kolo stejným tempem jako v pátek (5:37/km) ale tepy byly na 143 a tím jsem na celý týden s běháním skončil. Smrtelná nemoc postihující muže na 7 písmen "Rýmyčka", ale jaká. Nikdy jsem netušil, co všechno jsem schopný ve svých dutinách vyprodukovat. Bleeee.
Vysadil jsem a ve čtvrtek brzo ráno jsme odjížděli s partou lyžovat do Flachau v Rakousku. Krosky NB byly sice přibaleny také, ale nedošlo na ně. Zajezdili jsme si vydatně, ačkoliv opět nevyšlo počasí. Nemůžu si pomoct, ale poslední dvě sezóny jsem nejlepší lyžování zažil u nás (Klínovec a Špindl) - což ovšem byla velká "haluz"
8 týdnů před maratonem – 16. - 22. března
Nemoc odeznívá, tak rychle zpátky do tréninku. Do půlmaratónu zbývají dva týdny.
Pondělí - rekalibrace Sauconů na dlouhé běhy 6,5km @ 5:40/km, HR 137
Úterý - karate
Středa - 1,5km rozklus + ABC, 6km běh na úrovni ANP 4:28/km průměrně 161 tepů, 1,5km výklus
Čtvrtek - karate
Pátek - kolečko kolem letiště @ 5:44/km na 140 tepech
Sobota - snad po roce běh bez Polaru, jelikož jsem nemohl najít pás. Tečovické kolečko 6km @ 5:25/km
Neděle - dlouhý běh z Malenovic na Příluk k Tescomě, 28km @ 6:01/km, průměrné tepy 141 za minutu
Zase jeden velmi vydařený týden, trénink každý den, suma 56,7km, jeden dlouhý běh a jeden na ANP.
7 týdnů před maratonem – 23. - 29. března
Pondělí - z Řeže do Kralup 11,65km @ 6:07/km na 137 tepech
Úterý - karate
Středa - volno
Čtvrtek - dvě fáze
- ráno - na běhátku 2km rozklus, 4km @ 4:30/km 159 tepů, 2km výklus
- večer - karate
Pátek - kolečko kolem letiště @ 6:00/km, na 138 tepech, vloženo 5 rovinek
Sobota - velký závod půlmaratón a osobní rekord 1:33:44. 579. místo z 4537 účastníků. Budiž rozepsáno dále.
Neděle - Kralupský krosík 8,65km @ 6:06/km, výklusovým tempem na 134 tepech
Veleúspěšný týden, 56,5km a osobák. Na tu bídu první týden hodnotím měsíční cyklus jako velmi vydařený.
neděle 8. března 2009
Únor – první cyklus
Tréninkový plán, kterého jsem se chtěl držet, má sice 12 týdnů, ale zato hned v prvním týdnu asi 70km a to bych si netroufnul odběhat v podstatě z nuly. Navíc v druhém, šestém a desátém týdnu je plánovaný závod a následující týdny jsou pak vždycky volnější. Přišlo mi teda rozumné začít o týden dřív a do prvního „závodu“ stupňovat objemy a pak zvolnit. Závod píšu v uvozovkách, protože se mi ho nakonec nepodařilo uskutečnit. Měl vycházet na sobotu 28. února. To se sice zrovna běžela v Prusinovicích u Holešova Rohálovská desítka, které jsem se účastnil už loni a která se mi moc líbila. Porovnat si trénovanost na této náročné kopcovité trati hned z kraje sezóny určitě mělo taky svůj smysl. Bohužel v tu dobu jsem musel být v Praze. Když se zase o týden později běžela desítka ve Kbelích, které jsou z Letňan, co by člověk za 20minut doklusal, byl jsem zase pro změnu ve východních Čechách. A za týden, když se běží Pečky, tak budu brousit svahy na horách. No nedaří se pořád optimálně plánovat…. Tahle kontrolka sice vypadla, ale další už je v plánu na pevno – PIM půlmaratón.
13 týdnů před martónem 9. - 15. února
Pondělí – týden začal trasou, kterou bych chtěl v této sezóně často běhat. Z práce domů: 14km z Dejvic k Bubenečskému nádraží, Stromovkou na Střelecký ostrov a přes lávku, dál ulicí nahoru až k zelené značce. Ta vede přes Velkou skálu, Čimický a Ďáblický háj až k Ďáblickému hřbitovu. Dál přes Střížkov až k lávce u letňanské kolonky, po Tupolevově až domů.
Tempo 6:31/km, nikam jsem se nehnal. Přece jen se zatím tepy drží hodně vysoko, výpadek je znát. Chtěl jsem to držet kolem 140 a to se mi v průměru podařilo. Byla pěkná tma a i když jsem měl čelovku, občas jsem v Čimickém háji ztrácel.
Úterý – trénink Karate
Středa – trénink ANP. Koupil jsem si v akci permici do fitka v Letňanech, abych mohl něco odběhat, když zrovna nebude krásně. Pásy jsou tam jen dva a moje první návštěva vyšla na sedmou večer, kdy bylo dost plno. Příště to bude chtít méně exponovaný čas, nadšenci se dost divil, když jsem odpovídal, že minimálně ještě půl hodiny poběžím.
2km rozklus@6:00/km, 5km@4:30/km (cca tempo půlmaratonu), 1km výklus a cooldown. Na yávěr strečink, průměrný tep v tempu 164/min
Čtvrtek – trénink Karate
Pátek – volno
Sobota – víkend jsem trávil ve Zlíně, takže jsem si dal oblíbený krosík ke Svaté vodě. 5,60km@6:18/km v průměru. Je to nahoru, dolu, tep 141/min
Neděle – první dlouhý výběh. Dohromady 21km, z Malenovic po cyklostezce až po Baťovu nemocnici a zpět. Na tempo 6:00/km poměrně vysoké tepy 142/min, cože jde ovšem na vrub začátku běhání. Teplota 1°C, poměrně sucho. Poprvé jsem otestoval nové Adidasy, bez jakéhokoliv zaběhání. Jenom malý puchýř v klenbě v místě styku vložky.
Suma – 4 běhy z 1 trénink ANP a dlouhý běh, dohromady 49km a 2 tréninky karate.
12 týdnů před maratonem – 16. - 22. února
Pondělí – ranní výklus kolem letiště. Jen trochu zkrácený, protože jsem cestou zpět přeparkovával. 6,8km@6:34/km za sněžení a slušného větru, při teplotě 3 pod nulou. Tepy na 141.
Večer navíc další fáze v podobě tréninku karate.
Úterý – volno s ohledem na večerní výjezd do Bolky na hokej
Středa – volno taktéž. Přes noc jsem dával dohromady zadání zkoušky a večer jsem byl rád, že jsem byl rád.
Čtvrtek – s ohledem na panující kosu, kdy si rozhodně nelajznu jít na dráhu ráno a večer mám trénink, jsem si odbyl intervaly ráno před kurzem v teple fitka na pásu.
1,5km rozklus @ 6:00/km, 3x 10minut @ 4:30/km se 4min meziklusy, ve finále 1,5km výklus a 500m cooldown, průměrné tepy v intervalech: 155, 158 a 162. Celkově v sumě 11,5km.
Opět další fáze v podobě tréninku karate, dnes opět mimořádně fyzicky náročného.
Pátek – o víkendu jsme si se Zuzkou vybírali poslední svatební dar – romantický víkend ve Znojmě. Vyjížděli jsme z Prahy poměrně pozdě a navíc chytili na tahu Jihlava Znojmo zácpu nehledě na pěknou chumelenici. Dostal jsem se tak aspoň kolem 20h na pás, kde jsem natočil 6km za 36minut s průměrnou tepovkou 136/min – konečně to jde dolů.
Sobota – potřeboval jsem dospat, takže jsem ranní výběh vypustil. Součástí našeho pobytu kromě romantické večeře byla i navíc masáž a možnost využití velmi dobře vybaveného wellness centra s bazénem, saunou, wirlpoolem a zmíněnou posilovnou. Dopoledne jsem se vyvířil a nechal namasírovat. Běžecky trénink speciálního tempa zůstal zase na pás. 1,5km rozklus, 10km @ 4:55/km a 1km výklus. Tepovka v hlavní části 149/min. Navíc jsem se seznámil s místním bývalým běžcem, který mi dal tip na běžecké trasy v okolí.
Neděle – tentokrát jsem si už přivstal a dal si výběh údolím ???? potoka a zpět po cyklostezce. První část byla terénem se spoustou nerovností – takový přirozený fartlek. Jednou jsem i zakufroval, když jsem se vydal po pěšině, která po chvilce stopami zvířat zabíhala do porostu. Natočil jsem přes 12,5km s průměrným tempem 6:14/km a tepech na 140. Opět za sněžení a teploty -3°.
Celkově hodnotím víkend velmi pozitivně. Ještě že mám tak tolerantní manželku, která mi umožnila za 3 dny na romantickém víkendu naběhat přes 30km. Natrénoval jsem a zaroveň i aktivně relaxoval ve vířivce a v bazénu a stihl i další věci, o kterých se nebudu rozepisovat :-P
Suma – 5 běžeckých tréninků a 2x karate. 1x intervaly v tempu ANP a 1x speciální tempo, 49km
11 týdnů před maratonem – 23. února – 1.března
Pondělí – volno
Úterý – první letošní intervaly na dráze. 1,5km rozklus a běžecká Abeceda, 6x 1000m v tempu desítky s 250-metrovými meziklusy a finální 1 km výklus. Kilometrové časy (tep) : 4:14 (161), 4:16 (160), 4:14 (162), 4:16 (162), 4:17 (166) a 4:13 (167)
Středa – volno
Čtvrtek – volný běh 14,5km @ 6:02/km. Rovinaté trasa od fakluty, přes Stromovku, Troju a podél Vltavy na konec asfaltky a zpět k Výstavišti. Průměrná tepovka 138/min
Pátek – volně kolem letiště7,15 tempem 6:04/km na 138 tepech.
Sobota – trénink ANP na dráze, 1,5km rozklus – 5km @ 4:31/km – 1,5km výklus. Tepy v tempu průměrně 158 za minutu. Také konečně nakalibrován footpod na závodky Mizuno.
Neděle – dlouhý běh z Kralup do Tróje a následky soboty. Rodinná oslava 50. narozenin se zvrhla v neomluvitelné porušování životosprávy (fuj, ještě teď mi je špatně). Po obědě jsem si ještě schrupnl,takže jsem vybíhal až těsně před pátou odpoledne. Terén docela v pohodě, jen před Řeží to bylo možná až moc měkké a taky je tam pár nově spadených stromů. Největší marast to byl od Klecan k asfaltce přes ty velké šutry. Už byla pěkná tma a čelovka zůstala v kapse jiné bundy. Tempo 6:10/km a průměrný tep 139.
Suma – 5 tréninků, 1x intervaly tempem desítky, 1x ANP souvisle, 1x dlouhý běh. 63,5km. Na Smíchově se konaly jarní prázdniny, takže bez tréninku karate.
13 týdnů před martónem 9. - 15. února
Pondělí – týden začal trasou, kterou bych chtěl v této sezóně často běhat. Z práce domů: 14km z Dejvic k Bubenečskému nádraží, Stromovkou na Střelecký ostrov a přes lávku, dál ulicí nahoru až k zelené značce. Ta vede přes Velkou skálu, Čimický a Ďáblický háj až k Ďáblickému hřbitovu. Dál přes Střížkov až k lávce u letňanské kolonky, po Tupolevově až domů.
Tempo 6:31/km, nikam jsem se nehnal. Přece jen se zatím tepy drží hodně vysoko, výpadek je znát. Chtěl jsem to držet kolem 140 a to se mi v průměru podařilo. Byla pěkná tma a i když jsem měl čelovku, občas jsem v Čimickém háji ztrácel.
Úterý – trénink Karate
Středa – trénink ANP. Koupil jsem si v akci permici do fitka v Letňanech, abych mohl něco odběhat, když zrovna nebude krásně. Pásy jsou tam jen dva a moje první návštěva vyšla na sedmou večer, kdy bylo dost plno. Příště to bude chtít méně exponovaný čas, nadšenci se dost divil, když jsem odpovídal, že minimálně ještě půl hodiny poběžím.
2km rozklus@6:00/km, 5km@4:30/km (cca tempo půlmaratonu), 1km výklus a cooldown. Na yávěr strečink, průměrný tep v tempu 164/min
Čtvrtek – trénink Karate
Pátek – volno
Sobota – víkend jsem trávil ve Zlíně, takže jsem si dal oblíbený krosík ke Svaté vodě. 5,60km@6:18/km v průměru. Je to nahoru, dolu, tep 141/min
Neděle – první dlouhý výběh. Dohromady 21km, z Malenovic po cyklostezce až po Baťovu nemocnici a zpět. Na tempo 6:00/km poměrně vysoké tepy 142/min, cože jde ovšem na vrub začátku běhání. Teplota 1°C, poměrně sucho. Poprvé jsem otestoval nové Adidasy, bez jakéhokoliv zaběhání. Jenom malý puchýř v klenbě v místě styku vložky.
Suma – 4 běhy z 1 trénink ANP a dlouhý běh, dohromady 49km a 2 tréninky karate.
12 týdnů před maratonem – 16. - 22. února
Pondělí – ranní výklus kolem letiště. Jen trochu zkrácený, protože jsem cestou zpět přeparkovával. 6,8km@6:34/km za sněžení a slušného větru, při teplotě 3 pod nulou. Tepy na 141.
Večer navíc další fáze v podobě tréninku karate.
Úterý – volno s ohledem na večerní výjezd do Bolky na hokej
Středa – volno taktéž. Přes noc jsem dával dohromady zadání zkoušky a večer jsem byl rád, že jsem byl rád.
Čtvrtek – s ohledem na panující kosu, kdy si rozhodně nelajznu jít na dráhu ráno a večer mám trénink, jsem si odbyl intervaly ráno před kurzem v teple fitka na pásu.
1,5km rozklus @ 6:00/km, 3x 10minut @ 4:30/km se 4min meziklusy, ve finále 1,5km výklus a 500m cooldown, průměrné tepy v intervalech: 155, 158 a 162. Celkově v sumě 11,5km.
Opět další fáze v podobě tréninku karate, dnes opět mimořádně fyzicky náročného.
Pátek – o víkendu jsme si se Zuzkou vybírali poslední svatební dar – romantický víkend ve Znojmě. Vyjížděli jsme z Prahy poměrně pozdě a navíc chytili na tahu Jihlava Znojmo zácpu nehledě na pěknou chumelenici. Dostal jsem se tak aspoň kolem 20h na pás, kde jsem natočil 6km za 36minut s průměrnou tepovkou 136/min – konečně to jde dolů.
Sobota – potřeboval jsem dospat, takže jsem ranní výběh vypustil. Součástí našeho pobytu kromě romantické večeře byla i navíc masáž a možnost využití velmi dobře vybaveného wellness centra s bazénem, saunou, wirlpoolem a zmíněnou posilovnou. Dopoledne jsem se vyvířil a nechal namasírovat. Běžecky trénink speciálního tempa zůstal zase na pás. 1,5km rozklus, 10km @ 4:55/km a 1km výklus. Tepovka v hlavní části 149/min. Navíc jsem se seznámil s místním bývalým běžcem, který mi dal tip na běžecké trasy v okolí.
Neděle – tentokrát jsem si už přivstal a dal si výběh údolím ???? potoka a zpět po cyklostezce. První část byla terénem se spoustou nerovností – takový přirozený fartlek. Jednou jsem i zakufroval, když jsem se vydal po pěšině, která po chvilce stopami zvířat zabíhala do porostu. Natočil jsem přes 12,5km s průměrným tempem 6:14/km a tepech na 140. Opět za sněžení a teploty -3°.
Celkově hodnotím víkend velmi pozitivně. Ještě že mám tak tolerantní manželku, která mi umožnila za 3 dny na romantickém víkendu naběhat přes 30km. Natrénoval jsem a zaroveň i aktivně relaxoval ve vířivce a v bazénu a stihl i další věci, o kterých se nebudu rozepisovat :-P
Suma – 5 běžeckých tréninků a 2x karate. 1x intervaly v tempu ANP a 1x speciální tempo, 49km
11 týdnů před maratonem – 23. února – 1.března
Pondělí – volno
Úterý – první letošní intervaly na dráze. 1,5km rozklus a běžecká Abeceda, 6x 1000m v tempu desítky s 250-metrovými meziklusy a finální 1 km výklus. Kilometrové časy (tep) : 4:14 (161), 4:16 (160), 4:14 (162), 4:16 (162), 4:17 (166) a 4:13 (167)
Středa – volno
Čtvrtek – volný běh 14,5km @ 6:02/km. Rovinaté trasa od fakluty, přes Stromovku, Troju a podél Vltavy na konec asfaltky a zpět k Výstavišti. Průměrná tepovka 138/min
Pátek – volně kolem letiště7,15 tempem 6:04/km na 138 tepech.
Sobota – trénink ANP na dráze, 1,5km rozklus – 5km @ 4:31/km – 1,5km výklus. Tepy v tempu průměrně 158 za minutu. Také konečně nakalibrován footpod na závodky Mizuno.
Neděle – dlouhý běh z Kralup do Tróje a následky soboty. Rodinná oslava 50. narozenin se zvrhla v neomluvitelné porušování životosprávy (fuj, ještě teď mi je špatně). Po obědě jsem si ještě schrupnl,takže jsem vybíhal až těsně před pátou odpoledne. Terén docela v pohodě, jen před Řeží to bylo možná až moc měkké a taky je tam pár nově spadených stromů. Největší marast to byl od Klecan k asfaltce přes ty velké šutry. Už byla pěkná tma a čelovka zůstala v kapse jiné bundy. Tempo 6:10/km a průměrný tep 139.
Suma – 5 tréninků, 1x intervaly tempem desítky, 1x ANP souvisle, 1x dlouhý běh. 63,5km. Na Smíchově se konaly jarní prázdniny, takže bez tréninku karate.
pátek 27. února 2009
Leden - "oddalovaný" začátek
Přes vánoce se mi docela dařilo běhat, tak jsem na to chtěl navázat a postupně zvyšovat kilometráž a v předposledním lednovém týdnu začít s 16-týdenním tréninkovým plánem založeném na plánu z knížky "Běhání - od joggingu po maraton ", který se mi loni osvědčil. Ve výsledku to ale běžecky vypadalo v lednu dost tristně.
Prví polovina ledna byla také dost ve znamení třeskutých mrazů, se kterými jsem se zatím ve své krátké běžecké kariéře nesetkal. Přemýšlel jsem se i o různých lyžařských maskách a kuklách, jenže ty tou dobou byly kupodivu vyprodané. Ty největší mrazy jsem přežil s šátko-čelenko-rukávem. Že by se s tím přes obličej dobře dýchalo, to se říct nedá.
Na začátku ledna jsem zvládl 3 běhy - 2x kolečko kolem letiště a jeden přesun ze školy domů, kdy jsem se ovšem z Holešovic nechal vyvézt na Střížkov. Malou třešničkou bylo, že jsem to vzal v Letňanech přes poštu, kde mě čekala nějaká zásilka. Velkým překvapením bylo, že souvisela s během. Za roční předplatné RUNu mi přišla běžecká čepice od CRAFTu.
O druhém lednovém víkendu jsme se s manželkou vyřádili při lyžování ve Špindlu. Předposlední nevyužitý svatební dar - víkend na Švýcarské boudě. Volba termínu nakonec vyšla jako geniální, týden po vánočních prázdninách se na hory asi lidem moc nechtělo. Celou sobotu jsme brousili svahy ve Svatém Petru a v neděli pak "jenom" sjezdovkou na Labské. Celé odpoledne nebyla absolutně žádná fronta na lanovce, takže jsme byli rádi, že jsme skončili dřív. Nelze opomenout i regeneraci - vířivka + láhev sektu s jahodama ]:->
K výběhu bohužel nedošlo a dlouho dojít nemělo. Zuza už tou dobou nosila z práce domů nějaký bacil a já už lehce nalomený se dorazil v úterý na zimáku ve Varech. Ve škole jsem finišoval podání grantu, do toho zkoušky, takže ani nebyl čas to pořádně vyležet.
Následující víkend, kdy jsem čekal, že nachlazení odezní, jsem si v neděli naměřil 38. Jediným běžeckým zážitkem pak byla návštěva Outletu ve Štěrboholích - za cenu levnějšího modelu nových bot jsem sehnal krátké a dlouhé elasťáky, běžeckou mikinu a starší model Adidas Supernova.
Prvním tréninkem v týdnu 19.-25.ledna bylo čtvrteční karate a dva víkendové výklusy - kros v Kralupech a domácí kolečko v Letňanech. V dalším týdnu jsem stihnul v pondělí nakalibrovat nové Adi na oválu, krosík v Kralupech a ještě kolečko kolem letiště. Přelomový víkend jsem trávil ve východních Čechách a spoléhal jsem, že si dám tradiční dlouhý běh ze Žamberka do Ústí a navýším v posledním možném dnu lednový účet.
By mě ale nesměla skolit střevní chřipka, takže výsledekem bylo tristních 59km, dva tréninky karate a dva dny lyžování.
V nadpisu je sice leden, ale prodloužím svůj popis do února, protože první jeho týden jsem také pouze oddaloval skutečné běhání.
Chřipka postupně odezněla a ve čtvrtek jsem se odhodlal na karate. V sobotu jsem chtěl překalibrovat Saucony, ale byl jsem nějaký vypruzený, takže tepovka vysoko a nedařilo se mi držet tempo. Chuť jsem si spravil nedělním kolečkem kolem letiště, takže pro začátek 12km a další týden začínáme.
Prví polovina ledna byla také dost ve znamení třeskutých mrazů, se kterými jsem se zatím ve své krátké běžecké kariéře nesetkal. Přemýšlel jsem se i o různých lyžařských maskách a kuklách, jenže ty tou dobou byly kupodivu vyprodané. Ty největší mrazy jsem přežil s šátko-čelenko-rukávem. Že by se s tím přes obličej dobře dýchalo, to se říct nedá.
Na začátku ledna jsem zvládl 3 běhy - 2x kolečko kolem letiště a jeden přesun ze školy domů, kdy jsem se ovšem z Holešovic nechal vyvézt na Střížkov. Malou třešničkou bylo, že jsem to vzal v Letňanech přes poštu, kde mě čekala nějaká zásilka. Velkým překvapením bylo, že souvisela s během. Za roční předplatné RUNu mi přišla běžecká čepice od CRAFTu.
O druhém lednovém víkendu jsme se s manželkou vyřádili při lyžování ve Špindlu. Předposlední nevyužitý svatební dar - víkend na Švýcarské boudě. Volba termínu nakonec vyšla jako geniální, týden po vánočních prázdninách se na hory asi lidem moc nechtělo. Celou sobotu jsme brousili svahy ve Svatém Petru a v neděli pak "jenom" sjezdovkou na Labské. Celé odpoledne nebyla absolutně žádná fronta na lanovce, takže jsme byli rádi, že jsme skončili dřív. Nelze opomenout i regeneraci - vířivka + láhev sektu s jahodama ]:->
K výběhu bohužel nedošlo a dlouho dojít nemělo. Zuza už tou dobou nosila z práce domů nějaký bacil a já už lehce nalomený se dorazil v úterý na zimáku ve Varech. Ve škole jsem finišoval podání grantu, do toho zkoušky, takže ani nebyl čas to pořádně vyležet.
Následující víkend, kdy jsem čekal, že nachlazení odezní, jsem si v neděli naměřil 38. Jediným běžeckým zážitkem pak byla návštěva Outletu ve Štěrboholích - za cenu levnějšího modelu nových bot jsem sehnal krátké a dlouhé elasťáky, běžeckou mikinu a starší model Adidas Supernova.
Prvním tréninkem v týdnu 19.-25.ledna bylo čtvrteční karate a dva víkendové výklusy - kros v Kralupech a domácí kolečko v Letňanech. V dalším týdnu jsem stihnul v pondělí nakalibrovat nové Adi na oválu, krosík v Kralupech a ještě kolečko kolem letiště. Přelomový víkend jsem trávil ve východních Čechách a spoléhal jsem, že si dám tradiční dlouhý běh ze Žamberka do Ústí a navýším v posledním možném dnu lednový účet.
By mě ale nesměla skolit střevní chřipka, takže výsledekem bylo tristních 59km, dva tréninky karate a dva dny lyžování.
V nadpisu je sice leden, ale prodloužím svůj popis do února, protože první jeho týden jsem také pouze oddaloval skutečné běhání.
Chřipka postupně odezněla a ve čtvrtek jsem se odhodlal na karate. V sobotu jsem chtěl překalibrovat Saucony, ale byl jsem nějaký vypruzený, takže tepovka vysoko a nedařilo se mi držet tempo. Chuť jsem si spravil nedělním kolečkem kolem letiště, takže pro začátek 12km a další týden začínáme.
úterý 24. února 2009
"Začátek" běžeckého blogu
Tak jsem se tady dokopal, abych si začal vést svůj běžecký deník formou blogu. Tak snad se mi to vůbec podaří rozjet a následně mi to vydrží.
Musím ale přiznat, že cesta k blogu byla dost dlouhá. Sice jsem už dřív uvažoval, že začnu něco psát, ale vyšumělo to až do doby, kdy jsem plánoval pochod Praha-Zlín. Chytnul jsem se otázky jednoho kolegy, zda nebudeme zážitky z takové "extrémní" akce dávat někam na web.
Chvíli jsem pátral po možnostech, jak to provést, až jsem se dopracoval k tomuto systému. Pomocí PDÁčka jsme posílali pravidelné info, kam jsme to došli, co málo jsme zažili a jaká je naše pozice.
Pořád mě tou dobou držela myšlenka, že to výhledově bude běžecký blog, tak proto jsem zvolil "running simir".
Jenže podzim utekl a v listopadu a prosinci nebylo moc co psát. Dalším milníkem, měl být začátek nového roku, jenže leden se běžecky nevydařil, tak jsem se přesunul až na začátek tréninkového plánu a sice 12 týdnů před pražským mezinárodním maratonem.
Moje vize je taková, že budu (jak doufám) pravidelně přidávat zápisky z uplynulého týdne. Taky mě čeká udělat tady trochu pořádek, zprávy z pochodu jsou pravda trochu divoké. A taky bych rád shrnul svojí "první" běžeckou sezónu. Běham sice už trochu déle, ale rok 2008 byl první, kdy jsem se systematicky připravoval.
Takže vzhůru do toho.
Musím ale přiznat, že cesta k blogu byla dost dlouhá. Sice jsem už dřív uvažoval, že začnu něco psát, ale vyšumělo to až do doby, kdy jsem plánoval pochod Praha-Zlín. Chytnul jsem se otázky jednoho kolegy, zda nebudeme zážitky z takové "extrémní" akce dávat někam na web.
Chvíli jsem pátral po možnostech, jak to provést, až jsem se dopracoval k tomuto systému. Pomocí PDÁčka jsme posílali pravidelné info, kam jsme to došli, co málo jsme zažili a jaká je naše pozice.
Pořád mě tou dobou držela myšlenka, že to výhledově bude běžecký blog, tak proto jsem zvolil "running simir".
Jenže podzim utekl a v listopadu a prosinci nebylo moc co psát. Dalším milníkem, měl být začátek nového roku, jenže leden se běžecky nevydařil, tak jsem se přesunul až na začátek tréninkového plánu a sice 12 týdnů před pražským mezinárodním maratonem.
Moje vize je taková, že budu (jak doufám) pravidelně přidávat zápisky z uplynulého týdne. Taky mě čeká udělat tady trochu pořádek, zprávy z pochodu jsou pravda trochu divoké. A taky bych rád shrnul svojí "první" běžeckou sezónu. Běham sice už trochu déle, ale rok 2008 byl první, kdy jsem se systematicky připravoval.
Takže vzhůru do toho.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)